STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

31.07.2015 Views

pořádek. Venku zatím před zámkem i po městě hemţily se zástupy venkovských hostí vkoţiších i sukních a hrubých pláštích; a pořád jich přibývalo, pořád nové houfy proudily zevšech stran. Čtyři tisíce se jich sešlo, jindy pět tisíc a víc, a jak se léta horšila a bída mnoţila,zvláště po třicetileté válce, přicházelo jich aţ na devět tisíc.V zástupech bylo vţdy ţivo; hluk a šum se z nich rozléhal a ohlas té směsi hlasů azvuků zaléhal aţ do zámku.A rozšumělo se v zástupech tím hlučněji, kdyţ o deváté ozval se zvon podruhé,oznamuje, ţe jiţ všechno připraveno, ţe kaţdý z pomahačů je na svém místě. Pak udeřili nazvon po třetí. I bývalo, jako kdyţ velké vody protrhnou hráze. Hluk a křik se ozýval ze všechstran, všechno se valilo a tlačilo k zámecké bráně. Neţ jen část jich pustili do prvního dvora, ahned také byly, všechny brány uzamčeny a u všech stály stráţe.Ti, kteří vstoupili do prvního nádvoří, dostali tu ţemle a do nádob, jeţ si přinesli,natáčeli jim piva. Pak je vedli ke kuchyni a kaţdého podělili chlebem a kusem vařenéhokapra; v posledním pak dvoře zasedli chudí hosté k jídlu. Měli polévku maštěnou, jikry, rybívnitřnosti a maso v koření, naposled pak sladkou kaši z pšeničné krupice s teplým pivem amedem zavařenou a makovým olejem omaštěnou.Kdyţ se tito první nasytili, pustili je fortnou ze zámku, kterou dobře hlídali, aby senikdo nevrátil. V tu chvíli také otevřena zase brána v prvním dvoře a jiný houf puštěn dozámku. Tak se opakovalo, aţ byli všichni poděleni a nasyceni 123 .První takovou hostinu chudých vystrojila prý bílá paní tenkráte, kdyţ ještě neobcházelajako dobrý duch hradeckým zámkem, nýbrţ kdy tu zaţiva vládla, jsouc pečlivou paní ahospodyní.Tenkráte přestavován kus starého hradu. Bílá paní, jeţ chodila na pole dohlíţet naţence, chodila také dohlíţet na stavbu. A tu pobízela dělný lid, aby si popílili, slíbila všem„sladkou kaši“, jestliţe se přičiní. Slíbila nejen jim, ale také to, ţe také jejich potomkům budena věčné časy taková hostina vystrojována na památku přičinlivých předků. Stavba dokonánapozdě na podzim, a paní, jak slíbila, vystrojila hody.Ale kdyţ mnoţství lidu, pro něţ nebylo dosti prostranné místnosti, zasedlo k plnýmmísám venku, počal pojednou padati sníh a padal také na „sladkou kaši“.Proto prý bílá paní ustanovila, aby se ty hody napříště odbývaly počátkem jara, naZelený čtvrtek. A tak se pak dálo po věky.123 Podělování, či jak se za starodávna říkalo „krmení chudých“, při němţ kaţdý z podělených dostával v 16.stol. i malý peněţitý dar, půl denám, zrušeno za císaře Josefa II. a zřízena byla fundace pro chudé na černínskýchpanstvích.164

Bílá paní se jiţ dlouho nezjevila. A v nádvořích jindřichohradeckého zámku je naZelený čtvrtek ticho. Na hostiny chudých ţivě nás tu upomíná stará, vysoce klenutá kuchyně ajejí široké, kamenným kříţem rozdělené okno, kterýmţ před časy se vydávala všemchudákům z panství „sladká kaše“.A ještě tu jedna místnost, ve kteréţ se probouzejí vzpomínky na bílou paní: ozdobnákaplička P. Marie na třetím nádvoří zámeckém poblíţe pokojů někdy paní hradeckých.Starobylé dveře k ní vedou a na stěnách samé staré malby: tu Marie Panna krásných plavýchvlasů s andělem, tu páni a paní hradeckého rodu klečící před Matkou Boţí, tam andělé, svatí ana modrém klenutí i na stěnách znaky pánů z Hradce, jejich manţelek a bělavé prouţce sezašlými staročeskými nápisy.Tu v té tiché svatyňce, před oltáříkem s vyřezávanými obrazy, klekala také, jakvypravují, bílá paní. Tu se modlívala k Bohu za svůj všechen rod, a ta její láska neuvadla anive skonání. Ta ji z hrobky vyváděla, tou puzená obcházela sídla svých potomků, pečovala ojejich dítky, varovala, ohlašujíc radosti i ţal, jak měly připlynouti s ţivota proudem a takéneztajila konec všech dní a let, kdyţ se přiblíţil a kdyţ měli odejíti k otcům.RŦŽOVÝ PALOUČEKV zátiší mezi vlnícím se obilím, za nímţ borové lesíky se černají, skryta je nevelikálučina, přes dvacet kroků zdéli, na patnácte kroků široká. Na jejích pokrajích bujejí nízkékeříky červených, plných růţí. Jsou zvláštního druhu. Jinde v širém okolí jich není. V jinépůdě se nedaří. Přesadili je, neujaly se. Pak je chtěli vypleniti; vykopali je, a do roka sezelenaly zase. Bujejí dál a rozrůstají se do středu lučiny.Po nich má to osamělé místo, posvěcené ţalem zboţných předků, své jméno. To jeRůţový palouček na výšině opodál vesnice Morašic, dobrou hodinu cesty od Litomyšle nazápad.Milý je odtud rozhled krajinou, na lesíky, mezi nimiţ prohlédá makovská věţ, navesnice kol zelenem se bělající, zvláště pak k východu po návrších a lesnatých chlumech uČeské Třebové a na starý zámek litomyšlský krásné výstavnosti.Tam před čtyřmi sty lety, kdy stál ještě prvotní hrad, sídlili páni Kostkové z Postupic,věrní ochráncové českých bratří. U toho tam zámku v městě stál bratrský sbor a v městěvětšina obyvatelstva samý bratr.165

pořádek. Venku zatím před zámkem i po městě hemţily se zástupy venkovských hostí vkoţiších i sukních a hrubých pláštích; a pořád jich přibývalo, pořád nové houfy proudily zevšech stran. Čtyři tisíce se jich sešlo, jindy pět tisíc a víc, a jak se léta horšila a bída mnoţila,zvláště po třicetileté válce, přicházelo jich aţ na devět tisíc.V zástupech bylo vţdy ţivo; hluk a šum se z nich rozléhal a ohlas té směsi hlasů azvuků zaléhal aţ do zámku.A rozšumělo se v zástupech tím hlučněji, kdyţ o deváté ozval se zvon podruhé,oznamuje, ţe jiţ všechno připraveno, ţe kaţdý z pomahačů je na svém místě. Pak udeřili nazvon po třetí. I bývalo, jako kdyţ velké vody protrhnou hráze. Hluk a křik se ozýval ze všechstran, všechno se valilo a tlačilo k zámecké bráně. Neţ jen část jich pustili do prvního dvora, ahned také byly, všechny brány uzamčeny a u všech stály stráţe.Ti, kteří vstoupili do prvního nádvoří, dostali tu ţemle a do nádob, jeţ si přinesli,natáčeli jim piva. Pak je vedli ke kuchyni a kaţdého podělili chlebem a kusem vařenéhokapra; v posledním pak dvoře zasedli chudí hosté k jídlu. Měli polévku maštěnou, jikry, rybívnitřnosti a maso v koření, naposled pak sladkou kaši z pšeničné krupice s teplým pivem amedem zavařenou a makovým olejem omaštěnou.Kdyţ se tito první nasytili, pustili je fortnou ze zámku, kterou dobře hlídali, aby senikdo nevrátil. V tu chvíli také otevřena zase brána v prvním dvoře a jiný houf puštěn dozámku. Tak se opakovalo, aţ byli všichni poděleni a nasyceni 123 .První takovou hostinu chudých vystrojila prý bílá paní tenkráte, kdyţ ještě neobcházelajako dobrý duch hradeckým zámkem, nýbrţ kdy tu zaţiva vládla, jsouc pečlivou paní ahospodyní.Tenkráte přestavován kus starého hradu. Bílá paní, jeţ chodila na pole dohlíţet naţence, chodila také dohlíţet na stavbu. A tu pobízela dělný lid, aby si popílili, slíbila všem„sladkou kaši“, jestliţe se přičiní. Slíbila nejen jim, ale také to, ţe také jejich potomkům budena věčné časy taková hostina vystrojována na památku přičinlivých předků. Stavba dokonánapozdě na podzim, a paní, jak slíbila, vystrojila hody.Ale kdyţ mnoţství lidu, pro něţ nebylo dosti prostranné místnosti, zasedlo k plnýmmísám venku, počal pojednou padati sníh a padal také na „sladkou kaši“.Proto prý bílá paní ustanovila, aby se ty hody napříště odbývaly počátkem jara, naZelený čtvrtek. A tak se pak dálo po věky.123 Podělování, či jak se za starodávna říkalo „krmení chudých“, při němţ kaţdý z podělených dostával v 16.stol. i malý peněţitý dar, půl denám, zrušeno za císaře Josefa II. a zřízena byla fundace pro chudé na černínskýchpanstvích.164

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!