Líce sejí zjasnilo u svatém, náhlém nadšení, kterým i zraky jí vzplály. Posvátný strachzavanul druţinou a dotkl se srdce všech.Libuše u vytrţení, jako by manţela, druţiny nebylo, vztáhla ruce k modravým stránímza řekou, a hledíc na les táhlého vrchu, mluvila prorockým duchem:„Město vidím veliké, jehoţ sláva hvězd se bude dotýkat.Tam v lese je místo, třicet honů odtud vzdálí, Vltava řeka je obíhá.To na půlnoc ohrazuje potok Brusnice hlubokým ouvalem, na polední pak straněskalnatá hora vedle lesa Strahova.Tam kdyţ přijdete, najdete člověka prostřed lesa, an tesá práh domu. I nazvete hrad,jejţ vystavíte, Prahou. A jakoţ kníţata, vojvodové proti prahu klanějí hlavu, tak budou seklanět i proti městu mému.Budeť mu čest a chvála a bude slovutno světu.“Umlkla. Byla by více mluvila; náhle však pohasl ţár nadšení, neb věští duch od níodstoupil. I hned šli za řeku na vrch do starého lesa, a nalezše tam muţe při díle, jak Libuševiděla a řekla, jali se na tom místě stavět hrad. Stavěli, vystavěli, pevně jej ohradili, nejvíce nazápad k Strahovu lesu, neb tu byl hrad nejpřístupnější. Příkop hluboký a val vysoký tamzdělali, na vale hradbu roubenou, v ní i nad branou vysoké sraby. Do jejich stěn natlouklidřevěných hřebů a pak je hlínou promíšenou slámou chodili. Tak sraby lepence udělali, abybyly jistější proti ohni a proti zápalným střelám.I byl hrad Praha řečený velice pevný a panoval pak vedle Vyšehradu celé české zemi.Stalo se, ţe přišli na Vyšehrad vladykové některých rodů a mnozí starší, věhlasní po všemplemeni, a promluvili k Přemyslovi:„Kněze, všeho máme dost i hojně, i stád i obilí, i ryb a zvěře. Jedině kovů se námnedostává.To, čeho sami ze země dobudeme, nestačí, ostatek pak draze platíme hostem 10 koţemi,medem a koňmi. Tys moudrý, poraď a promluv s kněţnou, aby nám oznámila svýmivěštbami, v kterých tajných místech kovové stříbra neb zlata a jiné rudy byli by uloţeni.“Kdyţ Přemysl jejich ţádost uslyšel, řekl jim, aby se odebrali do svých dědin,patnáctého však dne aby tu na hradě zase byli, pak ţe uslyší. Kdyţ v určitou dobu přišli, uzřeliPřemysla, an sedí na svém stolci, a Libuši vedle něho sedící na dřevěné stolici, jeţ byla jejímznamením znamenána.10 Host – cizí kupec.26
„Slyšte, stateční vladykové a muţové české země!“ promluvil Přemysl. „Slyšte slovasvé mateře; ta vás i vaše potomky těmi slovy obohatí.“I vzhlédli všichni k velebné kněţně, jeţ vzbuzena věštím duchem vstala a šlanádvořím a dál v kraj hradby. Šel Přemysl vedle ní a šli vladykové a její dívky opodál za ní,aţ stanula na skále vysoko nad řekou Vltavou a tu promluvila:Co ukrývá se v skále, v země hloubi, mým hlasem zjeví bohů hlas.Vtom se obrátila k západu slunce, vztáhla ruce i řekla:Vrch vidím Březový, v něm žíly stříbra.Kdo hledá, najde bohatství.I soused od západu, zván i nezván,chtít bude kov, v němž vládaje.Vy chraňte se, ať z darů vaší zeměvám pouto sluhů neskuje.Pak obrátivši se na levou stranu proti poledni, promluvila:Vrch vidím Jílový, je zlata plný. V tom sílaje i divů moc. Však síla povadne, vásmdloba zchvátí, jak pohasne vám lásky svatý žár.Opět obrátivši se na levou stranu, k východu slunce, takto věštila:Tam hora tříhřbetná, v svém kryje lůněpro věky stříbra poklady.Že trojí hřbet však hoře, třikrát sejde jí kov a třikrát vzejde zas. 11Cizince bude lákat jako lípa,když v květu vábí roje včel.Jich trubci nezmohou, jen včelí práce, jíž zlato roste ze stříbra.11 Hora „tříhřbetná“ tři vrchy, severně nad Kutnou Horou. Staří horníci je nazývali: Kuklík, Kaňka a Sukov; tyobsahovaly couky Kuklický, Kaňkovský a Trukaňský. „Třikrát sejde jí kov a třikrát vzejde zas,“ tj. třikrátdolování poklesne, třikrát se povznese. Poprvé kleslo, kdyţ Přemysl II., chystaje vojsko proti RudolfuHabsburskému, dal z Hor Kuten z dolů odvésti všechny tam potřebné koně (na 500). Za syna jeho Václava II.dolování se znamenitě povzneslo. Na horách těţil král nesmírné bohatství stříbra. Podruhé klesly horykutnohorské za válek husitských. Po nich se zase povznesly za králů Jiříka a Vladislava II., ale hynuly pakzvláště v druhé polovici 16. a počátkem 17. století, aţ třicetiletá válka přivedla je k pádu. Ten byl třetí pádprorokovaný, ale aby se doly kutnohorské potřetí povznesly, dosud se nestalo.27
- Page 6 and 7: IIVšem pak nastala těţká, lopot
- Page 8: Dědina v ohradě plotů, sněhem z
- Page 11 and 12: Posadivše ho na stolici nad hrobem
- Page 13 and 14: S největší však oddaností vzhl
- Page 15 and 16: Na těch schodech stály kněţny.
- Page 17 and 18: Všude po stolech stavěli veliké
- Page 19 and 20: Všichni kol strnuli nad divokou ř
- Page 21 and 22: však a opatrně, neboť snadno je
- Page 23 and 24: Zatím jako by země dala suchému
- Page 25: Jezerkou často meškali, tam, kde
- Page 29 and 30: A v poţárů záři krvavý boj -
- Page 31 and 32: DÍVČÍ VÁLKAIKdyţ Libuše odeš
- Page 33 and 34: i všecko okolí ozývalo se radost
- Page 35 and 36: Jejich vladyka však čile naslouch
- Page 37 and 38: sešel se valný sněm. Tam kdyţ u
- Page 39 and 40: U Březových dolů netušil nikdo
- Page 41 and 42: ozptýlení se vrátivší znovu bu
- Page 43 and 44: I vybral poselstvo několika vladyk
- Page 45 and 46: Chlumčanska, páté ţupy v lučan
- Page 47 and 48: IVStrach padl na praţského kníţ
- Page 49 and 50: Všem v čele jel hrdý Vlastislav
- Page 51 and 52: Dědina v šeru ještě spala a tma
- Page 53 and 54: I Neklaň mu věřil a svěřil op
- Page 55 and 56: Zhrozil se kníţe, odvrátil tvá
- Page 57 and 58: A byli rádi Cechové, ţe slyšeli
- Page 59 and 60: Ptali se všude a všude pak ţasli
- Page 61 and 62: Tentokráte nevěděli, kdo je, ani
- Page 63 and 64: nezvěděl. Ale králi pak nešlo z
- Page 65 and 66: putoval sám tmavou nocí, zahalen
- Page 67 and 68: nazejtří, jak vojsko vytrhne, vza
- Page 69 and 70: A pěší umdlévali, zastavovali s
- Page 71 and 72: To bylo léta 1260, kdy český kr
- Page 73 and 74: „Děkujte Bohu! Velebte ho, jako
- Page 75 and 76: potácel se v bouři a divoké vlno
- Page 77 and 78:
zhynulých. Jediný ţivý tu byl:
- Page 79 and 80:
Devět dní a nocí plavali na lese
- Page 81 and 82:
zelených vln, jeţ na slunci hrál
- Page 83 and 84:
Tu oni, uchytivše ho, vedli ho př
- Page 85 and 86:
OPATOVICKÝ POKLADIMladý klerik ř
- Page 87 and 88:
nezatajíte. A já vám slibuji, ţ
- Page 89 and 90:
IILéta letoucí minula po smrti Ka
- Page 91 and 92:
Tenkráte se jiţ nesháněl po vel
- Page 93 and 94:
O STARÉ PRAZEPraha!To jméno samo
- Page 95 and 96:
„A nezajde Praha! Zůstane, bude!
- Page 97 and 98:
co by místo pochvaly a cti měl sm
- Page 99 and 100:
Také z Velvar jich poslali na cel
- Page 101 and 102:
Rotlev v něm bydlil v jizbách a k
- Page 103 and 104:
králem stanul, a kdyţ odcházel,
- Page 105 and 106:
A jiţ byli v pasti.Nic nebylo, jen
- Page 107 and 108:
řekou zelenaly se břehy křovím
- Page 109 and 110:
Té chvíle ještě dal si povolat
- Page 111 and 112:
domech i v sousedských jizbách, v
- Page 113 and 114:
A všechen sloţitý stroj šel dob
- Page 115 and 116:
I stál slepý a chorý, před čas
- Page 117 and 118:
Dalibor ujal, oni pak ţe se mu rá
- Page 119 and 120:
touha po volnosti i výkřiky hněv
- Page 121 and 122:
Neţ i nevěřící do ní přichá
- Page 123 and 124:
„Dát nesmím nic,“ odepřel pi
- Page 125 and 126:
A pak uţ nemohl své mrzutosti ani
- Page 127 and 128:
Tu teprve se hnul rabbi a kráčel
- Page 129 and 130:
nedošel a jiţ slyšel temný hluk
- Page 131 and 132:
Kostlivec ho zase převezl a kněz
- Page 133 and 134:
Chmurná byla také zahrada za dome
- Page 135 and 136:
zaslechl za sebou šramot. Ulekl se
- Page 137 and 138:
Jen s černou miskou a bílým tola
- Page 139 and 140:
Dlouho tu však v poklidu neţil. D
- Page 141 and 142:
I vrátili se všichni v úplném p
- Page 143 and 144:
naráz, nebo náhlou a prudkou bole
- Page 145 and 146:
zanedlouho zel ve zdi veliký průl
- Page 147 and 148:
hlas: bučení, bečení, mekot i k
- Page 149 and 150:
Dobytek, jenţ byl v pluhu zapraţe
- Page 151 and 152:
KUTNOHORŠTÍ HAVÍŘIZa Ţiţky se
- Page 153 and 154:
udy a ryzího kovu v dolech vytěţ
- Page 155 and 156:
Ještě se pomocné houfy na úpat
- Page 157 and 158:
Hejtman, drţe list v rukou, oznám
- Page 159 and 160:
Tou dobou byla jiţ poprava na Kři
- Page 161 and 162:
vzaly za své za velkého poţáru.
- Page 163 and 164:
Vícekráte pak bílé paní nespat
- Page 165 and 166:
Bílá paní se jiţ dlouho nezjevi
- Page 167 and 168:
Konečně tu len zasili. Vyrostl, r
- Page 169 and 170:
Chodům dodán rozsudek, ţe se jej
- Page 171 and 172:
Těţká byla chůze do Trhanova; z
- Page 173 and 174:
musili mu nadháněti zvěř v těc
- Page 175 and 176:
v Hornotrenčínsku 135 , a s ním
- Page 177 and 178:
ostlo husté trní a hloţí. A na
- Page 179 and 180:
Časem se také jinde zdrţoval, v
- Page 181 and 182:
s puškou na plecích. A kdyţ za z
- Page 183 and 184:
Vypravivši hojný a bohatě vystro
- Page 185 and 186:
jejich bezboţnost.“ A Sibyla vyk
- Page 187 and 188:
Kde ta velká bitva bude, svítí s
- Page 189 and 190:
„Co liter, tolik králů. Toť js
- Page 191 and 192:
skrýši schová, ale všechny ty v
- Page 193 and 194:
Ty vojny potrvají dotud, dokud neb
- Page 195 and 196:
Co rok jediný steh. Aţ udělá po
- Page 197:
veliké zkormoucení pro ten zoufal