STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

A sekal. Chlapec zvědavě hleděl na kaţdé seknutí, jak se led rozstřikoval, štípal apukal, aţ se pak zamihla voda, aţ dobře bylo do ní vidět širokým otvorem. Tu Durynklahodně pobídl:„Ó, panáčku můj, podívej se, hle, jak plovou rybky pod vodou. Co jich je, jak se tamhemţí!“A chlapeček, důvěřuje, nic netuše, po pacholetsku sklonil kolena a kleče díval sedychtivě do vody po rybách. A jak se nahnul, jak níţe naklonil kadeřavou hlavičku, dostalsekerou do útlého krku.Krev rozlila se po čistém ledu a bělostném sněhu. Durynk odhodil sekeru, vytrhl zmošny u pasu nůţ a dokonal ohavné dílo. Pak chvátal pryč, odtud.V olších, ve stromech počalo se jiţ tmít, za kmeny plál obzorem červený pruh pozhaslém dni.V tu chvíli teskného soumraku našli lidé na ledu chlapecké tělo bez hlavy. Po čapce,jeţ stranou sletěla, po koţíšku poznali, ţe to trup kníţecího syna. Strnuli, zděsili se a hořcelitovali nebohého chlapce. I odnesli jeho tělo na hrad.Tam se však marně sháněli po Durynkovi. Řeklo se jim, ţe si před chvílí náhle dalosedlat koně a ţe na něm vyjel z hradu. Kam, nikomu neřekl a nikdo nevěděl.IINa praţský hrad rovnou zamířil. Kdyţ sem přibyl, seděl kníţe Neklaň právě v radě s lechy,Durynk, chtěje přede všemi svůj skutek oznámit, nečekal a vstoupil. Vstoupiv pozdravil, akdyţ kníţe překvapen jeho příchodem jemu pokynul, promluvil hlasem přede všemi:„Býval jsem luckému vojvodovi věren, ale tobě, kněze, chci věren být více. Věř tomua věz, ţe jediným seknutím sekery toho jsem dovedl, abys ty, kněze, abyste vy všichnibezpečně spali na obě uši najednou. Pamatoval jsem, ţe kdo chce v domu škody zbýt, nedájiskře ohněm být. A tu jiskřičku jsem já předešel, uhasil, abych vás od budoucí zkázyzachránil.“Rozbaliv uzlík, který pod paţí měl, vyňal z bílé rouchy uťatou hlavu chlapcovu, zlatěkadeřavou; byla ještě jako ţivá, jediné ţe nemluvila. I poloţil ji na stůl před kníţete a lechy azvolal, ukazuje na hlavu:„Hle, mstitel krve otcovy, který by vás jednou hubil, leţí poraţen bez vaší krve! Ten,věřte, kdyby byl došel muţného věku, mnohý z vás a z vašich měl by krvavou hlavu.“54