STARÃ POVÄSTI ÄESKÃ ALOIS JIRÃSEK - Rodon
STARÃ POVÄSTI ÄESKÃ ALOIS JIRÃSEK - Rodon STARÃ POVÄSTI ÄESKÃ ALOIS JIRÃSEK - Rodon
šibenice. Kolem ní se vojsko rozestavilo a v prostoře jím uzavřené stanuli radní pánové,úředníci; tu také byli důstojníci na koních, krajský hejtman Hora a jemu po boku Lammingerz Albenreuthu.Sem do té prostory přivezli Kozinu. Kolem se vše utišilo. Smutným tichem jen vzlyk apláč Kozinovy rodiny a jeho krajanů se ozval. Sám mladý hospodář, stanuv pod šibenicí,políbil křiţ knězem mu podaný a naposled se kolem rozhlédl, po svých lidech, po zástupu. Avtom uzřel mezi důstojníky na koni také toho, jenţ byl příčinou všeho – Lammingera. Kozinase vzpřímil, podíval se mu do tváře a vtom uţ volal velikým hlasem, jenţ se jasnýmvzduchem mrazivého dne jasně rozléhal:„Lomikare! Lomikare! Do roka budeme spolú stát před súdnú stolicí boţí! Hin 131 sehukáţe, hdo z nás.“Vtom se velící důstojník vzpamatoval. Obnaţený jeho kord se zableskl vzduchem, katpodtrhl a Kozinův hlas umlkl. Navţdy. Jana Sladkého, nazvaného Koziny, nebylo naţivu.Na smrt bledý hleděl na něj Lamminger, ale jiţ obrátil koně a jel rychle do města.Chodové a lid kolem klečeli a v pohnutí a rozčilení modlili se z té duše za neboţtíka. Plakali avzlykali nejen lidé z Chodska, nýbrţ i cizí, a plni vzrušení opakovali si, jak ten Chod pozvaltrhanovského pána na boţí soud.IIILamminger se z Plzně na trhanovský zámek uţ ani nevrátil. Poslal rychlého posla k svépaní, aby se za ním vypravila, ţe ji v Plzni bude očekávati. Do trhanovského zámku přijelzase aţ za rok, na podzim. Všichni, kdoţ ho viděli, říkali, ţe se všechen změnil, ţe je nějakpřepadlý. Byl také mrzutější a přísnější. Sám si teď nikdy nevyjel jako jindy, nýbrţ vţdycky vprůvodu. Nedůvěřoval Chodům.Doma pak, o samotě, přecházel často a dlouho komnatou, patrně neklidný a zamyšlen. Ispaní ho opouštělo, a kdyţ usnul, sténal a křičíval, mučen hroznými sny. Kozinova slova munešla z mysli a počítal čas. Uţ minul skoro rok a nic se nestalo. Jiţ se počal utěšovati, ţe tensedlák jen tak hrozil. Neţ přicházely zase chvíle, kdy na něj myslil, musil mysliti, kdy se muKozina zjevoval ve snách, bledý, planoucích očí, an ho vyzývá na boţí soud.Aby se povyrazil, zval Lamminger četné hosty na trhanovský zámek, strojil veliké hodya hlučné po nich hostiny. Chodům však neuvolnil. Musili robotovati, a kdyţ s hosty honil,131 Tam.172
musili mu nadháněti zvěř v těch lesích, kdeţ otcové jejich sami jako páni lovívali. Říjen uţminul, nastával listopad.V ten čas jednou po honě večer seděl s hosty u tabule; venku se chystalo na bouři.Lamminger byl dobré míry, neboť se poslední dobu zvláště těšil, ţe Kozina přece jen mluvilnaplano; ţe kdyţ do té doby se nic nestalo, ţe se jiţ nestane, ţe přečká i listopad, jako jiţpřečkal všechny měsíce. Také byl vínem rozjařen. Jiţ začal nahlas o tom, o čem před lidminikdy nemluvil: o lhůtě Kozinou mu dané. Pak se i té lhůtě smál, aţ posléze zpupně zvolal:„Ó Kozino, špatný proroku! Rok uţ tu, ty tam a já dosud tu!“Ale vtom klesl rázem zpět do křesla.V ten okamţik se venku rozbouřil vichr, aţ stromy před okny se rozhučely, v panskékomnatě se otevřely dveře samy od sebe, okna řinčela, a jídelnou se brala zvolna bledápostava.Trhanovský pán uţ mlčel. Byl bez sebe a oči měl v sloup. Odešel tam, kam ho Kozinavyzval. Páni a dámy kolem trnuli a chvěli se hrůzou.Zpráva o Lammingerově smrti rozletěla se Chodskem; všude velebili boţí spravedlnost,vzpomínali vroucně na Kozinu a opakovali:„Boţí soud! Boţí soud!“Tam v klenečském kostelíku uloţili do hrobky pana Lammingera z Albenreuthu, akletby Chodů šly za ním. Hned po pohřbu odjela vdova po něm s dcerami a vícekráte se naTrhanov nevrátila. Do roka jej prodala, i Kout a Ryzmberk, ostatní panství.Statečný Jan Kozina zůstal v ţehnané paměti všech svých krajanů, kteří od jeho smrtizačali nositi šňůrky černé barvy na svých bílých šerkách, na znamení smutku. Chodský lid sipodnes vypravuje, jak Kozina „bul nevinně hutracenej, ha ţe je svatýma“.173
- Page 121 and 122: Neţ i nevěřící do ní přichá
- Page 123 and 124: „Dát nesmím nic,“ odepřel pi
- Page 125 and 126: A pak uţ nemohl své mrzutosti ani
- Page 127 and 128: Tu teprve se hnul rabbi a kráčel
- Page 129 and 130: nedošel a jiţ slyšel temný hluk
- Page 131 and 132: Kostlivec ho zase převezl a kněz
- Page 133 and 134: Chmurná byla také zahrada za dome
- Page 135 and 136: zaslechl za sebou šramot. Ulekl se
- Page 137 and 138: Jen s černou miskou a bílým tola
- Page 139 and 140: Dlouho tu však v poklidu neţil. D
- Page 141 and 142: I vrátili se všichni v úplném p
- Page 143 and 144: naráz, nebo náhlou a prudkou bole
- Page 145 and 146: zanedlouho zel ve zdi veliký průl
- Page 147 and 148: hlas: bučení, bečení, mekot i k
- Page 149 and 150: Dobytek, jenţ byl v pluhu zapraţe
- Page 151 and 152: KUTNOHORŠTÍ HAVÍŘIZa Ţiţky se
- Page 153 and 154: udy a ryzího kovu v dolech vytěţ
- Page 155 and 156: Ještě se pomocné houfy na úpat
- Page 157 and 158: Hejtman, drţe list v rukou, oznám
- Page 159 and 160: Tou dobou byla jiţ poprava na Kři
- Page 161 and 162: vzaly za své za velkého poţáru.
- Page 163 and 164: Vícekráte pak bílé paní nespat
- Page 165 and 166: Bílá paní se jiţ dlouho nezjevi
- Page 167 and 168: Konečně tu len zasili. Vyrostl, r
- Page 169 and 170: Chodům dodán rozsudek, ţe se jej
- Page 171: Těţká byla chůze do Trhanova; z
- Page 175 and 176: v Hornotrenčínsku 135 , a s ním
- Page 177 and 178: ostlo husté trní a hloţí. A na
- Page 179 and 180: Časem se také jinde zdrţoval, v
- Page 181 and 182: s puškou na plecích. A kdyţ za z
- Page 183 and 184: Vypravivši hojný a bohatě vystro
- Page 185 and 186: jejich bezboţnost.“ A Sibyla vyk
- Page 187 and 188: Kde ta velká bitva bude, svítí s
- Page 189 and 190: „Co liter, tolik králů. Toť js
- Page 191 and 192: skrýši schová, ale všechny ty v
- Page 193 and 194: Ty vojny potrvají dotud, dokud neb
- Page 195 and 196: Co rok jediný steh. Aţ udělá po
- Page 197: veliké zkormoucení pro ten zoufal
musili mu nadháněti zvěř v těch lesích, kdeţ otcové jejich sami jako páni lovívali. Říjen uţminul, nastával listopad.V ten čas jednou po honě večer seděl s hosty u tabule; venku se chystalo na bouři.Lamminger byl dobré míry, neboť se poslední dobu zvláště těšil, ţe Kozina přece jen mluvilnaplano; ţe kdyţ do té doby se nic nestalo, ţe se jiţ nestane, ţe přečká i listopad, jako jiţpřečkal všechny měsíce. Také byl vínem rozjařen. Jiţ začal nahlas o tom, o čem před lidminikdy nemluvil: o lhůtě Kozinou mu dané. Pak se i té lhůtě smál, aţ posléze zpupně zvolal:„Ó Kozino, špatný proroku! Rok uţ tu, ty tam a já dosud tu!“Ale vtom klesl rázem zpět do křesla.V ten okamţik se venku rozbouřil vichr, aţ stromy před okny se rozhučely, v panskékomnatě se otevřely dveře samy od sebe, okna řinčela, a jídelnou se brala zvolna bledápostava.Trhanovský pán uţ mlčel. Byl bez sebe a oči měl v sloup. Odešel tam, kam ho Kozinavyzval. Páni a dámy kolem trnuli a chvěli se hrůzou.Zpráva o Lammingerově smrti rozletěla se Chodskem; všude velebili boţí spravedlnost,vzpomínali vroucně na Kozinu a opakovali:„Boţí soud! Boţí soud!“Tam v klenečském kostelíku uloţili do hrobky pana Lammingera z Albenreuthu, akletby Chodů šly za ním. Hned po pohřbu odjela vdova po něm s dcerami a vícekráte se naTrhanov nevrátila. Do roka jej prodala, i Kout a Ryzmberk, ostatní panství.Statečný Jan Kozina zůstal v ţehnané paměti všech svých krajanů, kteří od jeho smrtizačali nositi šňůrky černé barvy na svých bílých šerkách, na znamení smutku. Chodský lid sipodnes vypravuje, jak Kozina „bul nevinně hutracenej, ha ţe je svatýma“.173
Change language