31.07.2015 Views

STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

SHOW MORE
SHOW LESS

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.

Ale král zůstal tvrdý proti němu po všechen čas a zapomněl nevděčně, co svatý tenmuţ pro moravskou říši učinil, ţe jí přinesl světlo pravé víry, ţe obětoval jeho lidu všechnosvé dílo, všechen svůj ţivot. Ano ještě ho stíhal a rušil jeho řád slovanský na radu jehonepřátel z Němec.Svatopluk však bez trestu nezůstal; slova Metodějova se vyplnila. Opustiloť štěstímocného krále, jenţ zůstal v zlořečení; z kolika stran vojensky na něj táhli a na jeho lid: Uhři,Poláci, Němci a také Čechové se bouřili a nechtěli mu být poddáni. Všichni jeho zemimoravskou hanebně drancovali a hubili.Král napínal všechny své síly, aby se ubránil tolikerým nepřátelům, aby odvrátil tysvízele od své říše. Neţ bouře za bouří šla, rána za ranou a zhouba ustavičná.I prohlédl král a poznal, ţe jiţ naň přišlo boţí dopuštění a ţe všecko to neštěstí se dějezemi jeho jenom pro něj, pro jeho pýchu a zpupnost. A tu často mu přicházel na mysl biskupMetoděj, proti němuţ se tak provinil. Vzpomínal na něj a lítost ho pojímala.Zasmušoval se v duchu, kdyţ slyšel, ţe nepřátelských spoust přibývá, ţe země víc avíce hyne, kdyţ nářek poddaných zevšad se jiţ rozléhal a svíral srdce. Proto povolal lechy apřední zemany, své rádce, a ptal se všech, co má činit. Neţ oni ţádné rady proti dopuštěníboţímu mu dát neuměli.Tu, kdyţ ta rada, jiţ svolal ve svém vojenském leţení, navečer skončena, odebral sesám, zasmušilý a smuten, do svého stanu. A více ho pak dvořané a nikdo jiţ nespatřil. Okolopůlnoci vyšel opět ze stanu, to stráţ viděla, vsedl na koně u stanu přivázaného a jel tiše spícímtáborem. Nikdo si ho nevšiml, stráţe pak, jeţ na kraji leţení stály, poznavše ho ne vzkřikly naněj; uctivě ho pustily, ač jim bylo divno, nač tak pozdní dobou vyjíţdí.Nikdo netušil, ţe jiţ dlouho neměl klidu a spokojenosti ve vší slávě a moci, jak hosvědomí tíţilo, ţe se tak obořil na velebného dobrodince moravské země, ţe rušil jeho řád aobřad. V bezesných nocích zkroušeně přemítal na mysli, jak by se kál. Aţ té chvíle serozhodl, ţe se vzdá toho, co jej k té zpupnosti zavedlo, královské moci a slávy, ţe nechávšeho, vojska, dvoru a sluhů, pokladů i krásné zbraně, vší moci, kterou hřešil, ţe opustí vše,aby zbavena byla moravská země neštěstí a trápení, jichţ pro něj zakoušela.I vyjel pryč z leţení a jel pustou nocí, aţ dojel najedno místo na stráni hory Záboru,kdeţ všude se černaly rozlehlé, neschůdné hvozdy a kde předtím tři poustevníci vystavělis jeho podporou kostel.V tom černém lese, na odlehlém místě mezi stromy a houštím, probodl mečem hruďsvého koně a pak zahrabal ten meč zardělý krví věrného zvířete. Bezbranný bral se pak dáletmavým hvozdem neúnavně, modle se, aţ za ranního svítání přišel k těm poustevníkům.60

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!