Pučely za letních nocí, kdy v temnu starých líp si veský lid posteskl nad svýmsouţením, pučely za zimních večerů, v teskném soumraku nebo při svitu chudého krbu, kdyděd vzpomínal minulých dob. Pučely za černé hodinky nebo v posvátném klidu nedělníchodpolední, kdy starý písmák vykládal sousedům, jak bývalo, a hlásil, jaká znamení ještěbudou, co hrůz ještě stihne zemi a lid, neţ nastane nový a lepší čas.Kdo slyšel, v duši se chvěl. Ale v tom zkormoucení zkvétal uţ útěchy květ čarovnévůně a moci, a ze mhel těch tajemných věšteb vál větřík ochladu a nedal uhasnout ţáru krodné zemi, jejţ dusila svízelů tíha.Hlas prorocký od stadického pluhu i věštby, jeţ zjevila Libuše kněţna věštím duchemnadšená, řeč, jeţ vyšla z úst Sibyliných, i to, co slepý mládenec v budoucnu zřel, i naděje vsvaté dědice české země, vše těšilo ubohé, těšilo, konejšilo a dávalo sil.Slyšte ta proroctví i ta, kteráţ jen v některých končinách vytryskla jako ţivý pramen zezprahlých skal. Pokolení za pokolením chodila sem, aby rosou věští útěchy občerstvila myslvadnoucí, prahnoucí v úpalu těţkých těch dob.Slyšte ty staré věštby!SIBYLINA PROROCTVÍISibyla 145 , královna ze Sáby, panna mysli důvtipné a osvícené, uslyševši mnoho mluviti,jak je král Šalamoun nadiv moudrý, zatouţila v srdci po něm a chtěla ho viděti a slyšeti.Protoţ ustanovila se na tom, ţe se vydá za ním do Jeruzaléma.145 Jménem Sibyla označovány ţenské osoby, jeţ objevovaly budoucí věci. Plato zná jednu, jinde se jich devětuvádělo; za středověku jmenovali jich dvanáct aţ čtrnácte. Nejznamenitější je Sibyla Kumejská, jeţ nabídlařímskému králi Tarquiniovi Pyšnému, aby koupil devatero prorockých knih. Kdyţ král nechtěl tolik dáti, mnoholiţádala, spálila první tři knihy, za ostatních však šest ţádala opět tolik jako za devět. A kdyţ král opět nekoupil,spálila zase tři knihy. Za poslední tři dal Tarquinius posléze přece tolik, jak prvotně i teď opět ţádala. Knihy typak na Kapitoliu v Římě chovány, aţ shořely roku 83 před Kristem.Od těchto knih různí se proroctví sibylská sepsaná mezi 1. a 4. stoletím po Kristu, a to šestiměrem pořecku. Bylo to dílo několika skladatelů. Řecká tato proroctví převedena na jazyk latinský a většinou z tohotolatinského překladu ztlumočena jsou skoro do všech evropských jazyků. Nejstarší české Sibylino proroctví,pokud je známo, pochází z 15. století a chová se v Národním muzeu. Dle tohoto proroctví sepsáno jiné sezřetelem k české zemi. Z toho je vyňato proroctví v této knize obsaţené.Toto druhé zpracování také zrýmováno, bezpochyby v 16. neb v 17. století a častěji tiskem vydáváno.Sibylská tato píseň má motto:Slyš Sibyly prorokyně,jaké ona věci divné182
Vypravivši hojný a bohatě vystrojený zástup panen a zbrojných, kteříţ by ji provázeli,poručila, aby naloţili na velbloudy mnoho vzácných darů, a vydala se na cestu.Království pak a město její Sába bylo dvě stě čtyřicet a jedna míle vzdáleno odJeruzaléma, k polední straně v Africe. I putovala z toho města a říše své mouřenínskou zemí,Egyptem a končinami Rudého moře, arabskou pouští, aţ se dostala do královstvíŠalamounova.Kdyţ pak k Jeruzalému samému přibyla, sestoupila mladá královna ze svého vozu a šlabosýma nohama, dávajíc tak najevo, ţe tato místa má za svatá. Šla tedy bosa aţ k potokuCedronu, přes nějţ leţelo dřevo. Královna ze Sáby však nepřešla přes ně, jakoţ jiní chodili,nýbrţ pokleknuvši, políbila je a jiným pak místem potok přebrodila.Kdyţ poté stanula pod horou Kalvárií, padla na zem jako ţalem zmoţená a leţela tak sesepjatýma rukama po tři hodiny. Povstavši pak, hleděla na horu Kalvárii a zaplakavši zvolala:„Pozdravena buďte, ó místa posvátná! Svatá jste a svatá budete aţ na věky věkův, aţ doskonání světa!“Šalamoun, zvěděv o královně ze Sáby, vyšel jí s komonstvem ve vší své slávě naproti apřijal ji s milým vítáním a velikou ctí, řka:„Vítej, milá hosti!“Sibyla šla s ním ke dvoru a tu otevřela své poklady a darovala je králi: zlata velikémnoţství, drahé kamení a krásné nádoby uměleckého díla, téţ vzácné koření a součky zestromů, jeţ balzám potily.I zůstala královna v Jeruzalémě devět měsíců a král, vykázav jí nádherné síně a vzdušnévonné komory v paláci, jenţ byl v utěšené zahradě, hostil ji, jak se na vzácnou královnupředpovídá české zemi.To není klam, pravda, věř mi.Přečti sobě píseň tuto,vyzvíš vpravdě, jaké jest to,ať není tebe dotknuto.Píseň sama počíná takto:Ve jménu Tvém, nejsvětějšínáš Pane Kriste Ježíši,začnu teď toto zpíváníČechům ku polepšení.Ach, Čechové se sejděte,všichni lidé poslechněte,co se Vám bude zpívati,budoucí věc zvěstovati.183
- Page 6 and 7:
IIVšem pak nastala těţká, lopot
- Page 8:
Dědina v ohradě plotů, sněhem z
- Page 11 and 12:
Posadivše ho na stolici nad hrobem
- Page 13 and 14:
S největší však oddaností vzhl
- Page 15 and 16:
Na těch schodech stály kněţny.
- Page 17 and 18:
Všude po stolech stavěli veliké
- Page 19 and 20:
Všichni kol strnuli nad divokou ř
- Page 21 and 22:
však a opatrně, neboť snadno je
- Page 23 and 24:
Zatím jako by země dala suchému
- Page 25 and 26:
Jezerkou často meškali, tam, kde
- Page 27 and 28:
„Slyšte, stateční vladykové a
- Page 29 and 30:
A v poţárů záři krvavý boj -
- Page 31 and 32:
DÍVČÍ VÁLKAIKdyţ Libuše odeš
- Page 33 and 34:
i všecko okolí ozývalo se radost
- Page 35 and 36:
Jejich vladyka však čile naslouch
- Page 37 and 38:
sešel se valný sněm. Tam kdyţ u
- Page 39 and 40:
U Březových dolů netušil nikdo
- Page 41 and 42:
ozptýlení se vrátivší znovu bu
- Page 43 and 44:
I vybral poselstvo několika vladyk
- Page 45 and 46:
Chlumčanska, páté ţupy v lučan
- Page 47 and 48:
IVStrach padl na praţského kníţ
- Page 49 and 50:
Všem v čele jel hrdý Vlastislav
- Page 51 and 52:
Dědina v šeru ještě spala a tma
- Page 53 and 54:
I Neklaň mu věřil a svěřil op
- Page 55 and 56:
Zhrozil se kníţe, odvrátil tvá
- Page 57 and 58:
A byli rádi Cechové, ţe slyšeli
- Page 59 and 60:
Ptali se všude a všude pak ţasli
- Page 61 and 62:
Tentokráte nevěděli, kdo je, ani
- Page 63 and 64:
nezvěděl. Ale králi pak nešlo z
- Page 65 and 66:
putoval sám tmavou nocí, zahalen
- Page 67 and 68:
nazejtří, jak vojsko vytrhne, vza
- Page 69 and 70:
A pěší umdlévali, zastavovali s
- Page 71 and 72:
To bylo léta 1260, kdy český kr
- Page 73 and 74:
„Děkujte Bohu! Velebte ho, jako
- Page 75 and 76:
potácel se v bouři a divoké vlno
- Page 77 and 78:
zhynulých. Jediný ţivý tu byl:
- Page 79 and 80:
Devět dní a nocí plavali na lese
- Page 81 and 82:
zelených vln, jeţ na slunci hrál
- Page 83 and 84:
Tu oni, uchytivše ho, vedli ho př
- Page 85 and 86:
OPATOVICKÝ POKLADIMladý klerik ř
- Page 87 and 88:
nezatajíte. A já vám slibuji, ţ
- Page 89 and 90:
IILéta letoucí minula po smrti Ka
- Page 91 and 92:
Tenkráte se jiţ nesháněl po vel
- Page 93 and 94:
O STARÉ PRAZEPraha!To jméno samo
- Page 95 and 96:
„A nezajde Praha! Zůstane, bude!
- Page 97 and 98:
co by místo pochvaly a cti měl sm
- Page 99 and 100:
Také z Velvar jich poslali na cel
- Page 101 and 102:
Rotlev v něm bydlil v jizbách a k
- Page 103 and 104:
králem stanul, a kdyţ odcházel,
- Page 105 and 106:
A jiţ byli v pasti.Nic nebylo, jen
- Page 107 and 108:
řekou zelenaly se břehy křovím
- Page 109 and 110:
Té chvíle ještě dal si povolat
- Page 111 and 112:
domech i v sousedských jizbách, v
- Page 113 and 114:
A všechen sloţitý stroj šel dob
- Page 115 and 116:
I stál slepý a chorý, před čas
- Page 117 and 118:
Dalibor ujal, oni pak ţe se mu rá
- Page 119 and 120:
touha po volnosti i výkřiky hněv
- Page 121 and 122:
Neţ i nevěřící do ní přichá
- Page 123 and 124:
„Dát nesmím nic,“ odepřel pi
- Page 125 and 126:
A pak uţ nemohl své mrzutosti ani
- Page 127 and 128:
Tu teprve se hnul rabbi a kráčel
- Page 129 and 130:
nedošel a jiţ slyšel temný hluk
- Page 131 and 132: Kostlivec ho zase převezl a kněz
- Page 133 and 134: Chmurná byla také zahrada za dome
- Page 135 and 136: zaslechl za sebou šramot. Ulekl se
- Page 137 and 138: Jen s černou miskou a bílým tola
- Page 139 and 140: Dlouho tu však v poklidu neţil. D
- Page 141 and 142: I vrátili se všichni v úplném p
- Page 143 and 144: naráz, nebo náhlou a prudkou bole
- Page 145 and 146: zanedlouho zel ve zdi veliký průl
- Page 147 and 148: hlas: bučení, bečení, mekot i k
- Page 149 and 150: Dobytek, jenţ byl v pluhu zapraţe
- Page 151 and 152: KUTNOHORŠTÍ HAVÍŘIZa Ţiţky se
- Page 153 and 154: udy a ryzího kovu v dolech vytěţ
- Page 155 and 156: Ještě se pomocné houfy na úpat
- Page 157 and 158: Hejtman, drţe list v rukou, oznám
- Page 159 and 160: Tou dobou byla jiţ poprava na Kři
- Page 161 and 162: vzaly za své za velkého poţáru.
- Page 163 and 164: Vícekráte pak bílé paní nespat
- Page 165 and 166: Bílá paní se jiţ dlouho nezjevi
- Page 167 and 168: Konečně tu len zasili. Vyrostl, r
- Page 169 and 170: Chodům dodán rozsudek, ţe se jej
- Page 171 and 172: Těţká byla chůze do Trhanova; z
- Page 173 and 174: musili mu nadháněti zvěř v těc
- Page 175 and 176: v Hornotrenčínsku 135 , a s ním
- Page 177 and 178: ostlo husté trní a hloţí. A na
- Page 179 and 180: Časem se také jinde zdrţoval, v
- Page 181: s puškou na plecích. A kdyţ za z
- Page 185 and 186: jejich bezboţnost.“ A Sibyla vyk
- Page 187 and 188: Kde ta velká bitva bude, svítí s
- Page 189 and 190: „Co liter, tolik králů. Toť js
- Page 191 and 192: skrýši schová, ale všechny ty v
- Page 193 and 194: Ty vojny potrvají dotud, dokud neb
- Page 195 and 196: Co rok jediný steh. Aţ udělá po
- Page 197: veliké zkormoucení pro ten zoufal