STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

nezvěděl. Ale králi pak nešlo z mysli, co se stalo. Často vídal usouzenou tvář své líbezné panía často vzpomněl na jediného synka svého. To nejčastěji, kdyţ nabaţiv se hostí, kvasů a pustérozkoše, hledal samotu.A pak ho pojalo takové teskno, ţe poslal posléze pro manţelku a dítě, aby se vrátilyk němu na chropínský hrad. Poslové přišli, ale sami a vyděšení, a král ustrnul, kdyţ uslyšel, ţepaní králová i králevic zmizeli z toho úkrytu a ţe nikdo, nikdo neví, kam by se poděli.Král ihned poručil ztracených hledat. První se na hledání vydali Chropínští az Přerovska všeho, a všichni ochotně, rádi, neboť šli pro milou královnu. Také král vyjel sdruţinou pátrat po své rodině. I jel tam onam, neminul ţádné končiny své říše, projíţdělkrajem, projíţděl horami, po dědinách se sháněl, po hradech, po lesích hledal i slujích, aţdojel do širého, tmavého hvozdu na hoře Záboru.Tam zahlédl u černé jeskyně starého poustevníka, zarostlého bílými vousy. I ptal sezboţného starce, neví-li o jeho paní králové a synu Ječmínkovi. Vstal poustevník, a stanuvproti chropínskému pánu, přísně na něj hleděl jako soudce a prorocky k němu promluvil:„Pro své hříchy a viny nejsi hoden své ušlechtilé manţelky a svého syna. Ten napraví,co jsi pokazil. Jako ty jsi zkázou moravské země, bude on jejím poţehnáním a spásou. Jakotobě klnou, jemu budou ţehnat. Věz, ţe ho nenajdeš ani neuvidíš. Zjeví se a přijde, aţ vlastmoravská bude nejhůře sklíčena svými nepřáteli. Aţ se bude zdát, ţe nastává zhouba jejímulidu, tenkráte přijde Ječmínek s velikou mocí, zazené nepřátele a osvobodí Moravu od cizíhojařma. Ale ty jdi a čiň pokání!“Zdrcen na mysli vrátil se král na svůj hrad. Poznal svou vinu, svědomí ho souţilo atouha po manţelce a dítěti ho mučila. Jako mrak chodil chropínským hradem; lidem sevyhýbal, samotu hledal, aţ pojednou si sezval zase dvořany, hosti a hýřil. Neţ veselý rykcizích ho neutěšil. Naráz nechával tabule, nechával hostí a bez klidu těkal za noci síněmi,nádvořím, aţ jednou zoufaje skočil v bezednou studni hradskou.IIVěštba poustevníkova o synu chropínského pána letem se roznesla moravskou zemí a lidnepřestal čekat na krále Ječmínka. V chropínském zámku měli pro něj stůl stále prostřený apokoje uchystány, jako by měl kaţdé chvíle přijít.Čekali krále Ječmínka, čekali i hledali ho, Chropínští, z Přerova města, Ţalkovští a jinípo všem Přerovsku. Kaţdým rokem se shromaţďovali po městech a dědinách, i zástupem63