STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

Kde ta velká bitva bude, svítí se rybník. Předtím však časem vynesou z něho čápi a jiníptáci všechno trní a rákosí a na kolik let před blanickou vojnou bude prázdný a vyschlý. Za tébitvy krví se naplní, takţe se aţ přes hráz bude přelévati. I bude křik veliký, a řehtání koňstva,hlas bubnů a taková střelba hrubá i drobná, ţe hrozný ten hluk na dvacet čtyři míle slyšánbude. Boj sám potrvá celých dvanácte dní. Třináctého pak pošle Bůh svým věrným pomoc: zBlaníka hory vytrhne vojsko, kteréţ tu Bůh chová. Jak to vojsko se zjeví, padne strach nanepřítele a dají se na útěk. Boţí vojsko vykoná veliké divy a poţene nepřátele, kteří na útěkuPrahu poboří tak, ţe nezbude po ní památky. Sami však budou ze země vyhnáni a budouutíkat aţ k Rejnu Kolínu; tam také zmizí blanické vojsko – bůh sám ví kam, – neboť doBlaníka se více nevrátí a nikdo ho jiţ nespatří. Po blanické bitvě vyschne zase ten rybník,šestnáctého pak dne počnou se věrní, kdo naţivu zůstali, shledávat. I budou se velmi radovat,objímati se a diviti, ţe je Pán Bůh tak zachoval. Všichni pak půjdou k tomu rybníku, kdespatří hrůzu pobitého lidstva i koňstva, jeţ ptáci nebeští roznesou, neboť nebude tolik lidí,kteří by mrtvoly a mrchy zakopali. Shromáţděným pak věrným bude kněz slouţiti mši svatouna pařezu prostřed rybníka; i budou Hospodina velebiti.Pak se navrátí kaţdý do svého obydlí a tu bude mezi nimi svorenství, pravá láska avšichni budou jako jednoho srdce, páni i lid obecný. A bude padesát let dobrých a úrodných abude v českém království velmi lacino: korec ţita 7 grošů, korec pšenice 12 grošů, stará českápinta piva za 2 krejcary a libra jeleního masa za 2 krejcary. Ve všem bude hojnost a všudepokoj a boţí poţehnání.“Sibyla královna umlkla. Šalamoun, dychtě o všem míti prorocké zprávy, ţádal ji, abymu ještě zjevila, kdy nastane soudný den. Jemuţ odpověděla Sibyla: „Králi, toho povědomostnemám, neboť toho neoznámil Bůh ani svým andělům. Ale řeknu ti, králi: Máš sluţebníky,dobré a zlé. Dáváš-li zlému tolik jako dobrému?“„Dobrý měj se dobře, zlý budiţ potrestán,“ odvětil král.A tu Sibyla:„Dobře odpověděls, králi. Tedy budou-li lidé dobře činiti, Hospodin přidá. Budou-li hovšak hněvat, ukrátí let a dní, kteréţ ustanovil od stvoření světa. Jen tolik mi povědomo osoudném dnu i to, ţe mnohá znamení a divy mnohé na slunci i na měsíci, na nebi i na zemi sedíti budou, prve neţli přijde Bůh Hospodin.“Odmlčela se, pak dodala:„Totoť mé proroctví, ó králi Šalamoune! Uloţ je a zachovej. Aţ věkové minou, stvrdíse slova má a pozdní pokolení se přesvědčí, ţe Sibyla zjevila ti proroctví pravá.“187