STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

nedopouštěli. V čas nepřátelských vpádů hájili těch stezek a cest, překopávali je, sruby přinich stavěli, záseky dělali, a bojovali ve všech těch bojích a bitvách, které kdy v jejich okresua okolí byly svedeny.Dobrou druţkou jim byla čekana 126 , za pozdějších dob ručnice dlouhá a krátká, zaspolehlivé společníky měli velké a silné psy. Zbraň nosili vţdy i za dob, kdy ostatnímobyvatelům našeho království zbraň dovolena nebyla.Kdykoliv se český král ubíral jejich končinami, vítali ho Chodové ve zbrani podhlavním praporem svým; byl bílý a měli na něm ve znaku psí hlavu. 127 Uctivše pána svého postarodávném obyčeji soudkem medu, provázeli ho jako čestná stráţ horami přes hranice.Za své těţké a často nebezpečné sluţby poţívali Chodové zvláštních výhod a práv.Odjakţiva byli lidem svobodným a kromě svého krále neměli ţádné vrchnosti. Robot a jinýchpoddanských sluţeb nekonali, lesů, jichţ chránili, uţívali volně a také v nich volně honili.Měli svůj vlastní soud ve svém hradě v Domaţlicích. V čele toho soudu byl „chodovskýrychtář“ ustanovený králem. V domaţlickém hradě chovali svůj prapor, pečeť a privilegia, jeţjim udělili králové Jan Lucemburský, Karel IV., Václav IV., Jiří Poděbradský a jiní.Naposled konali Chodové svou sluţbu vojenskou osudného roku 1620, zdělavše nabavorském pomezí záseky na příleţitých místech. Tenkráte naposled se ozývalo hlubokýmhvozdem šumavským volání chodských stráţí, tenkráte naposled vlál nad hlavami českýchhraničářů bílý praporec s černou obrubou, zdobenou psí hlavou.Pak přišla bělohorská bitva.Záplava obecné zhouby stihla také pohorské zákoutí volného Chodska. Čtyřicátého dnepo exekuci staroměstské postoupeni jsou Chodové zápisem Karla z Lichtenštejna na místěcísařově Volfu Vilému Lammingerovi, svobodnému pánu z Albenreuthu, jenţ byl jedním zcísařských komisařů hrozné truchlohry dne 21. června 1621.O devět let později prodáni jsou Chodové témuţ Lammingerovi v úplný, dědičnýmajetek za 56.000 zlatých. Nový pán nechtěl uznati a neuznal jejich svobod a privilegií anakládal s nimi jako s lidem robotným a poddaným. Ale stateční Chodové nemlčeli a nechtělise jen tak, bez boje vzdáti své svobody a svých výsad po otcích zděděných. I soudili se snovou vrchností, které nechtěli uznati. Soud trval dlouho. Volf Vilém Lamminger zatímzemřel a pře skončena teprve za jeho syna Maxmiliána, jenţ vyhrál.126 Čekan, čakan, na Chodsku „čekana“, hůl a zbraň zároveň z tvrdého dřeva. Na dolním konci měl silný, ostrýbodec, nahoře pak kladívko s hákem. Bradlo bývalo nahoře aţ na stopu plechem a hřeby hojně ozdobeno.Čekany nosívali za starých časů muţové ţenatí, kdyţ vycházeli za sluţbou nebo do Bavor, do města, na stavby,na křtiny.127 Odtud jejich přezdívka: „Psohlavci“. Ţe říkají místo „byl“ - „bul“, přezděno jim „buláci“.168