STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

Pučely za letních nocí, kdy v temnu starých líp si veský lid posteskl nad svýmsouţením, pučely za zimních večerů, v teskném soumraku nebo při svitu chudého krbu, kdyděd vzpomínal minulých dob. Pučely za černé hodinky nebo v posvátném klidu nedělníchodpolední, kdy starý písmák vykládal sousedům, jak bývalo, a hlásil, jaká znamení ještěbudou, co hrůz ještě stihne zemi a lid, neţ nastane nový a lepší čas.Kdo slyšel, v duši se chvěl. Ale v tom zkormoucení zkvétal uţ útěchy květ čarovnévůně a moci, a ze mhel těch tajemných věšteb vál větřík ochladu a nedal uhasnout ţáru krodné zemi, jejţ dusila svízelů tíha.Hlas prorocký od stadického pluhu i věštby, jeţ zjevila Libuše kněţna věštím duchemnadšená, řeč, jeţ vyšla z úst Sibyliných, i to, co slepý mládenec v budoucnu zřel, i naděje vsvaté dědice české země, vše těšilo ubohé, těšilo, konejšilo a dávalo sil.Slyšte ta proroctví i ta, kteráţ jen v některých končinách vytryskla jako ţivý pramen zezprahlých skal. Pokolení za pokolením chodila sem, aby rosou věští útěchy občerstvila myslvadnoucí, prahnoucí v úpalu těţkých těch dob.Slyšte ty staré věštby!SIBYLINA PROROCTVÍISibyla 145 , královna ze Sáby, panna mysli důvtipné a osvícené, uslyševši mnoho mluviti,jak je král Šalamoun nadiv moudrý, zatouţila v srdci po něm a chtěla ho viděti a slyšeti.Protoţ ustanovila se na tom, ţe se vydá za ním do Jeruzaléma.145 Jménem Sibyla označovány ţenské osoby, jeţ objevovaly budoucí věci. Plato zná jednu, jinde se jich devětuvádělo; za středověku jmenovali jich dvanáct aţ čtrnácte. Nejznamenitější je Sibyla Kumejská, jeţ nabídlařímskému králi Tarquiniovi Pyšnému, aby koupil devatero prorockých knih. Kdyţ král nechtěl tolik dáti, mnoholiţádala, spálila první tři knihy, za ostatních však šest ţádala opět tolik jako za devět. A kdyţ král opět nekoupil,spálila zase tři knihy. Za poslední tři dal Tarquinius posléze přece tolik, jak prvotně i teď opět ţádala. Knihy typak na Kapitoliu v Římě chovány, aţ shořely roku 83 před Kristem.Od těchto knih různí se proroctví sibylská sepsaná mezi 1. a 4. stoletím po Kristu, a to šestiměrem pořecku. Bylo to dílo několika skladatelů. Řecká tato proroctví převedena na jazyk latinský a většinou z tohotolatinského překladu ztlumočena jsou skoro do všech evropských jazyků. Nejstarší české Sibylino proroctví,pokud je známo, pochází z 15. století a chová se v Národním muzeu. Dle tohoto proroctví sepsáno jiné sezřetelem k české zemi. Z toho je vyňato proroctví v této knize obsaţené.Toto druhé zpracování také zrýmováno, bezpochyby v 16. neb v 17. století a častěji tiskem vydáváno.Sibylská tato píseň má motto:Slyš Sibyly prorokyně,jaké ona věci divné182