STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

Líce sejí zjasnilo u svatém, náhlém nadšení, kterým i zraky jí vzplály. Posvátný strachzavanul druţinou a dotkl se srdce všech.Libuše u vytrţení, jako by manţela, druţiny nebylo, vztáhla ruce k modravým stránímza řekou, a hledíc na les táhlého vrchu, mluvila prorockým duchem:„Město vidím veliké, jehoţ sláva hvězd se bude dotýkat.Tam v lese je místo, třicet honů odtud vzdálí, Vltava řeka je obíhá.To na půlnoc ohrazuje potok Brusnice hlubokým ouvalem, na polední pak straněskalnatá hora vedle lesa Strahova.Tam kdyţ přijdete, najdete člověka prostřed lesa, an tesá práh domu. I nazvete hrad,jejţ vystavíte, Prahou. A jakoţ kníţata, vojvodové proti prahu klanějí hlavu, tak budou seklanět i proti městu mému.Budeť mu čest a chvála a bude slovutno světu.“Umlkla. Byla by více mluvila; náhle však pohasl ţár nadšení, neb věští duch od níodstoupil. I hned šli za řeku na vrch do starého lesa, a nalezše tam muţe při díle, jak Libuševiděla a řekla, jali se na tom místě stavět hrad. Stavěli, vystavěli, pevně jej ohradili, nejvíce nazápad k Strahovu lesu, neb tu byl hrad nejpřístupnější. Příkop hluboký a val vysoký tamzdělali, na vale hradbu roubenou, v ní i nad branou vysoké sraby. Do jejich stěn natlouklidřevěných hřebů a pak je hlínou promíšenou slámou chodili. Tak sraby lepence udělali, abybyly jistější proti ohni a proti zápalným střelám.I byl hrad Praha řečený velice pevný a panoval pak vedle Vyšehradu celé české zemi.Stalo se, ţe přišli na Vyšehrad vladykové některých rodů a mnozí starší, věhlasní po všemplemeni, a promluvili k Přemyslovi:„Kněze, všeho máme dost i hojně, i stád i obilí, i ryb a zvěře. Jedině kovů se námnedostává.To, čeho sami ze země dobudeme, nestačí, ostatek pak draze platíme hostem 10 koţemi,medem a koňmi. Tys moudrý, poraď a promluv s kněţnou, aby nám oznámila svýmivěštbami, v kterých tajných místech kovové stříbra neb zlata a jiné rudy byli by uloţeni.“Kdyţ Přemysl jejich ţádost uslyšel, řekl jim, aby se odebrali do svých dědin,patnáctého však dne aby tu na hradě zase byli, pak ţe uslyší. Kdyţ v určitou dobu přišli, uzřeliPřemysla, an sedí na svém stolci, a Libuši vedle něho sedící na dřevěné stolici, jeţ byla jejímznamením znamenána.10 Host – cizí kupec.26