STARÃ POVÄSTI ÄESKÃ ALOIS JIRÃSEK - Rodon
STARÃ POVÄSTI ÄESKÃ ALOIS JIRÃSEK - Rodon STARÃ POVÄSTI ÄESKÃ ALOIS JIRÃSEK - Rodon
Lučané jako zátopa rozlehlou plání k Levému Hradci poblíţe Ţalova, posvátného místa, tamkde chmurný Řivnáč strmí nad Vltavou.I sklíčili Levý Hradec, od něhoţ pak chtěli na sám praţský hrad se obořit, a nedalinikomu z hrádku vyjít, aniţ tam koho pustili s potravou. Veliký hlad nastal na hradě, kdyţ seobleţení prodlilo. Jiţ tam všechen dobytek pobili a vzácná byla hrst mouky a dobrý kaţdýhnát.Touţebně vyhlíţeli obleţení z valů a srubů a zraky své ustavičně obraceli na „velikoucestu“, jeţ vedla od Levého Hradce přes Únětice blíţe Lysolají, přes dědinu Holíšoviců aletenskou pláň ku praţskému hradu; tam kníţe nejraději bydlil. Dychtivě vyhlíţeli jehovojsko, jeţ je mělo vybavit.Neţ marně. Pomoc z praţského hradu nešla, „veliká cesta“ zůstávala prázdná aopuštěná. Tu pak zoufalí na Levém Hradci a hladem mdlí, vpadlých tváří a chorobně lesklýchočí kladli zbraň na zemi a říkali:„Jiţ musíme umřít hladem, neb pomoc nejde. Vzdejme se raději Lučanům, ať jiţ učinícokoliv, ať nás pohubí, nebo poţiví.“Jiţ chtěli tak učinit; neţ vtom postřehli, ţe se Lučané zvedají, ţe opouštějí leţení a ţese dávají na odchod. Došla jich bezpečná zpráva, ţe Lemuzi, Litoměřici a s nimi Děčanétáhnou Čechům na pomoc, a jim, Lučanům, zrovna v záda a v bok.Vlastislav se rozlítil a těţkou přísahou se klel: Ať nemá pomoci od Peruna, ať budeotrokem po celý ţivot budoucí, jestliţe přehoví Děčanům, Lemuzům a Litoměřicům. A česképlémě ţe pokoří, ţe pověsí svůj štít ve bráně praţského hradu na znamení vítězství.I odtáhl od Levého Hradce, protoţe musil, aby jako zrno mezi dva ţernovy senedostal.Záhy se však vymstil, a to nejprve Litoměřicům tím, ţe na jejich půdě vystavěl silnýhrad mezi dvěma vrchy, Medvězí a Přípětí 15 . Hrad ten nazval svým jménem Vlastislav a daldo něho posádku silných, surových muţů k oukladům proti sousedům, protoţe pomáhaliČechům. I zalekli se Lemuzi s Děčany; prosili o pokoj a slíbili Čechů nechat a platit stáloudaň. Kdyţ o tom praţský kníţe uslyšel, velmi se zkormoutil. Jsa malé mysli, netroufal si sámbez spojenců, a proto se ustanovil, ţe raději povolí, neţ aby došlo k válce.15 Vlastislav hrad stával na Litoměřicku, v okrese lovosickém. Vrchy Medvězí a Přípeť, uvedené u Kosmy, slujíu Dalimila Přípek a Lovos. Hora Lovos, nyní Ovčín u Vchynic. Starověký hrad výše psaný, z něhoţ se valyzachovaly, stával nablízku vesnice Vlastislavi na návrší nad potokem. Novější dobou učiněny tam některénálezy. Tak vykopána tam pravěká kovadlina aj.42
I vybral poselstvo několika vladyků, kteří měli s vojvodou Lučanů jednat o mír asousedskou vůli a odevzdat mu vzácné dary: několik váčků ryzího zlata, dvě kovové přílbice,štíty krásné a deset výborných koní ušlechtilého chovu.Vlastislav, sedě na vysoké, dřevěné stolici, řezané i malované, sám v sobolové, drahéčepici s volavčím peřím, ve vzácném plášti z cizozemské tkaniny tuhých přehybů a velikýchspínadel, hleděl zvysoka, zpod přimhouřených víček na posly. Hrdě je přijal, a kdyţ oznámilivzkaz svého pána, hrdě k nim promluvil:„Slyšel jsem, oč nás kníţe prosí. Také jsem viděl dary, které mi poslal. A to neopatrněučinil.Jistě mně neposlal všechno zlato, co má, ani všechny koně a bohatstvo. To, co poslal,jen na vnadu mně poslal. Jen si to zase vezměte a kníţeti vyřiďte, ţe mu za tu vnadu děkuji,ať mi to všechno dobře schová a opatří. Přijduť si k němu pro všecko, co má, a spolu vezmutaké to, co nyní vracím. A vy, rychle odtud! Abyste tu místo darů nenechali svých hlav!“Vladykové se lekli, ihned se obrátili a co nejkvapněji se vraceli, aby jiţ měli Lucko zazády. Kdyţ pak na praţském hradě vše oznámili, zbledl kníţe Neklaň a neutajil svého leknutínad tím, ţe Vlastislav ve svém hrdopychu zadychtil, aby vládl nad celou českou zemí jakonad svou.IIJak lucký voj voda tu pyšnou řeč ku praţským poslům promluvil, dal hned všude po všechpěti ţupách lučanské země 16 hlásit, aby vstal kaţdý k vojně.Jel posel v čele druţiny na bystrých koních. Jel, maje meč po boku, a druhý, vojvodův,ţelezný, v koţené pochvě před sebou hrotem vzhůru; druh pak, jemu po boku, nesl u pasupopruh z lýčí ukroucený. Jako vítr se hnali posel i druţina zbrojných muţů, plání i dolinou,lesem i luhem (bylo jarního času, kdy obilí vymetává), z dědiny do dědiny, od rodu k rodu, zabílého dne i před úsvitem a často i v pozdní soumrak.Na návsích zaráţeli a hned svolávali starostu i všechnu rodovou čeleď, všechny jonákya muţe. Jak se sběhli, posel vytrhl z pochvy vojvodův meč, a mávnuv jím před sebe do výšky,oznamoval rozkaz, ať kaţdý, kdokoliv přesahuje výškou svého těla míru tohoto meče, ať16 Země Lučanů dělila se dle zprávy Kosmovy na patero ţup. Nejúrodnější a nejpřednější byla v nynější roviněŢatecké a slula Luka. Od ní mělo všecko plémě své jméno. Druhá ţupa se rozkládala při Březnici čili Brocnici,nynější bystřině u Blšan, třetí v Chomutovsku, v podkraji říčky Úzké, vlévající se u Postoloprt do Oharky. Čtvrtáţupa obsahovala část kraje loketského, pátá pak lesnaté končiny u horní Mţe.43
- Page 6 and 7: IIVšem pak nastala těţká, lopot
- Page 8: Dědina v ohradě plotů, sněhem z
- Page 11 and 12: Posadivše ho na stolici nad hrobem
- Page 13 and 14: S největší však oddaností vzhl
- Page 15 and 16: Na těch schodech stály kněţny.
- Page 17 and 18: Všude po stolech stavěli veliké
- Page 19 and 20: Všichni kol strnuli nad divokou ř
- Page 21 and 22: však a opatrně, neboť snadno je
- Page 23 and 24: Zatím jako by země dala suchému
- Page 25 and 26: Jezerkou často meškali, tam, kde
- Page 27 and 28: „Slyšte, stateční vladykové a
- Page 29 and 30: A v poţárů záři krvavý boj -
- Page 31 and 32: DÍVČÍ VÁLKAIKdyţ Libuše odeš
- Page 33 and 34: i všecko okolí ozývalo se radost
- Page 35 and 36: Jejich vladyka však čile naslouch
- Page 37 and 38: sešel se valný sněm. Tam kdyţ u
- Page 39 and 40: U Březových dolů netušil nikdo
- Page 41: ozptýlení se vrátivší znovu bu
- Page 45 and 46: Chlumčanska, páté ţupy v lučan
- Page 47 and 48: IVStrach padl na praţského kníţ
- Page 49 and 50: Všem v čele jel hrdý Vlastislav
- Page 51 and 52: Dědina v šeru ještě spala a tma
- Page 53 and 54: I Neklaň mu věřil a svěřil op
- Page 55 and 56: Zhrozil se kníţe, odvrátil tvá
- Page 57 and 58: A byli rádi Cechové, ţe slyšeli
- Page 59 and 60: Ptali se všude a všude pak ţasli
- Page 61 and 62: Tentokráte nevěděli, kdo je, ani
- Page 63 and 64: nezvěděl. Ale králi pak nešlo z
- Page 65 and 66: putoval sám tmavou nocí, zahalen
- Page 67 and 68: nazejtří, jak vojsko vytrhne, vza
- Page 69 and 70: A pěší umdlévali, zastavovali s
- Page 71 and 72: To bylo léta 1260, kdy český kr
- Page 73 and 74: „Děkujte Bohu! Velebte ho, jako
- Page 75 and 76: potácel se v bouři a divoké vlno
- Page 77 and 78: zhynulých. Jediný ţivý tu byl:
- Page 79 and 80: Devět dní a nocí plavali na lese
- Page 81 and 82: zelených vln, jeţ na slunci hrál
- Page 83 and 84: Tu oni, uchytivše ho, vedli ho př
- Page 85 and 86: OPATOVICKÝ POKLADIMladý klerik ř
- Page 87 and 88: nezatajíte. A já vám slibuji, ţ
- Page 89 and 90: IILéta letoucí minula po smrti Ka
- Page 91 and 92: Tenkráte se jiţ nesháněl po vel
I vybral poselstvo několika vladyků, kteří měli s vojvodou Lučanů jednat o mír asousedskou vůli a odevzdat mu vzácné dary: několik váčků ryzího zlata, dvě kovové přílbice,štíty krásné a deset výborných koní ušlechtilého chovu.Vlastislav, sedě na vysoké, dřevěné stolici, řezané i malované, sám v sobolové, drahéčepici s volavčím peřím, ve vzácném plášti z cizozemské tkaniny tuhých přehybů a velikýchspínadel, hleděl zvysoka, zpod přimhouřených víček na posly. Hrdě je přijal, a kdyţ oznámilivzkaz svého pána, hrdě k nim promluvil:„Slyšel jsem, oč nás kníţe prosí. Také jsem viděl dary, které mi poslal. A to neopatrněučinil.Jistě mně neposlal všechno zlato, co má, ani všechny koně a bohatstvo. To, co poslal,jen na vnadu mně poslal. Jen si to zase vezměte a kníţeti vyřiďte, ţe mu za tu vnadu děkuji,ať mi to všechno dobře schová a opatří. Přijduť si k němu pro všecko, co má, a spolu vezmutaké to, co nyní vracím. A vy, rychle odtud! Abyste tu místo darů nenechali svých hlav!“Vladykové se lekli, ihned se obrátili a co nejkvapněji se vraceli, aby jiţ měli Lucko zazády. Kdyţ pak na praţském hradě vše oznámili, zbledl kníţe Neklaň a neutajil svého leknutínad tím, ţe Vlastislav ve svém hrdopychu zadychtil, aby vládl nad celou českou zemí jakonad svou.IIJak lucký voj voda tu pyšnou řeč ku praţským poslům promluvil, dal hned všude po všechpěti ţupách lučanské země 16 hlásit, aby vstal kaţdý k vojně.Jel posel v čele druţiny na bystrých koních. Jel, maje meč po boku, a druhý, vojvodův,ţelezný, v koţené pochvě před sebou hrotem vzhůru; druh pak, jemu po boku, nesl u pasupopruh z lýčí ukroucený. Jako vítr se hnali posel i druţina zbrojných muţů, plání i dolinou,lesem i luhem (bylo jarního času, kdy obilí vymetává), z dědiny do dědiny, od rodu k rodu, zabílého dne i před úsvitem a často i v pozdní soumrak.Na návsích zaráţeli a hned svolávali starostu i všechnu rodovou čeleď, všechny jonákya muţe. Jak se sběhli, posel vytrhl z pochvy vojvodův meč, a mávnuv jím před sebe do výšky,oznamoval rozkaz, ať kaţdý, kdokoliv přesahuje výškou svého těla míru tohoto meče, ať16 Země Lučanů dělila se dle zprávy Kosmovy na patero ţup. Nejúrodnější a nejpřednější byla v nynější roviněŢatecké a slula Luka. Od ní mělo všecko plémě své jméno. Druhá ţupa se rozkládala při Březnici čili Brocnici,nynější bystřině u Blšan, třetí v Chomutovsku, v podkraji říčky Úzké, vlévající se u Postoloprt do Oharky. Čtvrtáţupa obsahovala část kraje loketského, pátá pak lesnaté končiny u horní Mţe.43