STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

plemene, starostové rodů i z čeledí mnozí, staří, mladí, koňmo, pěšky, v čapkách, sukních i vpláštích; neţ i vyzbrojení, v přílbách, s mečem i lukem přijeli, neb místem byla cesta pustinoui hvozdy.Přibyliť mnozí zdaleka, aţ od končin země, od zličanských hranic i pšovských, jeţbyly na východ slunce; jiní od půlnoci, kde sousedili s lučanským hrdým plemenem a sLitoměřici, a jiní od poledne z té strany, kudy se chodilo k Netolicům a k Doudlebům. Mnozípřišli od širých lesů za Krokovým hradem a Stebnem, jimiţ vedla cesta k Domaţlicům a dáldo Němec, do bavorské země.V četných staveních rozlehlého podhradí, kdeţ robili ozdobná sedla, uzdy, třmeny iostruhy, zbraň a štíty, po krajích i napříč pevně kované černým ţelezem nebo rudě svítivoumědí, nebylo dosti přístřeší pro přibylé hosti. Jejich pak koně stáli uvázáni u plotů nebo podkrytem stromů. Hlučno bylo v podhradí, hlučno na břehu řeky. Známí a příbuzní se veselevítali, o rolích a honu, o zbrani a půtkách mluvili, nejvíce však o sporu těch dvou vladyk, osoudě Libušině, a co nyní bude a koho volit za vojvodu.Jak se blíţila chvíle sněmu, jak z hradeb a srubů hlasno zatroubili, hrnuli se muţivzhůru k Vyšehradu jedním proudem, jenţ na chvíli se zaráţel před hradní branou mezidvěma sruby.Tam kaţdý pozvedl hlavu a ţasna pohlíţel na ohromnou kanci hlavu na tramě přibitou.Ukazovali si ji, a jméno Bivojovo vyslovil tu kaţdý s pochvalou nebo v obdivu. A dál se pakhrnul proud, vysokou branou, aţ zarazil na širém nádvoří před kníţecím stolcem. Vedle něhobyly dvě poctivé 6 stolice, jedna vpravo, druhá vlevo; na ty usedly Kazí a Teta po bokuLibušině.Všichni se kněţně znízka poklonili. Ona pak váţně pokynuvši ze stolce promluvila:„Slyšeli jste, proč jsem vás, lechy, vladyky a všechen národ, sem svolala. Svobody si váţitneumíte. Poznala jsem to i zkusila. Z vnuknutí bohů jsem oznámila, ţe jiţ vám nebuduvládnout, protoţe ve svém srdci ţádáte si vladaře muţe. Touţíte po vojvodovi, jenţ bude brátvaše syny a vaše dcery ke svým sluţbám a také ze skotu vašeho i koní vezme nejlepší dlelibosti. Slouţit chcete, jak jste neslouţili, a daň dávat po popelici, kuně a pláténku, aţ vámbude teskno i hořko.Neţ zato nebudete mít té hanby, ţe vám vládne ţena. Nechci vás strašit, říkám opět, cojsem řekla z vnuknutí bohů a co také zjevil mým sestrám duch věští. Volte vojvodu, moudře6 Čestné.20