Pak sešli se lechové a starostové rodů v háji u Jezerky a zvolili sobě za kníţeteHostivíta. Zvolivše vedli jej u hlučném průvodu na Vyšehrad, kdeţ jej posadili na kníţecístolec a kníţecí, někdy Přemyslovu čepici na hlavu mu vstavili.Kdyţ pak po letech sešel smrtí, uloţili ho na dolejší hrobce vedle předků.POVĚSTI DOBY KŘESŤANSKÉZřel jsem stíny zašlých věků…VrchlickýUmlká pověst o časech prvních let, zanikl pramen báječných zkazek z pohanských věků.Nový čas nastal a s ním nové a divné příhody paměti hodné. Nový čas nastal, to jak přišlipředchůdcové země křesťanské. Přišli jako záře denní před svitem a vyjasnilo se po nich,neboť přinesli poznání jediného Boha.Zpěv zazněl z hlubin tmavého hvozdu od moravské strany a rozléhal se z mrákavylesů slovanským hlaholeni:„Zvolejme k Bohu a spasiteli našemu, předcházejme tvář jeho v hlásání: ZazpívejteHospodinu píseň novou, zazpívejte Hospodinu, zvěstujte v národech slávu jeho.“A hle, z pomezného hvozdu u zemské brány, kudy se chodilo do Moravy přesLitomyšl hrad a Hrutov hrádek, Trstenickou cestou vyšli knězi jediného Boha, Metodějbiskup a s ním druhové jeho a ţáci. Ten jiţ prve s bratrem svým Cyrilem, muţem svatým,probral rádlem slova ouhor srdce pohanů v moravské zemi a v slovenské a zašíval pšenicisvatého učení a dobrých skutků.Ten tedy přišel k Cechům od Moravanů, kteříţ se Moravany nazývají od země své; řečjejich však i Slováků řeč jedna byla, tak jako v české zemi, neb jednoho národa byli.A Metoděj arcibiskup, ze slavného Velehradu přišed, poţehnal české zemi na jejímprahu a začal hned s dílem boţím tu při mezích země, na Litomyšli hradě i v podhradí. Odtudpak šel s kněţími dále do kraje a všude hlásal a učil a vykládal slova knih i jejich rozum.56
A byli rádi Cechové, ţe slyšeli veliké skutky boţí svým jazykem, a hrnuli se kekazatelům a k Metoději, v němţ hořela pravá láska Kristova a čisté milování; a poslouchalijej, kdyţ hlásal:„Pokropím vás vodou čistou, a očistíte se od model svých i od hříchů svých, a jedinýBůh slituje se nad vámi a pohrouţí hříchy vaše v hlubině.“Líbila se jim jeho řeč a učení i zpěv jeho knězi, i dávali se křtít, jak byl jiţ učinil kníţeBořivoj a manţelka jeho Ludmila, dcera Slavibora, vojvodypšovského, a shromaţďovali se,kdyţ knězi slouţili Bohu hlaholen slovanským, neb měli v slovanském jazyce evangelia iţaltář a ostatní knihy.A tu lidé zkroušeně se modlili a v srdečné poboţnosti zpívali, jak je knězi naučili,„Hospodine, pomiluj ny!“ a jiné písně.Kdekoliv se svatý apoštol déle zdrţel kázaje, všude zakládal kostelíky k slávě boţí napaměťKlimenta svatého. Z těch první zaloţil v Litomyšli na kníţecím hradě, ten první ke ctisvatého Klimenta vysvětil. Druhý pod tím jménem v Hradci nad Labem; třetí byl zaloţen naSadské, čtvrtý na Vyšehradě a pátý na Levém Hradci.Svatá zář pronikla hustým pomezným hvozdem, a svítíc po vší zemi, vnikala do šerapohanských tajemných hájů. A ty hynuly. Přicházeliť lidé nové víry, poráţeli je, káceli v nichmodly, rubali posvátné stromy v poli a v úvalech upálili je ohněm.Hubili je a poroučeli, ať nikde nepozdvihují novorozených dětí nad zaţehnutýmohněm a neobětují duchům ohnivým, ať jich neprosí, aby tomu dítěti byli nápomocni aţ dojeho smrti.A poroučeli, ať nikdo jiţ neobětuje běsům a zlým duchům, ať nikdo nepochovávásvých mrtvých v hájích a v poli a tryzny ať nikdo nekoná na rozcestích a troj cesiích proodpočinutí duší; ať nes trojí her v škraboškách nad mrtvými a prázdných stínů ať nikdonevolá.I skácena Perunova modla z Vyšehradu, přestala úcta strašné Morany; mračná jejísocha v háji na Skalkách strţena a káceny a ničeny modly mnohé.Mizeli bohové lesní, vodní, větrní i temní; truchlili pro ně mnozí, kteří se jich nechtěliodříci ve vodě křestu. Nejvíce čaroději, hádači a kouzelnice. I utíkali se dále mezi lesy, doskrytých údolí, pod hory. Tam odnesli dědky a modly, tu se jim klaněli, oběti přinášeli a klelinového Boha.Ale ten byl silný.57
- Page 6 and 7: IIVšem pak nastala těţká, lopot
- Page 8: Dědina v ohradě plotů, sněhem z
- Page 11 and 12: Posadivše ho na stolici nad hrobem
- Page 13 and 14: S největší však oddaností vzhl
- Page 15 and 16: Na těch schodech stály kněţny.
- Page 17 and 18: Všude po stolech stavěli veliké
- Page 19 and 20: Všichni kol strnuli nad divokou ř
- Page 21 and 22: však a opatrně, neboť snadno je
- Page 23 and 24: Zatím jako by země dala suchému
- Page 25 and 26: Jezerkou často meškali, tam, kde
- Page 27 and 28: „Slyšte, stateční vladykové a
- Page 29 and 30: A v poţárů záři krvavý boj -
- Page 31 and 32: DÍVČÍ VÁLKAIKdyţ Libuše odeš
- Page 33 and 34: i všecko okolí ozývalo se radost
- Page 35 and 36: Jejich vladyka však čile naslouch
- Page 37 and 38: sešel se valný sněm. Tam kdyţ u
- Page 39 and 40: U Březových dolů netušil nikdo
- Page 41 and 42: ozptýlení se vrátivší znovu bu
- Page 43 and 44: I vybral poselstvo několika vladyk
- Page 45 and 46: Chlumčanska, páté ţupy v lučan
- Page 47 and 48: IVStrach padl na praţského kníţ
- Page 49 and 50: Všem v čele jel hrdý Vlastislav
- Page 51 and 52: Dědina v šeru ještě spala a tma
- Page 53 and 54: I Neklaň mu věřil a svěřil op
- Page 55: Zhrozil se kníţe, odvrátil tvá
- Page 59 and 60: Ptali se všude a všude pak ţasli
- Page 61 and 62: Tentokráte nevěděli, kdo je, ani
- Page 63 and 64: nezvěděl. Ale králi pak nešlo z
- Page 65 and 66: putoval sám tmavou nocí, zahalen
- Page 67 and 68: nazejtří, jak vojsko vytrhne, vza
- Page 69 and 70: A pěší umdlévali, zastavovali s
- Page 71 and 72: To bylo léta 1260, kdy český kr
- Page 73 and 74: „Děkujte Bohu! Velebte ho, jako
- Page 75 and 76: potácel se v bouři a divoké vlno
- Page 77 and 78: zhynulých. Jediný ţivý tu byl:
- Page 79 and 80: Devět dní a nocí plavali na lese
- Page 81 and 82: zelených vln, jeţ na slunci hrál
- Page 83 and 84: Tu oni, uchytivše ho, vedli ho př
- Page 85 and 86: OPATOVICKÝ POKLADIMladý klerik ř
- Page 87 and 88: nezatajíte. A já vám slibuji, ţ
- Page 89 and 90: IILéta letoucí minula po smrti Ka
- Page 91 and 92: Tenkráte se jiţ nesháněl po vel
- Page 93 and 94: O STARÉ PRAZEPraha!To jméno samo
- Page 95 and 96: „A nezajde Praha! Zůstane, bude!
- Page 97 and 98: co by místo pochvaly a cti měl sm
- Page 99 and 100: Také z Velvar jich poslali na cel
- Page 101 and 102: Rotlev v něm bydlil v jizbách a k
- Page 103 and 104: králem stanul, a kdyţ odcházel,
- Page 105 and 106: A jiţ byli v pasti.Nic nebylo, jen
- Page 107 and 108:
řekou zelenaly se břehy křovím
- Page 109 and 110:
Té chvíle ještě dal si povolat
- Page 111 and 112:
domech i v sousedských jizbách, v
- Page 113 and 114:
A všechen sloţitý stroj šel dob
- Page 115 and 116:
I stál slepý a chorý, před čas
- Page 117 and 118:
Dalibor ujal, oni pak ţe se mu rá
- Page 119 and 120:
touha po volnosti i výkřiky hněv
- Page 121 and 122:
Neţ i nevěřící do ní přichá
- Page 123 and 124:
„Dát nesmím nic,“ odepřel pi
- Page 125 and 126:
A pak uţ nemohl své mrzutosti ani
- Page 127 and 128:
Tu teprve se hnul rabbi a kráčel
- Page 129 and 130:
nedošel a jiţ slyšel temný hluk
- Page 131 and 132:
Kostlivec ho zase převezl a kněz
- Page 133 and 134:
Chmurná byla také zahrada za dome
- Page 135 and 136:
zaslechl za sebou šramot. Ulekl se
- Page 137 and 138:
Jen s černou miskou a bílým tola
- Page 139 and 140:
Dlouho tu však v poklidu neţil. D
- Page 141 and 142:
I vrátili se všichni v úplném p
- Page 143 and 144:
naráz, nebo náhlou a prudkou bole
- Page 145 and 146:
zanedlouho zel ve zdi veliký průl
- Page 147 and 148:
hlas: bučení, bečení, mekot i k
- Page 149 and 150:
Dobytek, jenţ byl v pluhu zapraţe
- Page 151 and 152:
KUTNOHORŠTÍ HAVÍŘIZa Ţiţky se
- Page 153 and 154:
udy a ryzího kovu v dolech vytěţ
- Page 155 and 156:
Ještě se pomocné houfy na úpat
- Page 157 and 158:
Hejtman, drţe list v rukou, oznám
- Page 159 and 160:
Tou dobou byla jiţ poprava na Kři
- Page 161 and 162:
vzaly za své za velkého poţáru.
- Page 163 and 164:
Vícekráte pak bílé paní nespat
- Page 165 and 166:
Bílá paní se jiţ dlouho nezjevi
- Page 167 and 168:
Konečně tu len zasili. Vyrostl, r
- Page 169 and 170:
Chodům dodán rozsudek, ţe se jej
- Page 171 and 172:
Těţká byla chůze do Trhanova; z
- Page 173 and 174:
musili mu nadháněti zvěř v těc
- Page 175 and 176:
v Hornotrenčínsku 135 , a s ním
- Page 177 and 178:
ostlo husté trní a hloţí. A na
- Page 179 and 180:
Časem se také jinde zdrţoval, v
- Page 181 and 182:
s puškou na plecích. A kdyţ za z
- Page 183 and 184:
Vypravivši hojný a bohatě vystro
- Page 185 and 186:
jejich bezboţnost.“ A Sibyla vyk
- Page 187 and 188:
Kde ta velká bitva bude, svítí s
- Page 189 and 190:
„Co liter, tolik králů. Toť js
- Page 191 and 192:
skrýši schová, ale všechny ty v
- Page 193 and 194:
Ty vojny potrvají dotud, dokud neb
- Page 195 and 196:
Co rok jediný steh. Aţ udělá po
- Page 197:
veliké zkormoucení pro ten zoufal