STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

Zatím jako by země dala suchému ostnu vraz mízu a ţivot. Počalť lískový prut pučetjako na jaře v keři, a hned také tři odnoţe vyhnal, tři ratolesti, na nichţ se zelenalo svěţí listí imladé ořechy.Poslové ţasli, vidouce ten div divoucí. Neţ Přemysl jich prosil, aby podle něho kestolu usedli, a zval je na snídani. Obrátilť pluh, a vzav z meze lýčenou kabeli, vyloţil z nípecen a sýr na jasnou radlici na slunci se svítící.„Toť ten ţelezný stůl, o kterém Libuše mluvila!“ Tak si kaţdý z vladyků v duchupřipomněl a ţasl. Jak s Přemyslem kol pluhu snídali a z jeho dţbánu pili, uschly dvě ratolestina lísce a hned opadly; třetí však rostla kvapem a bujně do výše i na šíř. Z toho aţ bázeň hostipojala.Ukazovali si ten div a ptali se Přemysla, co to znamená, ţe dvě z těch haluzí zhynuly ajenom jediná zůstala.„Toť vám povím,“ Přemysl vece. „Vězte, ţe z mého pokolení začnou mnozí panovat,ale toliko jediný pán a vladař ostane.“Pak se ho poslové ptali, proč ne na mezi, ale na ţeleze jí.„Proto jím na ţelezném stole,“ odvětil zvolený kníţe, „abyste věděli, ţe rod můj budeţelezný u vládě. Ţelezo však u váţnosti mějte! Jím v čas pokoje role orejte, v čas zlý se jímproti nepříteli chraňte! Dokud Čechové budou mít takový stůl, nepřátele své přemohou. Kdyţpak cizozemci ten stůl jim odejmou, Čechové pozbudou své svobody!“Tak pověděv, vstal a šel s posly do dědiny rozţehnat se se svým rodem, nyní takpoctěným a povzneseným 7 . Oděn pak v kníţecí roucho s blýsknavým pásem, obut obuvíkníţecí vsedl na bělouše, jenţ pod ním opět vesele zařehtal. Kdyţ pak cestou se vladykovéPřemysla ptali, proč vzal s sebou kabelu a střevíce z lipového lýčí, odpověděl:7 Potomci rodu Stadiců ţili v Stadicích aţ do času krále Václava I., jenţ prý stydě se za svůj selský původ, takDalimil vypravuje, dal „rod svůj ze Stadic vyhnati a ves Němcům dáti“. Ještě po dnešní den zachovala se ve vsizplna jiţ (tj. r. 1894, pozn. vydav.) německé, česká jména: role nad polem Přemyslovým slula „popluţí“ a voděvesnicí tekoucí „potok“ říkali. V Stadicích byl od nepaměti svobodný dvůr, majetek královský. Jan Lucemburskýjej zastavil, Karel IV. pak zachoval z něho sobě a budoucím králům českým tak zvané Přemyslovo pole a nařídil,aby majetníci Stadic odváděli kaţdého roku i o korunovaci ke dvoru královskému do Prahy ořechy z ořešíPřemyslova. Pole Přemyslovo neboli „Královské“ prostírá se na jihozápad od Stadic při cestě trmicko-hliňanské.Ještě počátkem osmnáctého století leţelo ladem. Domnívalť se lid, ţe osení na něm by nebylo poţehnáno. Nynítu stojí pomník r. 1841 hrabětem Ervínem Nosticem zbudovaný. Na pomníku čte se nápis:ZDE OD PLUHU PŘEMYSL K WÉWODSTWJ POWOLÁN WZDĚLANÝ MDCCCXLI.Pomník ten se vypíná na místě, kde někdy se zelenalo Přemyslovo ořeší. Bývalo dřevěným plotem ohrazeno. Natom ořeší rostly velké ořechy, z nichţ prý ţádný nebyl ani prázdný, ani červivý. Asi před padesáti roky keř uschl,ale odnoţe z něho dařily se na zahrádce jednoho mlýna při řece Bílině. Povodeň však strhla r. 1845 tu zahrádku azničila také lískový keř. Východně od Stadic ukazuje se skála, v níţ prý Přemyslovi voli zmizeli. Za řekou pakasi tři sta kroků severně ode vsi jen pod vysokými lípami tak zvaná Přemyslova neboli „Královská“ studánka.23