STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

Mocně zněly hlaholy zvonů do širých krajů, dál a dále hlasněji zvučely zpěvy vposvátném, jímavém šeru boţích církví 23 a okrouhlých kostelů pod modravými oblakyvonného kadidla, před oltáři skvělými malbou na zlaté půdě i bohatou řezbou v záři švec.Nový svět nastal a s ním nové a divné příhody paměti hodné. A jiţ také minuly a staréjsou i o nich zprávy.Ó moji milí bratří a synové a dcery české země, slyšte je. Slyšte, co se zběhlo od těchčasů, co u nás počalo dílo svatých bratří, jeţ velebí všecko české plémě a Slované všichni.Slyšte o kníţatech a králích moravské a české země, o hrdinách našeho rodu, o lidu,slyšte i o mateřském sídle, matičce zlaté Praze. Vězte, co letopisec zapsal pro vaši i budoucíchpaměť, i co přecházelo z pokolení do pokolení v ţivé knize, v paměti lidu.Aj, počněme dávné ty zvěsti.O KRÁLI SVATOPLUKOVILid v chrámě velehradském po kázání dopěl; poslední zvuky poboţné písně vyzněly, zrakyvšech se obracely k oltáři. Nastala chvíle svaté mše, kterouţ měl slouţit sám arcibiskupMetoděj. A slavně slouţit; bylť veliký svátek, zasvěcený den svatých apoštolů Petra a Pavla.Jiţ planuly svíce na oltáři, jiţ chvíli hořely, ale Metoděj nešel. V kostele čekali a potichu semodlili. Chvíle za chvílí ubíhala. Slunce jiţ vysoko vystoupilo, jiţ padly jeho paprsky do okenkopule, jiţ zašlehly dolů zlatým proudem do lodi chrámové. Vše se rázem vyjasnilo, stěny,obrazy svatých na zlaté půdě, hlavy věřících, ţen i zarostlých muţů i starců, i plavé pramenydívek a dětí.V jasné té záplavě zemdlely zarudlé plameny švec, které jiţ hrubě ohořely. Jiţ šepotzavanul kostelem, tlumené hlasy, jiţ se tam ohlíţeli, hlavy sestrkovali, tiše mluvili a se ptali,co se děje, co se stalo. Tak šeptem se tázali, a šeptem spěla odpověď po všech prostoráchsvatyně: ţe arcibiskup čeká na krále, ţe král mu vzkázal, aby hrubé mše bez něho neslouţil,aby na něho čekal, aţ přijde.„Kde je? Kde je král?“„Proč nejde?“23 Dřevěných kostelů.58