STARÃ POVÄSTI ÄESKÃ ALOIS JIRÃSEK - Rodon
STARÃ POVÄSTI ÄESKÃ ALOIS JIRÃSEK - Rodon STARÃ POVÄSTI ÄESKÃ ALOIS JIRÃSEK - Rodon
pořádek. Venku zatím před zámkem i po městě hemţily se zástupy venkovských hostí vkoţiších i sukních a hrubých pláštích; a pořád jich přibývalo, pořád nové houfy proudily zevšech stran. Čtyři tisíce se jich sešlo, jindy pět tisíc a víc, a jak se léta horšila a bída mnoţila,zvláště po třicetileté válce, přicházelo jich aţ na devět tisíc.V zástupech bylo vţdy ţivo; hluk a šum se z nich rozléhal a ohlas té směsi hlasů azvuků zaléhal aţ do zámku.A rozšumělo se v zástupech tím hlučněji, kdyţ o deváté ozval se zvon podruhé,oznamuje, ţe jiţ všechno připraveno, ţe kaţdý z pomahačů je na svém místě. Pak udeřili nazvon po třetí. I bývalo, jako kdyţ velké vody protrhnou hráze. Hluk a křik se ozýval ze všechstran, všechno se valilo a tlačilo k zámecké bráně. Neţ jen část jich pustili do prvního dvora, ahned také byly, všechny brány uzamčeny a u všech stály stráţe.Ti, kteří vstoupili do prvního nádvoří, dostali tu ţemle a do nádob, jeţ si přinesli,natáčeli jim piva. Pak je vedli ke kuchyni a kaţdého podělili chlebem a kusem vařenéhokapra; v posledním pak dvoře zasedli chudí hosté k jídlu. Měli polévku maštěnou, jikry, rybívnitřnosti a maso v koření, naposled pak sladkou kaši z pšeničné krupice s teplým pivem amedem zavařenou a makovým olejem omaštěnou.Kdyţ se tito první nasytili, pustili je fortnou ze zámku, kterou dobře hlídali, aby senikdo nevrátil. V tu chvíli také otevřena zase brána v prvním dvoře a jiný houf puštěn dozámku. Tak se opakovalo, aţ byli všichni poděleni a nasyceni 123 .První takovou hostinu chudých vystrojila prý bílá paní tenkráte, kdyţ ještě neobcházelajako dobrý duch hradeckým zámkem, nýbrţ kdy tu zaţiva vládla, jsouc pečlivou paní ahospodyní.Tenkráte přestavován kus starého hradu. Bílá paní, jeţ chodila na pole dohlíţet naţence, chodila také dohlíţet na stavbu. A tu pobízela dělný lid, aby si popílili, slíbila všem„sladkou kaši“, jestliţe se přičiní. Slíbila nejen jim, ale také to, ţe také jejich potomkům budena věčné časy taková hostina vystrojována na památku přičinlivých předků. Stavba dokonánapozdě na podzim, a paní, jak slíbila, vystrojila hody.Ale kdyţ mnoţství lidu, pro něţ nebylo dosti prostranné místnosti, zasedlo k plnýmmísám venku, počal pojednou padati sníh a padal také na „sladkou kaši“.Proto prý bílá paní ustanovila, aby se ty hody napříště odbývaly počátkem jara, naZelený čtvrtek. A tak se pak dálo po věky.123 Podělování, či jak se za starodávna říkalo „krmení chudých“, při němţ kaţdý z podělených dostával v 16.stol. i malý peněţitý dar, půl denám, zrušeno za císaře Josefa II. a zřízena byla fundace pro chudé na černínskýchpanstvích.164
Bílá paní se jiţ dlouho nezjevila. A v nádvořích jindřichohradeckého zámku je naZelený čtvrtek ticho. Na hostiny chudých ţivě nás tu upomíná stará, vysoce klenutá kuchyně ajejí široké, kamenným kříţem rozdělené okno, kterýmţ před časy se vydávala všemchudákům z panství „sladká kaše“.A ještě tu jedna místnost, ve kteréţ se probouzejí vzpomínky na bílou paní: ozdobnákaplička P. Marie na třetím nádvoří zámeckém poblíţe pokojů někdy paní hradeckých.Starobylé dveře k ní vedou a na stěnách samé staré malby: tu Marie Panna krásných plavýchvlasů s andělem, tu páni a paní hradeckého rodu klečící před Matkou Boţí, tam andělé, svatí ana modrém klenutí i na stěnách znaky pánů z Hradce, jejich manţelek a bělavé prouţce sezašlými staročeskými nápisy.Tu v té tiché svatyňce, před oltáříkem s vyřezávanými obrazy, klekala také, jakvypravují, bílá paní. Tu se modlívala k Bohu za svůj všechen rod, a ta její láska neuvadla anive skonání. Ta ji z hrobky vyváděla, tou puzená obcházela sídla svých potomků, pečovala ojejich dítky, varovala, ohlašujíc radosti i ţal, jak měly připlynouti s ţivota proudem a takéneztajila konec všech dní a let, kdyţ se přiblíţil a kdyţ měli odejíti k otcům.RŦŽOVÝ PALOUČEKV zátiší mezi vlnícím se obilím, za nímţ borové lesíky se černají, skryta je nevelikálučina, přes dvacet kroků zdéli, na patnácte kroků široká. Na jejích pokrajích bujejí nízkékeříky červených, plných růţí. Jsou zvláštního druhu. Jinde v širém okolí jich není. V jinépůdě se nedaří. Přesadili je, neujaly se. Pak je chtěli vypleniti; vykopali je, a do roka sezelenaly zase. Bujejí dál a rozrůstají se do středu lučiny.Po nich má to osamělé místo, posvěcené ţalem zboţných předků, své jméno. To jeRůţový palouček na výšině opodál vesnice Morašic, dobrou hodinu cesty od Litomyšle nazápad.Milý je odtud rozhled krajinou, na lesíky, mezi nimiţ prohlédá makovská věţ, navesnice kol zelenem se bělající, zvláště pak k východu po návrších a lesnatých chlumech uČeské Třebové a na starý zámek litomyšlský krásné výstavnosti.Tam před čtyřmi sty lety, kdy stál ještě prvotní hrad, sídlili páni Kostkové z Postupic,věrní ochráncové českých bratří. U toho tam zámku v městě stál bratrský sbor a v městěvětšina obyvatelstva samý bratr.165
- Page 113 and 114: A všechen sloţitý stroj šel dob
- Page 115 and 116: I stál slepý a chorý, před čas
- Page 117 and 118: Dalibor ujal, oni pak ţe se mu rá
- Page 119 and 120: touha po volnosti i výkřiky hněv
- Page 121 and 122: Neţ i nevěřící do ní přichá
- Page 123 and 124: „Dát nesmím nic,“ odepřel pi
- Page 125 and 126: A pak uţ nemohl své mrzutosti ani
- Page 127 and 128: Tu teprve se hnul rabbi a kráčel
- Page 129 and 130: nedošel a jiţ slyšel temný hluk
- Page 131 and 132: Kostlivec ho zase převezl a kněz
- Page 133 and 134: Chmurná byla také zahrada za dome
- Page 135 and 136: zaslechl za sebou šramot. Ulekl se
- Page 137 and 138: Jen s černou miskou a bílým tola
- Page 139 and 140: Dlouho tu však v poklidu neţil. D
- Page 141 and 142: I vrátili se všichni v úplném p
- Page 143 and 144: naráz, nebo náhlou a prudkou bole
- Page 145 and 146: zanedlouho zel ve zdi veliký průl
- Page 147 and 148: hlas: bučení, bečení, mekot i k
- Page 149 and 150: Dobytek, jenţ byl v pluhu zapraţe
- Page 151 and 152: KUTNOHORŠTÍ HAVÍŘIZa Ţiţky se
- Page 153 and 154: udy a ryzího kovu v dolech vytěţ
- Page 155 and 156: Ještě se pomocné houfy na úpat
- Page 157 and 158: Hejtman, drţe list v rukou, oznám
- Page 159 and 160: Tou dobou byla jiţ poprava na Kři
- Page 161 and 162: vzaly za své za velkého poţáru.
- Page 163: Vícekráte pak bílé paní nespat
- Page 167 and 168: Konečně tu len zasili. Vyrostl, r
- Page 169 and 170: Chodům dodán rozsudek, ţe se jej
- Page 171 and 172: Těţká byla chůze do Trhanova; z
- Page 173 and 174: musili mu nadháněti zvěř v těc
- Page 175 and 176: v Hornotrenčínsku 135 , a s ním
- Page 177 and 178: ostlo husté trní a hloţí. A na
- Page 179 and 180: Časem se také jinde zdrţoval, v
- Page 181 and 182: s puškou na plecích. A kdyţ za z
- Page 183 and 184: Vypravivši hojný a bohatě vystro
- Page 185 and 186: jejich bezboţnost.“ A Sibyla vyk
- Page 187 and 188: Kde ta velká bitva bude, svítí s
- Page 189 and 190: „Co liter, tolik králů. Toť js
- Page 191 and 192: skrýši schová, ale všechny ty v
- Page 193 and 194: Ty vojny potrvají dotud, dokud neb
- Page 195 and 196: Co rok jediný steh. Aţ udělá po
- Page 197: veliké zkormoucení pro ten zoufal
pořádek. Venku zatím před zámkem i po městě hemţily se zástupy venkovských hostí vkoţiších i sukních a hrubých pláštích; a pořád jich přibývalo, pořád nové houfy proudily zevšech stran. Čtyři tisíce se jich sešlo, jindy pět tisíc a víc, a jak se léta horšila a bída mnoţila,zvláště po třicetileté válce, přicházelo jich aţ na devět tisíc.V zástupech bylo vţdy ţivo; hluk a šum se z nich rozléhal a ohlas té směsi hlasů azvuků zaléhal aţ do zámku.A rozšumělo se v zástupech tím hlučněji, kdyţ o deváté ozval se zvon podruhé,oznamuje, ţe jiţ všechno připraveno, ţe kaţdý z pomahačů je na svém místě. Pak udeřili nazvon po třetí. I bývalo, jako kdyţ velké vody protrhnou hráze. Hluk a křik se ozýval ze všechstran, všechno se valilo a tlačilo k zámecké bráně. Neţ jen část jich pustili do prvního dvora, ahned také byly, všechny brány uzamčeny a u všech stály stráţe.Ti, kteří vstoupili do prvního nádvoří, dostali tu ţemle a do nádob, jeţ si přinesli,natáčeli jim piva. Pak je vedli ke kuchyni a kaţdého podělili chlebem a kusem vařenéhokapra; v posledním pak dvoře zasedli chudí hosté k jídlu. Měli polévku maštěnou, jikry, rybívnitřnosti a maso v koření, naposled pak sladkou kaši z pšeničné krupice s teplým pivem amedem zavařenou a makovým olejem omaštěnou.Kdyţ se tito první nasytili, pustili je fortnou ze zámku, kterou dobře hlídali, aby senikdo nevrátil. V tu chvíli také otevřena zase brána v prvním dvoře a jiný houf puštěn dozámku. Tak se opakovalo, aţ byli všichni poděleni a nasyceni 123 .První takovou hostinu chudých vystrojila prý bílá paní tenkráte, kdyţ ještě neobcházelajako dobrý duch hradeckým zámkem, nýbrţ kdy tu zaţiva vládla, jsouc pečlivou paní ahospodyní.Tenkráte přestavován kus starého hradu. Bílá paní, jeţ chodila na pole dohlíţet naţence, chodila také dohlíţet na stavbu. A tu pobízela dělný lid, aby si popílili, slíbila všem„sladkou kaši“, jestliţe se přičiní. Slíbila nejen jim, ale také to, ţe také jejich potomkům budena věčné časy taková hostina vystrojována na památku přičinlivých předků. Stavba dokonánapozdě na podzim, a paní, jak slíbila, vystrojila hody.Ale kdyţ mnoţství lidu, pro něţ nebylo dosti prostranné místnosti, zasedlo k plnýmmísám venku, počal pojednou padati sníh a padal také na „sladkou kaši“.Proto prý bílá paní ustanovila, aby se ty hody napříště odbývaly počátkem jara, naZelený čtvrtek. A tak se pak dálo po věky.123 Podělování, či jak se za starodávna říkalo „krmení chudých“, při němţ kaţdý z podělených dostával v 16.stol. i malý peněţitý dar, půl denám, zrušeno za císaře Josefa II. a zřízena byla fundace pro chudé na černínskýchpanstvích.164