STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

Chlumčanska, páté ţupy v lučanské zemi. Jak tam zaslechli vojvodův rozkaz, jak posel tamblýskl jeho mečem, vstávali chutě, v divé radosti, všichni, kaţdinký muţ. Míry meče nedbali,ani jí nechtěli: ţe půjde kaţdý, kdo můţe pro starost, pro mladost.I chystal se osmahlý, divoký lid divokého zálesí, hned nechal role i lesa, a silné,upracované ruce chápaly se toporá, těţkých mlatů a snímaly veliké štíty, dobře ţílované, tuhopotaţené zčernalými koţemi, i brali z bidel sokoly krve-střeby, rarohy, krahujce a na svory vesmečky poutali zuřivé psy vlčího plemene, uvyklé na krev a zápas s lítými dravci hlubokýchhvozdů.IIIV nejzazším Chlumčansku stála mezi vrchy za rozlehlou slatinou, plnou ostřice a zarděléhohnědého mechu, poblíţe dlouhého lesa, v lípách a javorech malá dědina zčernalých plotů itmavých roubených stěn. Na slehlé slámě střech bujel uţ zelený mech, netřesk i bejlí.Ţalanů nečetný rod tu jiţ odstara sídlel. Straba, muţ mladý a statný, byl toho času jehohospodářem. Neměl bratří ani sester a ţenu jednu, a ta byla z plemene Čechů. Straba si jipřivedl z jejich končin jako nevolnici, kdyţ byli Lučané naposled ve zbrani a leţeli předLevým Hradcem. Zajatá Čechyně se mu tak zalíbila, tak jeho mysl zajala, snad nějakýmkouzlem, ţe jí řekl:„Tys plenice, má nevolnice, ale buď mou ţenou.“Poslechla, stala se jeho ţenou, ale ve svém srdci nebyla spokojena. Stýskaloť se jív odlehlé dědině, touha ji k domovu hnala, a hořko jí bylo, kdyţ vzpomněla si na hrůzy azkázu, jeţ Lučané páchali v její vlasti. Neţ tajila ţal a tajila hněv, a muţ jí do mysli neviděl.Dobře však jeho macecha, jiţ zanechal zemřelý otec, ţena vysoká, zachmuřené tváře ašedého, přísného zraku, ne mladá jiţ, však také ne stařena. Ta znala kouzla a čáry, vědma avěštby.Jakmile vojvodův rozkaz donesen v Ţalanů samotu, chystal se sám hospodář na vojnu.Sňal ze stěny štít, býčí přílbu s ţeleznou obručí, nabrousil meč, upravil šípy a dal novou tětivupruţnému luku. Mlat k sedlu přivěsil a vybral ve stáji nejlepšího z koní. Nebyl vzhledný nivelký, ne hladké a lesklé srsti, dost kosmatý, ale jako vlaštovka rychlý a tuhý na všecku slotu,na horko i mráz, na hlad i ţízeň.Mladá ţena Strabovi v přípravách mlčky pomáhala; snesla mu huni a plášť, koţky nalýtka a vláčné řemeny, krmi do mošny, chléb a sýr, aby měl na cestu, neţli by dojelk vojvodovu hradu.Ten den před odjezdem řekla potají macecha Strabovi:45