STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

stohy u stodol i hrádek dědiny v kulatém náspu. Tu ztišili krok a zmlknuvše plíţili se jakolstivá, úkladná šelma k ohradě. Ale dříve, před nimi, vběhl tam dobrý člověk oznámit, co seděje a chystá. Jen vzbudil vladyku, a jiţ zabouřil ze tmy divoký křik. Na obranu nebylo času.Houf kovkopů hnal se jiţ k hrádku a pustý ryk jeho blíţil se letem. Nezbývalo nic neţprchnout.Skokem byl Horymír v stáji, kdeţ stál jeho nejmilejší kůň, Šemík. Okamţikem hovyvedl, osedlal, a jiţ, promluviv naň tiché slovo, vyrazil branou ven do polí. Zhlédli ho;křičeli, hnali se za ním. Slyšel i dusot koní. Pobídl Šemíka, a věrný kůň pustil se v divějšícval, aţ hříva mu vlála, aţ zpod kopyt stříkala hlína a písek a jiskry jen sršely do tmy.Za jezdcem vlála bělavá halena jako křídlo a chvíli vedla pronásledovniky. Ale jenchvíli.Nestačiliť Šemíkovi, jenţ pádě mocnými skoky, zanikl ve tmách podzimní noci. Aţ napokraji lesa, v černém vřesovišti, ho zastavil jeho výborný jezdec.Byli zachráněni. Ale jak vladyka zpět pohlédl, chytla ho zlost i lítost. Poţár viděl; jehodědina hořela. Rudá záplava rozlévala se po temném nebi, rděla se víc a více a šířila se valem.„Všechno tam shoří!“ pomýšlel roztrpčený Horymír. „Stavení, humna plná obilí, stohy,všechna ouroda, všechna naše práce.“A zahroziv v ty strany k poţáru zaťatou pravicí, přísahal:„Ať zčernám jako uhel, ať mne rozsekají mým vlastním mečem, jestliţe všechno tonepomstím, jestliţe jim všechno nesplatím! A víc, a hůř!“IINeumětelská dědina byla zničena.Co nezhltil oheň, to horníci odvedli a odvezli. S bohatou kořistí se vrátili; dobytekvzali, na uloupených vozech s uloupenými koňmi odvezli obilí z Horymírových stohů a v divéradosti cestou i doma pokřikovali:„Kdyţ se bál hladu, ať jej má!“Tak jásavě hlučeli. Ticho však a pusto bylo ve vyţehnuté dědině. Spáleniště, dlouhodýmajíc, doutnalo a podzimní vítr roznášel jeho čpavý zápach...Neţli minuly dva dni, shromáţdil Horymír všechny muţe svého rodu, k nimţ sepřidali mnozí jiní, samí dobří sousedé, rozhořčení násilím horníků.Kdyţ se stmívalo, vytrhli všichni dobře ozbrojení a v čele všech Horymír na věrnémbílém Šemíku.38