STARÃ POVÄSTI ÄESKÃ ALOIS JIRÃSEK - Rodon
STARÃ POVÄSTI ÄESKÃ ALOIS JIRÃSEK - Rodon STARÃ POVÄSTI ÄESKÃ ALOIS JIRÃSEK - Rodon
Neţ do skalních sklepení, kde dřímá svatováclavské vojsko, vkročil jiţ také nejedenčlověk.Tak jednou dívka jakási ţala pod Blaníkem trávu. Pojednou stanul před ní rytíř a vybídlji, aby s ním šla poklidit v hoře. Dívka se nebála a šla. Brána do hory byla otevřena. Uzřelaklenuté skalní síně, mohutné sloupy a na nich rozvěšenou zbraň. Hluboké ticho jako v kostelebylo po všech prostorách v tajemném ţlutavém přísvitu. U stěn u ţlabů stáli řadou osedlaníkoně, za kamennými stoly v síni seděli rytíři, tváří na stůl sklonění. Spali, a koně stálinehnutě; hlavou nepohodili, kopytem po půdě nehrábli ani ohonem nešvihli.Dívka vešla, rozhlíţela se, ale nikdo se ani nepohnul. I začala zametati. Práce jí kvapemubývalo a za chvilku všecko poklidila. Ani teď ji nikdo nezastavil, nikdo na ni nepromluvil,nikdo se nevzbudil.Jak přišla, tak vyšla, a kdyţ se dostala domů, ptali se jí, kde tak dlouho byla.Divila se a pověděla, ţe přichází jako jindy tou chvílí. Uţasla, kdyţ jí řekli, ţe touţechvílí naposled před rokem z trávy přišla, ţe byla celý rok pryč. I pověděla, kde se octla, a tuvšichni srozuměli, proč jí rok uplynul chvilkou. Třetího dne však byla dívka neboţkou.Tak jako ji, pozval si neznámý rytíř také kováře z Louňovic do hory, aby mu okovalkoně. Kovář šel, a kdyţ dokoval, dali mu do pytle smetí, kteréţ ze zlosti před horou vysypal.Doma se pak dověděl, ţe ho jiţ oplakávali, poněvadţ zmizel beze stopy a celý rok nebylo poněm ani potuchy.I pověděl, co se s ním dělo, a kdyţ pak pytel protřásl, vypadly z pytle tři dukáty. Teďteprv viděl, ţe chybil. Ihned běţel zpátky ku blanické bráně, kde smetí vysypal. Ale nadarmo.Nebylo tam smetí ani dukátů.Tak také vypravují o pastýři, který hledal zbloudilou ovci a sám zabloudil do Blaníka,tak o mládenci, který si rovněţ tak dlouho, rok, jako ten pastýř v hoře pobyl, aniţ o tom mělzdání.Ale tomu jiţ dávno. Blaník uzamčen, váţně, aţ zachmuřeně shlíţí na osamělou, odsvětla odlehlou krajinu, a jako by trud teskné dumy na něm a všude kol spočíval.Svatováclavské vojsko spí. Ještě není čas, aby vstalo. To bude ve chvíli největšíhonebezpečenství, aţ se na naši vlast sesype tolik nepřátel, ţe by celé království roznesli nakopytech svých koní.Tenkráte budou vidína znamení: uschnou vrcholy stromů v blanickém lese, na temenihory se zazelená starý uschlý dub a pramen u skály se tak rozvodní, ţe se bystřicí dolů povalí.Tu pak se strhne veliká, krvavá bitva v krajině mezi Blaníkem a Načeradcem. Rybník Pustý, uněhoţ se starý uschlý strom před bitvou zazelená, naplní se potoky prolité krve. I bude pláč a196
veliké zkormoucení pro ten zoufalý boj, ale Čechové se proti silnějšímu nepříteli hrdinskybrániti hudou. V rozhodnou chvíli se Blaník otevře, rytíři v plné zbroji vyhrnou se z hory asvatý Václav, jeda na bílém koni, je povede na pomoc Čechům.Nepřítel, náhlým strachem obklíčen a jako zmámen, bude ku Praze prchat a tam pakbude hrozný ten boj dobojován. 156 A bude tak zuřivý, ţe krev proudem poteče od Strahova aţpo kamenný Karlův most. Tu svatý Václav na bílém koni s korouhví v ruce Čechy povede acizozemce a všechny nepřátele českého království ze země vyţene. A sv. Prokop, opatsázavský s berlou, bude mu pomáhati.Pak nastane svatý pokoj a země česká si odpočine. Mnoho Čechů sic za těch bojůzahyne, ale ti, kteří zůstanou, budou muţové celí. Poznajíce chyby svých předků i své, budoupevně státi a nepřítel jimi o zem neudeří.Toto jsou pověsti dávných let a stará proroctví o zemi naší.Šťastná buď, ó vlasti milá, síliţ se pokolení tvé, ať přemáhá všechna protivenství, aťzachová svaté dědictví: mateřský jazyk i staré, dobré právo své.Mohutniţ pokolení tvé prací a nadšením, aby pevno bylo jako skály a vţdy plno síly.156 Dle variantu bude ten boj dobojován na hoře Svidníku v okolí města Pelhřimova.197
- Page 145 and 146: zanedlouho zel ve zdi veliký průl
- Page 147 and 148: hlas: bučení, bečení, mekot i k
- Page 149 and 150: Dobytek, jenţ byl v pluhu zapraţe
- Page 151 and 152: KUTNOHORŠTÍ HAVÍŘIZa Ţiţky se
- Page 153 and 154: udy a ryzího kovu v dolech vytěţ
- Page 155 and 156: Ještě se pomocné houfy na úpat
- Page 157 and 158: Hejtman, drţe list v rukou, oznám
- Page 159 and 160: Tou dobou byla jiţ poprava na Kři
- Page 161 and 162: vzaly za své za velkého poţáru.
- Page 163 and 164: Vícekráte pak bílé paní nespat
- Page 165 and 166: Bílá paní se jiţ dlouho nezjevi
- Page 167 and 168: Konečně tu len zasili. Vyrostl, r
- Page 169 and 170: Chodům dodán rozsudek, ţe se jej
- Page 171 and 172: Těţká byla chůze do Trhanova; z
- Page 173 and 174: musili mu nadháněti zvěř v těc
- Page 175 and 176: v Hornotrenčínsku 135 , a s ním
- Page 177 and 178: ostlo husté trní a hloţí. A na
- Page 179 and 180: Časem se také jinde zdrţoval, v
- Page 181 and 182: s puškou na plecích. A kdyţ za z
- Page 183 and 184: Vypravivši hojný a bohatě vystro
- Page 185 and 186: jejich bezboţnost.“ A Sibyla vyk
- Page 187 and 188: Kde ta velká bitva bude, svítí s
- Page 189 and 190: „Co liter, tolik králů. Toť js
- Page 191 and 192: skrýši schová, ale všechny ty v
- Page 193 and 194: Ty vojny potrvají dotud, dokud neb
- Page 195: Co rok jediný steh. Aţ udělá po
veliké zkormoucení pro ten zoufalý boj, ale Čechové se proti silnějšímu nepříteli hrdinskybrániti hudou. V rozhodnou chvíli se Blaník otevře, rytíři v plné zbroji vyhrnou se z hory asvatý Václav, jeda na bílém koni, je povede na pomoc Čechům.Nepřítel, náhlým strachem obklíčen a jako zmámen, bude ku Praze prchat a tam pakbude hrozný ten boj dobojován. 156 A bude tak zuřivý, ţe krev proudem poteče od Strahova aţpo kamenný Karlův most. Tu svatý Václav na bílém koni s korouhví v ruce Čechy povede acizozemce a všechny nepřátele českého království ze země vyţene. A sv. Prokop, opatsázavský s berlou, bude mu pomáhati.Pak nastane svatý pokoj a země česká si odpočine. Mnoho Čechů sic za těch bojůzahyne, ale ti, kteří zůstanou, budou muţové celí. Poznajíce chyby svých předků i své, budoupevně státi a nepřítel jimi o zem neudeří.Toto jsou pověsti dávných let a stará proroctví o zemi naší.Šťastná buď, ó vlasti milá, síliţ se pokolení tvé, ať přemáhá všechna protivenství, aťzachová svaté dědictví: mateřský jazyk i staré, dobré právo své.Mohutniţ pokolení tvé prací a nadšením, aby pevno bylo jako skály a vţdy plno síly.156 Dle variantu bude ten boj dobojován na hoře Svidníku v okolí města Pelhřimova.197
Change language