STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

I táhlo vojsko „velikou cestou“ na Lysolaje a dál přes Kozí hřbety tmavých skal, anechavše Levý Hradec vpravo, brali se chvatně proti Lučanům, aby stavili jejich zádavy azhouby.Ale kdyţ došli na Tursko, širou pláň, zastavil je Čestmír, neb doslechl, ţe se Lučanéjiţ blíţí.Včas osadil nevelké návrší, odkud viděli nepřátelské vojsko, ano se blíţilo jako černýmrak, veliké, silné, silnější, neţli bylo praţské. Vůdce však Praţanů nelekal se toho počtu.Stoje na vyvýšeném místě poblíţe starého dubu, jenţ o samotě tu rostl, promluvil ke svémuvojsku. A vojsko naslouchalo, domnívajíc se, ţe slyší svého kníţete.„Hle, Lučanů pyšné plémě!“ mluvil Čestmír. „Co nám jiţ muţů pobili, co dědinvyţehli, co ţen a dětí odvedli! A zase jiţ vypalují, zase nás hubí! Vyhladit nás chtějí azotročit. Chtíce nechtíce, musíme se jim opřít, abychom uhájili rodin, abychom nezhanobiličeské země. My pro svobodu, pro poslední svoji spásu bojujeme. Raději tu kosti své sloţíme,neb hanby mít nebudeme, jako kdybychom utekli.Nebudeme utíkat, zůstaneme, a já půjdu před vámi. Padneli má hlava, nic se nelekejte,vpřed se ţeňte, aţ zvítězíte. A zvítězíce, mne tu pak, v těchto místech, kdybych padl,pochovejte.“I vzkřiklo vojsko v nadšení a po všech houfech volali:„Kde padne tvá hlava, i své hlavy sloţíme!“„Zvítězíme!“„Lučany pobijeme!“Zatím se přivalilo na Tursko Lučanů vojsko, jízdní, pěší, všichni dobře vyzbrojení, seštíty pevně ţílovanými, mnozí v brních neb alespoň ve lněných prošívanicích, vše lidbojovný, zvláště Trnovanů rod i Ţluticů i Radoniců, téţ Úhošťané, Chraberci a Trebčici avšech nejdivější ze zálesí Chlumčané v huních a koţešinách, v kosmatých čepicích, s hrubýmioštěpy a těţkými mlaty. A mnoho psů vedli na svorách, vlčí, zlé ovčácké i hrubé vlkodavy.Jiní nesli na ruce, na rameni dravé ptáky, sokoly krvestřeby, rarohy, káňata bělozory.Tak postavili se šikem po širé pláni tváří na poledne proti Čechům, kteří levým křídlem svéhošiku osadili návrší k západu, pravým pak se opírali o lesnatá návrší nad chejnovskou dědinou.I šel ohromný hluk ze všeho luckého šiku jako hřímání z mračen; přerůzné hlasy zuřivýchzvířat, psí štěkot a lidský křik, rzáni koňů a troubení rohů, ţe hřmot ten se rozléhal daleko poTursku poli.48