Třetího dne vzal je na krátký výslech a slíbil jim, ţe ihned vyšle dva jízdné posly kekráli s písemnou zprávou, zatím aby měli strpení; jakmile přijde zpráva od krále, a bohdá ţedobrá, ţe jim ihned oznámí.Zprávu zatím uţ poslal; ale jsa od Kutnohorských uplacen, poslal takovou, jakou jiţpředtím královští úředníci z Vlašského dvora králi poslali. Oněk Kamenický psal o havíříchjako o nebezpečných buřičích, a ţe by třeba Hory Kutné, ten klenot Jeho Milosti a celéhočeského království, zmařili a zhubili. Neţli se poslové vrátili, zajel si na Hory a tu pánům vpovděk oznámil, co učinil, co se stane, ţe král na tuto jeho zprávu havíře jistě hrdla odsoudí,ať jen páni těm svým havířům rubáše chystají.I chystali, ale nejprve dosti stříbra poděbradskému hejtmanu, a pak tajně třináctepopravních rubášů, bílých, plátěných, starším havířského tovaryšstva. Kdyţ se vrátil zPoděbrad, přiharcovali poslové z Uher. Přijeli samý večer, a havíři o nich nezvěděli. Nazejtřípovolal si hejtman Holého, Ondřeje Němce a Víta Krchňavého. Ţádal jich, aby se vypravili naKřivoklát, ţe tam uhodili na rudu a rádi by zvěděli, co na ní je, tak aby ji prozkoumali, jsoucerud a kamení dobře znalí.Havíři tak oklamáni, uvěřili, a rozţehnavše se s druhy na brzkou a bohdá jiţ lepšíshledanou, vydali se na cestu. Netušili, ţe se s ostatními jiţ neshledají, ţe jejich průvodceveze o nich purkrabí křivoklátskému Uriášův list, ţe mají na Hrádku 115 býti popraveni, a ţeproto vzal s sebou do vozu tři popravní rubáše.Kdyţ ti tři odjeli, dal si hejtman ostatních deset, nevědoucích do té doby, co poslové zUher přivezli, třetího dne zavolati. Bylo záhy zrána, v pátek, jenţ byl den po sv. Vavřinci. 116Starší tovaryšstva se divili, proč tak časně je pán volá; snad ţe právě poslové přijeli. Tak setěšili.Neţ neuvedli jich do kanceláře, ale na dvůr před pavlač nesoucí se na třech obloucíchzrovna u hejtmanovy kanceláře. A kolem nádvoří, na němţ ještě spočíval ranní stín, ale nadnímţ se vypínaly věţe a střechy zalité jiţ zlatou září srpnového jitra, stáli kolem dokolapacholci, všichni v plné zbroji, s oštěpy v rukou. Bylo jich mnoho.Starší se zarazili, zvláště kdyţ jim nařízeno, aby zůstali tu na dvoře před pavlačí.Dlouho však nečekali. Z kanceláře vystoupil sem Oněk Kamenický z Topic v černémsametovém klobouku s černým pérem a zlatou šňůrou, v černém kabátci i v černýchnohavicích; za ním Ţďárský, rychtář města Poděbrad, a zámečtí úředníci.115 Křivoklátě.116 11. srpna.156
Hejtman, drţe list v rukou, oznámil přísná havířům, ţe Jeho Milost král ráčil jiţ svouvůli oznámiti a poručiti, aby všichni, jak tu stojí, i ti, kteří na Křivoklát byli posláni, byli,jelikoţ buřiči, na hrdle trestáni.Horníkům, starým i mladým, ztuhla krev, oněměli; ne leknutím, ale nad tou nepravostído nebe volající, jak ten hejtman ohavně, lstně s nimi jednal. Pak vykřikl jeden, všichni akřičeli všichni pobouřeni, jaký je hanebný proradce, tak ţe stojí na svém slově, je-li dobrý. 117Oněk, chmurný jako mrak, mlčky pokynul; ţoldnéři se chopili havířů a odvedli je zpětdo ratejny, kde jiţ stáli kati, dva, Sochor, zámecký a Kolouch, městský, oba se svýmiholomky. Tam se musili odsouzení obléci v bílé, popravní rubáše, tam k nim přišlí také dvakněţí, aby je připravili na poslední cestu.Nedlouho poté, bylo devět hodin ráno, spoutali je, dva a dva, a vedli ze zámku.Kamenický hejtman jel na koni v čele početného zbrojného houfu; s ním kráčel rychtářŢdárský se svými biřici.Zatím se rozneslo městem, co se v zámku děje, a jiţ veliký shluk lidí sešel se a kráčelza smutným průvodem.Všichni reptali na rozsudek, ještě více však na hejtmana, a všichni také srdečně litovaliubohých odsouzených, kteří v bílých rubáších, bosi, kráčeli ţalostnou cestou. V očích se jimzatmívalo a umíráček zněl jim jako z mlh.Šli před se jako u hrozném vidění. Strašný ten konec přikvačil tak náhle, tak znenadání.Nikdo z nich na něj ani nepomyslil, neboť je hejtman skoro aţ do té chvíle utěšoval, ţe budedobře.Za to všecko bezpráví ještě smrt! A děti, ubohé děti doma a manţelky! Toť by bylaukrutnost! Není moţná! Tak se jim v pobouřeném nitru ozývalo. Ale ta potupa, rubáš bílý, tenzvonu hlas. Ale to vše jistě jen na postrach. Páni je chtějí ztrestati hrůzou smrti. Na místěvšak, aţ dojdou, oznámí hejtman milost. Tak pomýšleli, tou poslední jiskřičkou naděje seutěšovali.Minuli poděbradský pevný zámek v rovině při Labi, přešli most, minuli Kluk vísku adošli na smutné místo v lukách, mezi obcí polabeckou a klukovskou. Stará hruška rozkládalanad stínadlem veliký svůj koš; šíře ještě rozloţitý dub, jenţ se nad ní vysoko vypínal. Mocnéjeho haluze při spodku nízko se skláněly, skoro aţ k trávníku.U toho dubu zarazil průvod, u toho dubu vzkřikl s koně poděbradský hejtman na kataKoloucha:117 Šlechtic.157
- Page 6 and 7:
IIVšem pak nastala těţká, lopot
- Page 8:
Dědina v ohradě plotů, sněhem z
- Page 11 and 12:
Posadivše ho na stolici nad hrobem
- Page 13 and 14:
S největší však oddaností vzhl
- Page 15 and 16:
Na těch schodech stály kněţny.
- Page 17 and 18:
Všude po stolech stavěli veliké
- Page 19 and 20:
Všichni kol strnuli nad divokou ř
- Page 21 and 22:
však a opatrně, neboť snadno je
- Page 23 and 24:
Zatím jako by země dala suchému
- Page 25 and 26:
Jezerkou často meškali, tam, kde
- Page 27 and 28:
„Slyšte, stateční vladykové a
- Page 29 and 30:
A v poţárů záři krvavý boj -
- Page 31 and 32:
DÍVČÍ VÁLKAIKdyţ Libuše odeš
- Page 33 and 34:
i všecko okolí ozývalo se radost
- Page 35 and 36:
Jejich vladyka však čile naslouch
- Page 37 and 38:
sešel se valný sněm. Tam kdyţ u
- Page 39 and 40:
U Březových dolů netušil nikdo
- Page 41 and 42:
ozptýlení se vrátivší znovu bu
- Page 43 and 44:
I vybral poselstvo několika vladyk
- Page 45 and 46:
Chlumčanska, páté ţupy v lučan
- Page 47 and 48:
IVStrach padl na praţského kníţ
- Page 49 and 50:
Všem v čele jel hrdý Vlastislav
- Page 51 and 52:
Dědina v šeru ještě spala a tma
- Page 53 and 54:
I Neklaň mu věřil a svěřil op
- Page 55 and 56:
Zhrozil se kníţe, odvrátil tvá
- Page 57 and 58:
A byli rádi Cechové, ţe slyšeli
- Page 59 and 60:
Ptali se všude a všude pak ţasli
- Page 61 and 62:
Tentokráte nevěděli, kdo je, ani
- Page 63 and 64:
nezvěděl. Ale králi pak nešlo z
- Page 65 and 66:
putoval sám tmavou nocí, zahalen
- Page 67 and 68:
nazejtří, jak vojsko vytrhne, vza
- Page 69 and 70:
A pěší umdlévali, zastavovali s
- Page 71 and 72:
To bylo léta 1260, kdy český kr
- Page 73 and 74:
„Děkujte Bohu! Velebte ho, jako
- Page 75 and 76:
potácel se v bouři a divoké vlno
- Page 77 and 78:
zhynulých. Jediný ţivý tu byl:
- Page 79 and 80:
Devět dní a nocí plavali na lese
- Page 81 and 82:
zelených vln, jeţ na slunci hrál
- Page 83 and 84:
Tu oni, uchytivše ho, vedli ho př
- Page 85 and 86:
OPATOVICKÝ POKLADIMladý klerik ř
- Page 87 and 88:
nezatajíte. A já vám slibuji, ţ
- Page 89 and 90:
IILéta letoucí minula po smrti Ka
- Page 91 and 92:
Tenkráte se jiţ nesháněl po vel
- Page 93 and 94:
O STARÉ PRAZEPraha!To jméno samo
- Page 95 and 96:
„A nezajde Praha! Zůstane, bude!
- Page 97 and 98:
co by místo pochvaly a cti měl sm
- Page 99 and 100:
Také z Velvar jich poslali na cel
- Page 101 and 102:
Rotlev v něm bydlil v jizbách a k
- Page 103 and 104:
králem stanul, a kdyţ odcházel,
- Page 105 and 106: A jiţ byli v pasti.Nic nebylo, jen
- Page 107 and 108: řekou zelenaly se břehy křovím
- Page 109 and 110: Té chvíle ještě dal si povolat
- Page 111 and 112: domech i v sousedských jizbách, v
- Page 113 and 114: A všechen sloţitý stroj šel dob
- Page 115 and 116: I stál slepý a chorý, před čas
- Page 117 and 118: Dalibor ujal, oni pak ţe se mu rá
- Page 119 and 120: touha po volnosti i výkřiky hněv
- Page 121 and 122: Neţ i nevěřící do ní přichá
- Page 123 and 124: „Dát nesmím nic,“ odepřel pi
- Page 125 and 126: A pak uţ nemohl své mrzutosti ani
- Page 127 and 128: Tu teprve se hnul rabbi a kráčel
- Page 129 and 130: nedošel a jiţ slyšel temný hluk
- Page 131 and 132: Kostlivec ho zase převezl a kněz
- Page 133 and 134: Chmurná byla také zahrada za dome
- Page 135 and 136: zaslechl za sebou šramot. Ulekl se
- Page 137 and 138: Jen s černou miskou a bílým tola
- Page 139 and 140: Dlouho tu však v poklidu neţil. D
- Page 141 and 142: I vrátili se všichni v úplném p
- Page 143 and 144: naráz, nebo náhlou a prudkou bole
- Page 145 and 146: zanedlouho zel ve zdi veliký průl
- Page 147 and 148: hlas: bučení, bečení, mekot i k
- Page 149 and 150: Dobytek, jenţ byl v pluhu zapraţe
- Page 151 and 152: KUTNOHORŠTÍ HAVÍŘIZa Ţiţky se
- Page 153 and 154: udy a ryzího kovu v dolech vytěţ
- Page 155: Ještě se pomocné houfy na úpat
- Page 159 and 160: Tou dobou byla jiţ poprava na Kři
- Page 161 and 162: vzaly za své za velkého poţáru.
- Page 163 and 164: Vícekráte pak bílé paní nespat
- Page 165 and 166: Bílá paní se jiţ dlouho nezjevi
- Page 167 and 168: Konečně tu len zasili. Vyrostl, r
- Page 169 and 170: Chodům dodán rozsudek, ţe se jej
- Page 171 and 172: Těţká byla chůze do Trhanova; z
- Page 173 and 174: musili mu nadháněti zvěř v těc
- Page 175 and 176: v Hornotrenčínsku 135 , a s ním
- Page 177 and 178: ostlo husté trní a hloţí. A na
- Page 179 and 180: Časem se také jinde zdrţoval, v
- Page 181 and 182: s puškou na plecích. A kdyţ za z
- Page 183 and 184: Vypravivši hojný a bohatě vystro
- Page 185 and 186: jejich bezboţnost.“ A Sibyla vyk
- Page 187 and 188: Kde ta velká bitva bude, svítí s
- Page 189 and 190: „Co liter, tolik králů. Toť js
- Page 191 and 192: skrýši schová, ale všechny ty v
- Page 193 and 194: Ty vojny potrvají dotud, dokud neb
- Page 195 and 196: Co rok jediný steh. Aţ udělá po
- Page 197: veliké zkormoucení pro ten zoufal