STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

Chodům dodán rozsudek, ţe se jejich ţádost jednou navţdy odmršťuje, jejich privilegiaţe jsou jiţ neplatna, jim pak samým ţe se pod přísnými tresty ukládá perpetuum silentium. 128To bylo r. 1668.Rozsudek ten Chody hrubě zarazil a za dlouhý čas bylo v jejich končinách tichohrobové. Ale ticho to přece nebylo věčné. Chodové nezapomněli na svá privilegia, na svoubývalou svobodu a jako nejvzácnější poklad chovali jejich důvěrníci staré listiny od českýchkrálů předkům jejich dané. Dokud ty měli, dotud věřili, ţe není všemu konec, ţe se mohoupořád ještě hlásiti o své právo.Neţ trhanovský pán zvěděl, čím se „Chodovácí“ těší. Proto poručil, aby mu ty starélistiny vydali. Ale tím byli Chodové ještě více utvrzeni, ţe majestáty jejich dosud platí. Pročby je pán jinak chtěl! A tak neuposlechli, listů nevydali. Tu Lamminger násilím pohrozil ataké násilím chodská privilegia vydral, v Újezdě, kdeţ byla na ten čas ukryta. Ale všech přecenedostal. Dvě listiny, a to ty nejdůleţitější, Chodové uchránili, a také pak začali při strhanovským Lomikarem, jak Lammingerovi říkali.Nejprve poslali do Vídně deputaci k císaři, r. 1692. Došly pak noviny, ţe císař přijalposly vlídně. Mysl Chodů se tím povznesla, důvěra jejich, ţe právo jejich vítězí, se utvrdila;prve neţli byl rozsudek vyhlášen, odepřeli trhanovskému pánu všechny sluţby a nechodili narobotu. Lamminger na ně ţaloval a vylíčil všechno jejich jednání jako buřičské a nebezpečné,takţe byl na Chodsko vyslán plzeňský krajský hejtman Hora. 129Chodové ze všech vesnic byli svoláni do Trhanova, panského sídla. Zámecký dvůr bělalse šerkovými ţupany 130 Chodů. Stáli tu hustě, muţ vedle muţe; těţký, černý širák vedleširáku, sem tam beranice, čapka. Všichni dychtivě očekávali, co jim krajský hejtman ohlásí.Veliká většina jich nadála se jistě veselé noviny, ţe pře jejich příznivě vyřízena.V okně nad nádvořím zjevil se posléze pán v dlouhé kadeřavé vlásence, v kabátě zlatemvyšívaném. Byl to krajský hejtman. S ním přistoupil k oknu jeho úředník a ten přečetlChodům dychtivě jiţ čekajícím úřední vyřízení: Ţe svých práv jiţ dávno pozbyli, ţe jim bylonařízeno perpetuum silentium, toho ţe nedbali a tím se provinili, a proto ţe trestu zaslouţili.Nicméně ţe jim bude odpuštěno, jestliţe všeho nechají a budou-li své vrchnosti poslušni.Chodové byli tím rozsudkem strašlivě zklamání. Div ţe se na Lammingera neobořili.Jak smýšleli pověděl té chvíle mladý sedlák z Újezda, Jan Sladký, řečený Kozina, jenţ se nad128 Věčné mlčení.129 1693 v únoru.130 Kabáty, spíše však haleny bez šosů, z látky polovlněné, polopřezné, bez límce a knoflíků.169