STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

v Hornotrenčínsku 135 , a s ním ne magnáti, velkomoţní páni v dolmanech a bitých pásech, ale„kamarátstvo“, jedenácte „dobrých chlapců“ ve „vybíjených“ širákách, v zelených košilkách,v bílých soukenných nohavicích, se širokými opasky, v krpcích. A ne s meči, ne s drahouzbraní, ale s noţi v noţnách u opasku a s dvěma bambitkami za opaskem, s valaškou 136 vruce, s puškou samopalkou na plecích: Surovec, Adamčík, Hrajnoha, Potúčik, Garaj, Uhorčík,Tarko, Mucha, Ďurica, Michalčík a gajdoš 137 , chytrý Ilčík.Nestavovali se tu na Králově holi a nezasedali kol kamenného stolu jenom v podzimníčas; hony a lovy měli od boţího jara do pusté zimy. Vodilť je Janošík „po zboji“, aby křivdynapravoval, bídných a nešťastných ochraňoval. Bylo mu líto těţko poddaného liduslovenského, z něhoţ pocházel. Kdyţ mu nemohl pomoci, mstil ho alespoň.A sebe také! Zkusilť od pánů také protivenství a krvavé násilí, on i jeho otec, jenţnevěděl, co je dobře se mít, a jenţ jenom to přání měl, aby syn měl lepší ţivobytí neţli on.Proto ho dal, synka bystrého a vtipného, do škol, jak mu poradil jakýsi příbuzný, farář svéhopovolání. Tak se Janošík učil – v Keţmarku prý – latině a všemu, aby se stal jednouduchovním. Otec na něj nakládal, sám si od úst utrhuje.Neţ z toho se pohoršil magnát, jeho vrchnost; popudil se proto, ţe starý sedlák chtělmíti synka pánem, ţe ho chtěl vytrhnouti z poddanství. I stíhal gazdu, jak mohl. A vrchnostmohla tenkráte mnoho, všecko; i nepravosti a křivdy, a nikdo ji proto nepohnal, nikdo ji za tonetrestal.Kdyţ Janošíkův otec býval v plné práci na svém poli, musil často pojednou, naráz,všeho nechati a to pokaţdé, kdyţ té práce bylo nejvíce třeba, kdyţ louku kosil nebo seno sušil,kdyţ obilí kladl nebo je vázal. Tu pokaţdé pán vzkázal, a sedlák musil na panské. Tam honechali tak dlouho na robotě, aţ mu seno zmoklo a se zapařilo nebo aţ mu obilí zrostlo. Akříţ měl také s desátkem. Nic nebylo pánům vhod, nic jim neodvedl po vůli: pokaţdé ho seslepicí nebo s husou, kdyţ je odváděl, z kaštelu vyhnali, ţe jsou hubené, malé, ať seţene lepší,dobře krmené.Tak a jinak souţili a pronásledovali starého gazdu. Neţ on pro syna všecko trpělivěsnášel, a kdyţ mu časem mysl zahořkla, kdyţ si někdy nevěděl ţivé rady, pokaţdé se utěšilJaníčkem: ten ţe bude pánem, na toho ţe nebudou moci, a ten ţe snad se jemu odslouţí, abyse měl tatík alespoň před smrtí líp.135 Vlastně Juro Janošiak.136 Hůl se sekyrou, čakan.137 Dudák.175