STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

adatým muţům zkalily zrak, kdyţ Libuše svého manţela prosila, aby měl pro ně vţdyshovění, a kdyţ pak ruce vztáhla a všem ţehnala.Vrátivši se do své jizby, poloţila se na zemi, mater všech, a umřela. I plakali pro nimanţel její a syn, plakaly děvy a lidé všichni pláčem velikým, a nesli a spálili její tělo, a popelpochovali, učinivše nad hrobem velikou tryznu.Kde ten hrob vykopán, nikdo najisto neví. Staří dí, ţe na jejím hrádku v Libušině, ataké je stará zvěst, ţe na hradě libickém, opodál tajemného chlumu Oškobrhu, plnéhovzácných bylin a koření.Libušin poklad zůstal i po její smrti ve skalné skrýši tak, jak ho manţelu svémuukázala.Nedoteklť se ho Přemysl, věda, nač je. A tak leţí poklad podnes hluboko vevyšehradské skále, z níţ zasvítí, aţ bude největší bída a drahota. A jak se otevře, objeví, budezas všeho hojnost a všeliká nouze přestane.Zlatá kolébka Libušina spočívala dlouho, dlouho na dně Vltavy pod vyšehradskouskálou. Šel času proud a plynul, a s ním utrpení za utrpením se neslo na českou zemi. Hynulydědiny, hynuly kraje. V poţárech lehaly vesnice i výstavná města. Boj za bojem krví zalévalrodnou zemi. Bratr ničil bratra, nejvíce v Libušině rodě, a cizozemec šlapal jim v týl.Ale nebyla noc bez konce.Zlatá kolébka pod vyšehradskou skálou se vynořila z temných vod, zasvítila ryzímkovem na bíle dni, a v ní spočinula vlasti spása, jsouc ještě dítětem: synáček posledníratolístky Přemyslova kmene.A zlatá kolébka rostla s dítětem, aţ vyrostla ve zlaté loţe, jak vyrostlo její děcko vmuţe, jenţ se stal otcem vlasti. Na posvátném Karlštejně měl to čarovné loţe, na němţunaven prací a péčí vladařskou ve chvílích oddechu odpočíval. Kdyţ pak zemřel, nesneslozlaté loţe ţádného jiného a zmizelo.Zapadlo zase kolébkou tam, odkud se vynořilo, do temné tůně, hluboko podvyšehradskou skálu, a čeká tam, čeká.30