STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

ozptýlení se vrátivší znovu budovala.Navrátiv se do Neumětel, přímo chvátal ke svému milému koni. Ten leţe, nemoha jiţstát, oznámil svému pánu, ţe musí sejít, a prosil ho, aby aţ zhyne, nedal ho ani ptákům, anidravé zvěři napospas, ale aby ho dal před vraty svého dvoru pohřebit.Horymír velmi zarmoucen všecko slíbil a těţko se s Šemíkem loučil. A kdyţ milý kůňzdechl, stalo se, jak byl ţádal.Horymír ho zahrabal v dědině, a po dnešní den ukazují tam místo kamenem označené,kde věrný Šemík byl pochován.LUCKÁ VÁLKAIKdyţ kníţe Křesomysl odešel na věčnost, nastolen na Vyšehradě Neklaň. Ten vládl všemučeskému plemeni moudře a mírně. S Litoměřici a Lemuzy měl pokoj a lásku a jeho slovo avůle mnoho váţily u jejich vojvod. Na půlnoc však a na západ měl zlého souseda, toVlastislava vojvodu, jenţ vládl v končinách hrdých Lučanů při Oharce a horní Mţi. Neklaňbyl mírný a rozšafný, Vlastislav divoký a vášnivý. Neklaň bázlivého srdce, Vlastislavbojechtivý. Nic nedbal dobré sousedské vůle, nic práva ani spravedlnosti a krev přeléval bezmilosrdenství. Své sousedy tiskl krutě a táhl nejednou po zemi Lemuzů, Litoměřiců i po zemiČechů se svou divokou druţinou a bral daň na všech krajinách.Po veveřici bral i po černé kuně z rádla, a kdyţ se mu opřeli, musili platit daň nejen zasebe, neţ i za pobité. Daň bral a lidi téţ, nejvíce ţeny a děti, a zajaté prodával do otroctví. Aměl jich tolik, ţe je dával lacino franckým hostem 14 i bradatým ţidům, kteří přicházeli prootroky a otrokyně.Kdyţ naposled vpadl do české země, souţil hůře neţli kdy jindy nebohé kraje. KudyLučané táhli, všude hořelo. Zapalovaliť příbytky, sruby, stodoly, stáje, a nebylo dědiny, kdeţby nehořelo. Všechno vzplanulo ohněm, nepřítel doráţel mečem a odháněl celá stáda dobytka.I utíkali lidé z dědin ke hradům, za náspy a hradby; neţ ani ty jich neuchránily. Hrad Dřevícna pomezí neodolal síle Vlastislavově; i Slaný dobyt, pak Budeč lehl popelem; odtud se hnali14 Kupcům.41