STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

Tentokráte nevěděli, kdo je, ani netušili, neboť ho nikdy předtím neviděli a sám se jimpoznat nedal. Neţ ţe chtěl jako kajícník odevzdat se sluţbě boţí, postům a poboţnosti, přijaliho mezi sebe, a Svatopluk, někdy král moravské říše, byl pokorně poslušen prostýchpoustevníků. V roubené chudé chýši, v drsném řeholním rouše ţil pán, jenţ se kdysi odívalsobolinou a drahými sukny a bytoval v rozlehlých, nádherných síních královského Velehradu.Pokud byl ţiv, zůstal nepoznán ode všech. Teprve kdyţ cítil, ţe se blíţí hodina jeho, sám semnichům vyznal a pověděl, kdo by byl a proč sem přišel. A hned umřel jest.O KRÁLI JEČMÍNKOVIKdyţ Svatopluk král tak beze stopy zmizel, pomýšleli na Moravě zvolit sobě jinéhopanovníka. I hledali, kdoţ by vladařského stolce byl nejvhodnější.Toho času ţil v Přerovsku na hradě Chropíně zeman, pán rozlehlých statků, muţbohatý, u pánů a zemanů váţený, od poddaných milovaný. Vládl jim lidsky, a maje dar ducha,soudil moudře a spravedlivě. A tak si řekli páni a zemané:„Nač jinde vladaře hledat, kdyţ ho máme mezi sebou!“ I zvolili chropínského pánavšichni jednostejně, bez sporů a různic, a jejich volbu chválili po vší zemi a radovali sez nového krále.Ten, aby poznal všechny končiny své moravské říše, objíţděl zemi; všude ho vítalis mnohým plesáním a velikou slávou, ať jel na poledne končinami, kde réva zrála, aťpoţehnanou Hanou, ať na půlnoc i východ i západ dolinami mezi lesnatými kopci. Všude semu chtěli zachovat; páni a zemané předháněli se o jeho přízeň, lahodili mu, lichotili, darynosili, radovánky strojili a hlučné hody. Kdyţ se pak vrátil na chropínský hrad, zastesklo semu. Zdál se mu příliš tichý a jako pustý, nic ho tu netěšilo, ani oddaná příchylnost jeho něţné,líbezné paní. Touţilť po hřmotné zábavě. Proto poručil dvořanům, aby vystrojili hody apozvali k nim hojné a vzácné hosti.Páni a zemane v bohatých sukních koţešinou lemovaných, s lesklými šavlemi a mečiu nádherných pásů, v drahých čapkách s volavčím peřím sjíţděli se do Chropína na pěknýchkoních v krumplovaných pokrovech. Sjíţděli se ze všech končin země, ţe jim sotva stačilhrad a ţe čeledi jejich a koňstva bylo plné městečko. I byly na hradě hody, bylo veliké veselí,a ne jednou, ne dvakrát. Přes tu chvíli se panstvo sjíţdělo po vůli pánově, besedovali, zábavystrojili, nákladná sedání, a pokaţdé dlouho hodovali a pili a pili.61