STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

s puškou na plecích. A kdyţ za zimních, dlouhých večerů starý gazda zabloudí do minulýchčasů, jistě začne o „horních chlapcích“ a ukáţe po obrázku na stěně, na gajdoše, na Surovcetočícího valaškou nad hlavou, na Hrajnohu, jenţ boučky a jedle přeskakuje, na všechnyostatní, nejvíc na Janošíka. A staroch povídá o jeho síle, co zkusil, Jak svůj lid mstil, co za toměl, jak ho páni utratili.Ticho po jizbě, ledaţe se tu tam povzdech zatřese. Líto všem „dobrého chlapce“. A sivýgazda mávne rukou a dokládá:„Sto bohov prabohov! To má za to, ţe sa svojich Slovákov ujímal. Ale je staréproroctvo, deti, verte, ţe Janošík príde zas Slovači na pomoc. A pak bude lepšie. Aby len uţprišiel!“ZE STAROBYLÝCH PROROCTVÍKdyž oko vaše slzou se zalejekdyž na vás těžký padne čas,tehda přináším větvici naděje,tu se máj věští ozve hlas.K. J. ErbenZavírá se kniha starých pověstí.Minulá sláva září z nich; i veliké ţaly předešlých bouří a pohrom slyšeti z nich temnýmhlasem. Těţkých dob černé stíny padaly do věků a zůstaly dlouho, a mnohý je cítit aţ podnešní den.Zle bývalo v zemích české koruny, aţ teskno, aţ úzko, a nejvíce, kdyţ v porobupodroben lid. Nevolný byl, a ukrutné platy, robota ho souţila, sílu mu sály, aţ poníţen aponiţován ohýbal šíji a pokorou hledal si paprsek přízně a úlevy.V ten čas člověčenství, pokut a ran mořily vojny a hlad poddaný lid, přirozený mujazyk byl potupou zhaněn a k umdlení, k shlazení jako jiţ určen.Zle bývalo, aţ úzko, aţ k zoufání, takţe mysl útrapou sklíčená jen od Boha, zázrakemčekala pomoc. Kořen té naděje ţivily stará kronika a zvěst o lepších časech, a na tajemnémstromu dávných proroctví pučely letorosty nové.181