A pořád lítaly šípy a kopí a nové se zabodly v štít prudkými ranami, aţ třásla se ratiště.Neţ i ruka silného hrdiny se třásla zemdlena tíhou. Čestmír jiţ křičel na vojíny, aby mu podalijiný štít. Jiţ chtěl svůj odhodit, vtom zabodl se těţký oštěp do jeho těla, a vůdce vraz na zemiklesl se štítem na rameni, se zbraní v ruce, plný šípů a kopí vraţedných uprostřed ukrutnéseče.Stalo se, jak před bitvou řekl. Jeho hlava padla, ale vojíni jeho, zuřiví tou ztrátou, hnalise divočeji vpřed a bili, nikoho neţivili, aţ potřeli Lučany do jednoho. Dravé ptactvo serozlétlo, zuřiví psi pobiti nebo se rozběhli, ale z Lučanů zůstali na krvavém poli všichni, ivojvoda, aţ na Strabu, jak macecha v úvale věštila.Zpupnost Lučanů zkrušena, jejich síla zničena. Praţané jásali, ale jásání tichlo, jakpohlédli na mrtvého vůdce. Nesli jej ve zbroji a štít jeho plný oštěpů, nesli jej na chlomek,kde chtěl být pochován. A tam, kde přílbu mu sňali a zbroj, hlasně zahořekovali, kdyţpoznali, ţe to udatný Čestmír a jak se obětoval.I připravili hned hrob 18 na chlumu pod starým dubem, a kdyţ tělo v noci po bitvěspálili a pochovali, nasypali na hrob velikou mohylu a celé pak vojsko učinilo tryznu svémupadlému vůdci.Připravili medu mnoho, uvařili jej a potom sedli pít a pili na paměť. A přijel Neklaň zpraţského hradu a poplakal nad hrobem Čestmírovým. Kdyţ tryznu udělali a popili, vstalovšecko vojsko a vytrhlo do pole dál do lučanské země.VNa bystrém, nevzhledném koni uháněl Straba z krvavé bitvy. Hrot jeho oštěpu vlhký byl ještěkrví, jak bodl hned na počátku boje prvního z Čechů, který naň vrazil. A dál se jiţ Straba doboje nehnal. Uříznuv padlému uši, vsedl zas na koně, a nedbaje lomozu, křiku a troubení,ujíţděl pryč, jak by ho příšery štvaly.Tak uháněl do večera; v noci pak sotvaţe koni oddechu popřál, jiţ chvátal zase dál, vchlumčanský kraj polem a ladami. Dědiny, sídla, vše míjel, aby nemusil říci, ţe utíká z boje. Iminul den, minula druhá noc, a kdyţ bylo na úsvitě po té noci, dojel na znaveném koni sámznavený v samotu svého rodu.18 Místo, kde Čestmír byl prý pochován, je u samého Turska na přívrší, kde lid říká Na Krlíši. Za Hájka stál vtěch místech dub, jemuţ říkali „dub silného rytíře“. Dobner pak vypravuje, ţe na polích u Turska viděl kus skály,která prý sem byla přivalena nad hrob hrdiny Čestmíra. Opodál, na jihovýchod od dotčeného přívrší, sluje jednomísto v polích Na zabitým.50
Dědina v šeru ještě spala a tmavé ještě byly staré lípy, za nimiţ prosvitoval bělavýpruh východu. Jak Straba vjíţděl do dvorce, potkal ţeny vycházející z jeho příbytku. Lekly se,kdyţ ho spatřily, a smutně pak řekly:„V neblahou chvíli jsi přijel.“Skočil z koně a hnal se do jizby, šeré ještě ranním soumrakem. Na loţi u okénka leţelocosi pod bílou plachtou, dle obrysů ztuhlé, mrtvé tělo. A okenice byla otevřena na volnoucestu duši. Sotvaţe dokročil k loţi, strhl Straba plachtu. V bledém pruhu denního úsvitu, jenţchvěl se otevřeným okénkem, spatřil zsinalou tvář mladé své ţeny. Oči zavřeny, vlasyv pramenech rozpuštěny a na prsou – sedlá krev, hluboká rána!Nevěřil svým zrakům, trnul; vtom macecha stanula za ním jako přízrak, v bílé rouše,nehnutě, šedýma očima přísně hledíc na mrtvou.„Odhrň jí vlasy!“ řekla zachmuřeně.Shrnul husté, krásné vlasy mladé své ţeny nad pravým spánkem, polekán hroznýmtušením. Shrnul vlasy a zhlédl tam krvavou ránu. A jiţ chvatně odhrnul vlasy nad levýmspánkem. A zase tam pahejl, krvavá rána.Němý úţasem, rozčilen, chvatně otvíral brašnu a dychtivě vyňal z ní uši sezakrvácenými náušnicemi. Byly to ţeniny uši, to nyní poznal; tak zvěděl, ţe ona to byla, jeţho v boji napadla, ţe chtěla ho zabít, a ţe ji zabil on sám. I mihlo se mu, jaká byla před jehoodjezdem, jak večer si zpívala tu divnou píseň.„Tys to věděla!“ vzkřikl na macechu.„Ale ty bys byl neuvěřil. Byls v jejím kouzlu. Byla Čechyně a měla k nám záští. Pojď,obětuj v ouvale bohům.“A Straba, poničiv, aby mrtvolu vynesli ven za dědinu, zamračen, jakoby v děsivémvidění, šel k šerému úvalu za macechou.DURYNK A NEKLAŇZármutek padl na luckou zemi. Jako těţký, tmavý stín na ni ulehl. Nebylo rodu, nebylodědiny, kdeţ by neplakali několik mrtvých. Všude v hoři a v pláči jmenovali Tursko pole,kdeţ zhynuli nejsilnější, nejudatnější z luckých muţů. Všude jich ţeleli, jejich smrti i toho, ţetěla jejich zůstala nespálena v poli napospas dravcům.51
- Page 6 and 7: IIVšem pak nastala těţká, lopot
- Page 8: Dědina v ohradě plotů, sněhem z
- Page 11 and 12: Posadivše ho na stolici nad hrobem
- Page 13 and 14: S největší však oddaností vzhl
- Page 15 and 16: Na těch schodech stály kněţny.
- Page 17 and 18: Všude po stolech stavěli veliké
- Page 19 and 20: Všichni kol strnuli nad divokou ř
- Page 21 and 22: však a opatrně, neboť snadno je
- Page 23 and 24: Zatím jako by země dala suchému
- Page 25 and 26: Jezerkou často meškali, tam, kde
- Page 27 and 28: „Slyšte, stateční vladykové a
- Page 29 and 30: A v poţárů záři krvavý boj -
- Page 31 and 32: DÍVČÍ VÁLKAIKdyţ Libuše odeš
- Page 33 and 34: i všecko okolí ozývalo se radost
- Page 35 and 36: Jejich vladyka však čile naslouch
- Page 37 and 38: sešel se valný sněm. Tam kdyţ u
- Page 39 and 40: U Březových dolů netušil nikdo
- Page 41 and 42: ozptýlení se vrátivší znovu bu
- Page 43 and 44: I vybral poselstvo několika vladyk
- Page 45 and 46: Chlumčanska, páté ţupy v lučan
- Page 47 and 48: IVStrach padl na praţského kníţ
- Page 49: Všem v čele jel hrdý Vlastislav
- Page 53 and 54: I Neklaň mu věřil a svěřil op
- Page 55 and 56: Zhrozil se kníţe, odvrátil tvá
- Page 57 and 58: A byli rádi Cechové, ţe slyšeli
- Page 59 and 60: Ptali se všude a všude pak ţasli
- Page 61 and 62: Tentokráte nevěděli, kdo je, ani
- Page 63 and 64: nezvěděl. Ale králi pak nešlo z
- Page 65 and 66: putoval sám tmavou nocí, zahalen
- Page 67 and 68: nazejtří, jak vojsko vytrhne, vza
- Page 69 and 70: A pěší umdlévali, zastavovali s
- Page 71 and 72: To bylo léta 1260, kdy český kr
- Page 73 and 74: „Děkujte Bohu! Velebte ho, jako
- Page 75 and 76: potácel se v bouři a divoké vlno
- Page 77 and 78: zhynulých. Jediný ţivý tu byl:
- Page 79 and 80: Devět dní a nocí plavali na lese
- Page 81 and 82: zelených vln, jeţ na slunci hrál
- Page 83 and 84: Tu oni, uchytivše ho, vedli ho př
- Page 85 and 86: OPATOVICKÝ POKLADIMladý klerik ř
- Page 87 and 88: nezatajíte. A já vám slibuji, ţ
- Page 89 and 90: IILéta letoucí minula po smrti Ka
- Page 91 and 92: Tenkráte se jiţ nesháněl po vel
- Page 93 and 94: O STARÉ PRAZEPraha!To jméno samo
- Page 95 and 96: „A nezajde Praha! Zůstane, bude!
- Page 97 and 98: co by místo pochvaly a cti měl sm
- Page 99 and 100: Také z Velvar jich poslali na cel
- Page 101 and 102:
Rotlev v něm bydlil v jizbách a k
- Page 103 and 104:
králem stanul, a kdyţ odcházel,
- Page 105 and 106:
A jiţ byli v pasti.Nic nebylo, jen
- Page 107 and 108:
řekou zelenaly se břehy křovím
- Page 109 and 110:
Té chvíle ještě dal si povolat
- Page 111 and 112:
domech i v sousedských jizbách, v
- Page 113 and 114:
A všechen sloţitý stroj šel dob
- Page 115 and 116:
I stál slepý a chorý, před čas
- Page 117 and 118:
Dalibor ujal, oni pak ţe se mu rá
- Page 119 and 120:
touha po volnosti i výkřiky hněv
- Page 121 and 122:
Neţ i nevěřící do ní přichá
- Page 123 and 124:
„Dát nesmím nic,“ odepřel pi
- Page 125 and 126:
A pak uţ nemohl své mrzutosti ani
- Page 127 and 128:
Tu teprve se hnul rabbi a kráčel
- Page 129 and 130:
nedošel a jiţ slyšel temný hluk
- Page 131 and 132:
Kostlivec ho zase převezl a kněz
- Page 133 and 134:
Chmurná byla také zahrada za dome
- Page 135 and 136:
zaslechl za sebou šramot. Ulekl se
- Page 137 and 138:
Jen s černou miskou a bílým tola
- Page 139 and 140:
Dlouho tu však v poklidu neţil. D
- Page 141 and 142:
I vrátili se všichni v úplném p
- Page 143 and 144:
naráz, nebo náhlou a prudkou bole
- Page 145 and 146:
zanedlouho zel ve zdi veliký průl
- Page 147 and 148:
hlas: bučení, bečení, mekot i k
- Page 149 and 150:
Dobytek, jenţ byl v pluhu zapraţe
- Page 151 and 152:
KUTNOHORŠTÍ HAVÍŘIZa Ţiţky se
- Page 153 and 154:
udy a ryzího kovu v dolech vytěţ
- Page 155 and 156:
Ještě se pomocné houfy na úpat
- Page 157 and 158:
Hejtman, drţe list v rukou, oznám
- Page 159 and 160:
Tou dobou byla jiţ poprava na Kři
- Page 161 and 162:
vzaly za své za velkého poţáru.
- Page 163 and 164:
Vícekráte pak bílé paní nespat
- Page 165 and 166:
Bílá paní se jiţ dlouho nezjevi
- Page 167 and 168:
Konečně tu len zasili. Vyrostl, r
- Page 169 and 170:
Chodům dodán rozsudek, ţe se jej
- Page 171 and 172:
Těţká byla chůze do Trhanova; z
- Page 173 and 174:
musili mu nadháněti zvěř v těc
- Page 175 and 176:
v Hornotrenčínsku 135 , a s ním
- Page 177 and 178:
ostlo husté trní a hloţí. A na
- Page 179 and 180:
Časem se také jinde zdrţoval, v
- Page 181 and 182:
s puškou na plecích. A kdyţ za z
- Page 183 and 184:
Vypravivši hojný a bohatě vystro
- Page 185 and 186:
jejich bezboţnost.“ A Sibyla vyk
- Page 187 and 188:
Kde ta velká bitva bude, svítí s
- Page 189 and 190:
„Co liter, tolik králů. Toť js
- Page 191 and 192:
skrýši schová, ale všechny ty v
- Page 193 and 194:
Ty vojny potrvají dotud, dokud neb
- Page 195 and 196:
Co rok jediný steh. Aţ udělá po
- Page 197:
veliké zkormoucení pro ten zoufal