STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

Hejtman, drţe list v rukou, oznámil přísná havířům, ţe Jeho Milost král ráčil jiţ svouvůli oznámiti a poručiti, aby všichni, jak tu stojí, i ti, kteří na Křivoklát byli posláni, byli,jelikoţ buřiči, na hrdle trestáni.Horníkům, starým i mladým, ztuhla krev, oněměli; ne leknutím, ale nad tou nepravostído nebe volající, jak ten hejtman ohavně, lstně s nimi jednal. Pak vykřikl jeden, všichni akřičeli všichni pobouřeni, jaký je hanebný proradce, tak ţe stojí na svém slově, je-li dobrý. 117Oněk, chmurný jako mrak, mlčky pokynul; ţoldnéři se chopili havířů a odvedli je zpětdo ratejny, kde jiţ stáli kati, dva, Sochor, zámecký a Kolouch, městský, oba se svýmiholomky. Tam se musili odsouzení obléci v bílé, popravní rubáše, tam k nim přišlí také dvakněţí, aby je připravili na poslední cestu.Nedlouho poté, bylo devět hodin ráno, spoutali je, dva a dva, a vedli ze zámku.Kamenický hejtman jel na koni v čele početného zbrojného houfu; s ním kráčel rychtářŢdárský se svými biřici.Zatím se rozneslo městem, co se v zámku děje, a jiţ veliký shluk lidí sešel se a kráčelza smutným průvodem.Všichni reptali na rozsudek, ještě více však na hejtmana, a všichni také srdečně litovaliubohých odsouzených, kteří v bílých rubáších, bosi, kráčeli ţalostnou cestou. V očích se jimzatmívalo a umíráček zněl jim jako z mlh.Šli před se jako u hrozném vidění. Strašný ten konec přikvačil tak náhle, tak znenadání.Nikdo z nich na něj ani nepomyslil, neboť je hejtman skoro aţ do té chvíle utěšoval, ţe budedobře.Za to všecko bezpráví ještě smrt! A děti, ubohé děti doma a manţelky! Toť by bylaukrutnost! Není moţná! Tak se jim v pobouřeném nitru ozývalo. Ale ta potupa, rubáš bílý, tenzvonu hlas. Ale to vše jistě jen na postrach. Páni je chtějí ztrestati hrůzou smrti. Na místěvšak, aţ dojdou, oznámí hejtman milost. Tak pomýšleli, tou poslední jiskřičkou naděje seutěšovali.Minuli poděbradský pevný zámek v rovině při Labi, přešli most, minuli Kluk vísku adošli na smutné místo v lukách, mezi obcí polabeckou a klukovskou. Stará hruška rozkládalanad stínadlem veliký svůj koš; šíře ještě rozloţitý dub, jenţ se nad ní vysoko vypínal. Mocnéjeho haluze při spodku nízko se skláněly, skoro aţ k trávníku.U toho dubu zarazil průvod, u toho dubu vzkřikl s koně poděbradský hejtman na kataKoloucha:117 Šlechtic.157