STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

IVStrach padl na praţského kníţete, kdyţ uslyšel, co se po Lucku děje, ţe tam Vlastislav sbírávojsko. Neklaň se bál a nezmuţil se, ani kdyţ mu ohlášeno, ţe všichni rodové, všude po všemplemeni jsou popuzeni zpupností Lučanů, ţe všecka země je vzhůru a chystá se do boje.Jiţ zařinčela zbraň ve hradě a kolem na letenské pláni. Odevšad rozléhal se řehtotválečných koní i hluk vojínů a zpěvy. Ale kníţe Neklaň se choulil na hradě v nejzazší jizbě,všeho se lekaje. Nemohl se vzchopit, nevěřil, ţe by mohl nad Vlastislavem zvítězit. Marně mupřátelé domlouvali. Na nemoc se vymlouval, ţe běsové oslabili jeho tělo i kosti. Teprve kdyţČestmír, jeho příbuzný, junák urostlý, krásného těla, mu trpko vytýkal, ţe nejedná muţsky, ţevšichni jsou jiţ do vojny uchystáni, ţe jenom na něj čekají a bez něho ţe pozbudou mysli, řeklNeklaň:„Nepůjdu, nemohu. Ale jdi za mne. Vezmi mou zbraň a zbroj i koně mého a veď je, aťvěří, ţe vede je kníţe.“I vzal Čestmír kníţecí zbroj, krouţkovou brní a kovovou přílbu cizího díla, pod níkrouţkovou kuklu přes uši a tváře, část přes bradu a hrdlo, i veliký štít kovem se lesknoucí,vzal na se kníţecí plášť, vsedl na Neklanová bujného vrance a vyjel, provázen předními lechy,na Leten pláň, kde sešlo se vojsko.Všichni jásali a zbraní řinčeli, kdyţ zhlédli kníţete; hned počali se stavět v šiky, pěší ijízdní, v býčích přílbách nebo v kosmatých čepicích, s oštěpy v rukou, s praky, s luky a toulciplnými šípů s dobrými nálepy.Zářícím vzduchem se míhaly blesky od lesklých hrotů i tasených mečů; i náušnicev uších přemnohých bojovníků se zaleskly na slunci míhavým třpytem. Čestmír na vranémkoni přehlíţel vojsko, kdyţ byl za všechny vzdal oběť bohům.Jak mečem kupředu mávl a vzkřikl junáckým hlasem, vykročili. Země dunělapádnými kroky i dusotem koní a povětří se chvělo bojovným křikem i zpěvem. Houf zahoufem táhl před Čestmírem, muţi všeho plemene, dle rodů i počtu i síly své.I byly zástupy z muţů kolika rodů, byly i zástupy z jednoho rodu ve zbrani mocného ipočtem hlav silnějšího, jenţ táhl sám pod znamením svého rodu.Tak Netvořící a Tuřané, tak Čjaradiců rod i Drahelčiců, jimţ říkali Holonohy, takBěchovici, Úhonici, tak Buděhostici a i Nahorubů rod, tak Ţínané a Boţkovici a nejudatnějšía bohatstvím nejčelnější Vršovici a Munici a starého Těpty rod.47