STARÃ POVÄSTI ÄESKÃ ALOIS JIRÃSEK - Rodon
STARÃ POVÄSTI ÄESKÃ ALOIS JIRÃSEK - Rodon STARÃ POVÄSTI ÄESKÃ ALOIS JIRÃSEK - Rodon
Vlasta se rozlítila jako medvědice a zpupná, jista jiţ vítězstvím, vedla všecky svédívky k Vyšehradu, aby se ho zmocnily a všechny muţe na něm zbily. Neţli však ke hradbámdorazily, jiţ se jim vstříc hnali muţové v plném šiku, lačni krvavé pomsty.I utkali se krutým bojem. Vlasta na koni vyrazila v čele svých mezi nepřátele.Zuřivost ji hnala, a také ukazovala druţkám cestu. Myslilať, ţe jsou v plném houfu zaní.Dívky však jí nestačily; nemohly tak kupředu proniknout a Vlasta pozdě poznala, ţezapadla mezi muţe sama, v nejprudší vřavu. Husto kolem muţů, a v divém jich chumlu, vkruté jich tísni nemohla se ani mečem ohnat. Sevřeli ji, z koně strhli, na noţe ji rozebrali.Tak zahynula.Ostatní také marně zápasily. A kdyţ viděly, ţe velitelku strhli, padl na ně náh-lýstrach, a ty, před nimiţ se muţové jindy strachovali, daly se na útěk. Na divý, zmatený útěk kDěvínu, kdeţ spásu hledaly.Mnoho jich zůstalo na bojišti, mnoho jich cestou, na útěku padlo, a také ty, které sek Děvínu dostaly, neušly zkáze.S nimi zároveň se tam muţové prodrali, s nimi zároveň na most a pak do hradu skočili.Tu bylo veta, konec ţenské síle a udatnosti! Jiţ meče zahazovaly, jiţ lkaly zase po ţensku, jiţzase bratry a příbuzné poznávaly, před ně na kolena padaly, sepjatýma rukama ţalostivě alisně prosily...Ale muţové mstili Ctirada a všecky padlé nebo lstí zahubené druhy. Mstili je krutě,ani jediné z bojovnic neušetřili. Krásná těla na smrt dali a z oken, z vysokých valů je metali.A kdyţ všechen ten ţenský sbor shladili, spálili jejich Děvín na prach a rozmetali.Tak skončila dívčí válka.I nastaly zase řád a právo, jak bývaly, a Přemysl kníţe vládl sám, bez ţenskéhoodporu.O KŘESOMYSLU A HORYMÍROVIKdyţ byl jiţ Přemysl vysoko v letech, usnul snem smrti a duše jeho odešla k otcům.Po něm Nezamysl vládu zdědil.Ten kdyţ se odebral na cestu všech lidí, dosedl Mnata na vojvodský stolec.A kdyţ pak i jeho dni se naplnily, ujal se vlády Vojen. Po jeho smrti Vnislav panoval,a ten kdyţ oči navěky zavřel, prohlášen za vojvodu Křesomysl, a to u posvátné Jezerky, kde36
sešel se valný sněm. Tam kdyţ u té čisté studánky vykonána zápalná oběť, vstavilnejpřednější z lechů čepici někdy Přemyslovu Křesomyslovi na hlavu, a všichni kolemradostně volali:„Křesomysl, hospodin náš! I on nás bude blahoslavit.“Všichni ho pozdravili, poklonili se mu a pak jej vyprovodili v hlučném průvodu naVyšehrad.Tam byl slavně dosazen na stolec, z něhoţ kdysi vládla jeho pramáti i jeho roduzakladatel.Za Křesomyslova panování hleděli si lidé více hor neţli orání a stád. Přemnozí sevydali na hledání kovů v hlubinách země; i při potocích vypírali z písku zlato, jehoţ všudedost nalézali.Zvláště na poledni země. Sám vojvoda dbal nejvíce věšteb své pramateře. Mnohokovkopů poslal na Jílový a Březový vrch, jenţ nad jiné vydával mnoho stříbra.Ze všech stran hrnuli se tam lidé dobývat rud; kaţdý chtěl kvapně zbohatnout. A domanechali všeho. Úhorů nikdo nevzdělával, role hynula, ladem zůstávala a svízel i metlice bujelytam, kde jindy husté obilí zrálo a zvučelo křepelčím hlasem.Lidé bohatli kovem, ale chlebové hynuli. Při dolech nastal nedostatek a rýţovníci akovkopové posílali kupovat chleba do praţského kraje. Mnozí vladykové a starostové rodůvše to těţce nesli, bránili tomu a touţili, ţe v dolech je zhouba polí, ţe pro drahý kov trhají sečeledi rodů a hyne starý řád a kázeň. Někteří se odebrali aţ k vojvodovi na Vyšehrad; v jejichčele Horymír, vladyka neumětelský. I ţádali Křesomysla, napomínali ho, aby sobě vícechleba neţli stříbra váţil, aby ten podzemný lid dal raději rozehnat. Kníţe však, oslněn leskemvzácného kovu, nedbal jejich řečí a vladykové odešli s nepořízenou, nespokojeni, rozmrzelí.Neţ i horníci se popudili, ţe proti nim, na jejich zkázu bylo tak mluveno a jednáno.Sběhli se při dolech mezi svými boudami a chatami. Jako ve vosím popuzeném hnízdě tambylo, kdyţ posel ohlašoval, jak vladykové na Vyšehradě jednali, co radili, zvláště pakHorymír neumětelský.Bouřili, křičeli, pomstou hrozili, a nejhorší Horymírovi. Krev jeho chtěli, a hned, bezodkladů.Jiní v divokém posměchu křičeli, ţe kdyţ má strach o chléb, ať se ho nají dosyta, aťmu ho nacpou do úst, aţ se jím udáví.To se zalíbilo. Jako divoká smečka za jelenem hnali se k dědině Neumětelům.Podzimním šerem hrnul se houf kovkopů polem i ladami, jeţ se černala v kvapném soumraku.Noc byla, kdyţ zhlédli Neumětely, slaměné střechy chat, černající se mezi stromy, vysoké37
- Page 6 and 7: IIVšem pak nastala těţká, lopot
- Page 8: Dědina v ohradě plotů, sněhem z
- Page 11 and 12: Posadivše ho na stolici nad hrobem
- Page 13 and 14: S největší však oddaností vzhl
- Page 15 and 16: Na těch schodech stály kněţny.
- Page 17 and 18: Všude po stolech stavěli veliké
- Page 19 and 20: Všichni kol strnuli nad divokou ř
- Page 21 and 22: však a opatrně, neboť snadno je
- Page 23 and 24: Zatím jako by země dala suchému
- Page 25 and 26: Jezerkou často meškali, tam, kde
- Page 27 and 28: „Slyšte, stateční vladykové a
- Page 29 and 30: A v poţárů záři krvavý boj -
- Page 31 and 32: DÍVČÍ VÁLKAIKdyţ Libuše odeš
- Page 33 and 34: i všecko okolí ozývalo se radost
- Page 35: Jejich vladyka však čile naslouch
- Page 39 and 40: U Březových dolů netušil nikdo
- Page 41 and 42: ozptýlení se vrátivší znovu bu
- Page 43 and 44: I vybral poselstvo několika vladyk
- Page 45 and 46: Chlumčanska, páté ţupy v lučan
- Page 47 and 48: IVStrach padl na praţského kníţ
- Page 49 and 50: Všem v čele jel hrdý Vlastislav
- Page 51 and 52: Dědina v šeru ještě spala a tma
- Page 53 and 54: I Neklaň mu věřil a svěřil op
- Page 55 and 56: Zhrozil se kníţe, odvrátil tvá
- Page 57 and 58: A byli rádi Cechové, ţe slyšeli
- Page 59 and 60: Ptali se všude a všude pak ţasli
- Page 61 and 62: Tentokráte nevěděli, kdo je, ani
- Page 63 and 64: nezvěděl. Ale králi pak nešlo z
- Page 65 and 66: putoval sám tmavou nocí, zahalen
- Page 67 and 68: nazejtří, jak vojsko vytrhne, vza
- Page 69 and 70: A pěší umdlévali, zastavovali s
- Page 71 and 72: To bylo léta 1260, kdy český kr
- Page 73 and 74: „Děkujte Bohu! Velebte ho, jako
- Page 75 and 76: potácel se v bouři a divoké vlno
- Page 77 and 78: zhynulých. Jediný ţivý tu byl:
- Page 79 and 80: Devět dní a nocí plavali na lese
- Page 81 and 82: zelených vln, jeţ na slunci hrál
- Page 83 and 84: Tu oni, uchytivše ho, vedli ho př
- Page 85 and 86: OPATOVICKÝ POKLADIMladý klerik ř
sešel se valný sněm. Tam kdyţ u té čisté studánky vykonána zápalná oběť, vstavilnejpřednější z lechů čepici někdy Přemyslovu Křesomyslovi na hlavu, a všichni kolemradostně volali:„Křesomysl, hospodin náš! I on nás bude blahoslavit.“Všichni ho pozdravili, poklonili se mu a pak jej vyprovodili v hlučném průvodu naVyšehrad.Tam byl slavně dosazen na stolec, z něhoţ kdysi vládla jeho pramáti i jeho roduzakladatel.Za Křesomyslova panování hleděli si lidé více hor neţli orání a stád. Přemnozí sevydali na hledání kovů v hlubinách země; i při potocích vypírali z písku zlato, jehoţ všudedost nalézali.Zvláště na poledni země. Sám vojvoda dbal nejvíce věšteb své pramateře. Mnohokovkopů poslal na Jílový a Březový vrch, jenţ nad jiné vydával mnoho stříbra.Ze všech stran hrnuli se tam lidé dobývat rud; kaţdý chtěl kvapně zbohatnout. A domanechali všeho. Úhorů nikdo nevzdělával, role hynula, ladem zůstávala a svízel i metlice bujelytam, kde jindy husté obilí zrálo a zvučelo křepelčím hlasem.Lidé bohatli kovem, ale chlebové hynuli. Při dolech nastal nedostatek a rýţovníci akovkopové posílali kupovat chleba do praţského kraje. Mnozí vladykové a starostové rodůvše to těţce nesli, bránili tomu a touţili, ţe v dolech je zhouba polí, ţe pro drahý kov trhají sečeledi rodů a hyne starý řád a kázeň. Někteří se odebrali aţ k vojvodovi na Vyšehrad; v jejichčele Horymír, vladyka neumětelský. I ţádali Křesomysla, napomínali ho, aby sobě vícechleba neţli stříbra váţil, aby ten podzemný lid dal raději rozehnat. Kníţe však, oslněn leskemvzácného kovu, nedbal jejich řečí a vladykové odešli s nepořízenou, nespokojeni, rozmrzelí.Neţ i horníci se popudili, ţe proti nim, na jejich zkázu bylo tak mluveno a jednáno.Sběhli se při dolech mezi svými boudami a chatami. Jako ve vosím popuzeném hnízdě tambylo, kdyţ posel ohlašoval, jak vladykové na Vyšehradě jednali, co radili, zvláště pakHorymír neumětelský.Bouřili, křičeli, pomstou hrozili, a nejhorší Horymírovi. Krev jeho chtěli, a hned, bezodkladů.Jiní v divokém posměchu křičeli, ţe kdyţ má strach o chléb, ať se ho nají dosyta, aťmu ho nacpou do úst, aţ se jím udáví.To se zalíbilo. Jako divoká smečka za jelenem hnali se k dědině Neumětelům.Podzimním šerem hrnul se houf kovkopů polem i ladami, jeţ se černala v kvapném soumraku.Noc byla, kdyţ zhlédli Neumětely, slaměné střechy chat, černající se mezi stromy, vysoké37
Change language