STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

Co rok jediný steh. Aţ udělá poslední, aţ bude košile došita, zhyne vše, co podsluncem, a nastane soudný den.BLANIČTÍ RYTÍŘIPoslyšte poslední starou pověst a její proroctví, jeţ pověděl slepý mládenec králiKarlovi ţehnané paměti.Hle, Blaník hora 154 v hávu tmavého lesa, jenţ splývá jí od temene po všech bocích.Váţně, aţ zachmuřeně shlíţí na krajinu od světa odlehlou, na její chlumy a pláně máloúrodné. Široko daleko je patrno jeho témě a v okolí často k němu pátravě vzhlíţejí. Věštíťchmurami zahalené zlé povětří, promodrává-li se jasně, slibuje jistý a tvrdý čas.Na temeni Blaníka zříš ve stínu buků, jedlí a smrků pradávné kamenné hradby, většinousesuté. Mechem a křovím zarůstají; po dřevěném hradě, jehoţ chránily, není dnes anipamátky.Ale pod hradbami, v hoře samé dřímají ozbrojení rytíři, „svatováclavské vojsko“,dřímají a čekají, aţ nastane den, kdy bude potřeba jejich pomoci, aţ budou do bojepovoláni. 155Pod skalnatým vrcholem Blaníku, ve východním svahu je skála v podobě lomenéhooblouku. Tam je vchod do hory, tam také prýští pramen. Z něho napájejí blaničtí rytíři svékoně, kdyţ za čas jednou za svitu měsíce vyjedou z hory na palouk mezi lesy pod horou. Zatakové noci zaléhá do okolí temné dunění, ztlumený rachot bubnů i polnic hlas. K ránu zaserázem vše utichne, rytíři, koňstvo, vše zanikne ve skalní bráně a zmizí v tajemném lůně hory.Jen na palouce zůstává památka po nočním jízdeckém reji: přečetné stopy koňských kopyt.154 V okolí města Vlašimě u městečka Louňovic vypínají se vedle sebe dva vrchy, oba Blaník řečené. Z menšíhoz nich, z Malého Blaníka, probělávají se rozvaliny kaple zrušené za císaře Josefa II.; vyšší Velký Blaník, nad600 m vysoký, je báječná ta hora. Na Blaníku stával dřevěný hrad, majetek králův. Král Václav IV. postoupilhradu Blaníka svému bratranci Prokopovi, a kdyţ r. 1402 byl ve Vídni uvězněn, zajal Zikmund, uherský král,Prokopa jako přívrţence Václavova, přitáhl s ním před Blaník, dal ho na taras přivázati a k němu stříleti, aţ muBlaník vydali. R. 1799 vydal V. M. Kramerius kratochvilnou knihu: „Zdeněk ze Zásmuku se svými tovaryšianeb rytíři v Blanickém vrchu zavření.“ V této knize je původní, prostší pověst rozšířena vypravováním oZdeňku Zásmuckém, kteréţ vypravování Kramerius dle nějakého cizího vzoru pořídil. Kniha o ZdeňkuZásmuckém se velmi líbila, a tím také v lidu sloučeny příhody Zásmuckého s pověstí o blanických rytířích. Tétolátky knihou Krameriovou zobecnělé uţil V. K. Klicpera ke své známé divadelní hře Blaník.155 Podobně se vypravuje o vrchu Oškobrhu, výše psaném, o lesnaté hoře Turovu u Hronova na Náchodsku, oBílé hoře aj. Podobné pověsti jsou i jinde. Tak ve Francii a v Německu o Karlu Vel., v Němcích o FridrichoviRudobradém. Poláci vypravují o vojsku, jeţ spí v Babí hoře, téţ o vojsku Boleslava Velikého, spícím v Tatrách.Také v Slezsku a na Litvě je podobná pověst. Zdá se, ţe původ všech těchto pověstí je na východě, v Asii, odkudse za kříţových válek rozšířily na západ.195