STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

Ještě se pomocné houfy na úpatí rovnaly a řadily, vtom nové silné oddělení zbrojencůpřitáhlo; ti z Poděbrad přibyli a mnoho jízdných bylo mezi nimi. Kdyţ na úpatí zarazili, to sejiţ rozednilo, poznali havíři na hoře, ţe nový ten houf vede hejtman poděbradskéhokrálovského hradu, Oněk Kamenický z Topic.Vysoké leţení havířů bylo obklíčeno, úpatí jako zatopeno; hemţiloť se vojskemprotivníků. Na čtyři tisíce se jich tu shluklo a spojilo. Havíři na hoře za náspy stáli v houfech,jak je starší rozdělili, se zbraní a kladivy v ruce, čekajíce na útok nepřátel. Usnesliť se, ţesami boje nezačnou. Prositi však nebo se vzdáti nechtěli.Neţ některým připadlo, ţe by měli jednati, ne s Horníky, ale s poděbradskýmhejtmanem, to ţe je králův úředník a ţe s Milostí královskou jednává. Oněk Kamenický ţejistě neví, co se stalo na Horách, proč sem vytrhli. Kdyby mu vše vysvětlili, snad by se jichujal a vymohl jim, ţe by mohli ke králi, nebo ţe by snad on sám jejich stíţnosti králi oznámil.A hle, poděbradský hejtman v plné zbroji vyjel ze svého houfu a zamířil sám přímo kjejich zákopům! I vyšli mu starší vstříc před násep a tu jeden z nich, šedobradý Opat, jenţpokaţdé za tovaryšstvo mluvil, vyloţil hejtmanovi, ţe nechtějí krveprolití, toliko jen svéhopráva a jmenovitě, aby je slyšel Jeho Milost král.„Je-li tomu tak,“ pravil hejtman, „pojďte se mnou na Poděbrady a já vám u Jeho Milostiopatřím, čeho si přejete.“„Šli bychom rádi,“ vece Opat, „ale bojíme se o hrdlo.“„Nic se vám nestane, věřte mi na slovo a pojďte.“Tu starší, spoléhajíce na jeho šlechtické slovo, dohodli se, ţe půjdou. I oznámilitovaryšstvu vše, co ujednáno, rozloučili se se svými rodinami a šli: Opat a bratr jeho Viktorin,Šimon a Pruša, také bratří, Duchek, Černý, Kůţel, Holý Ţelvův, Ondřej Němcův, VítKrchňavý, Lana z Hloušky, Mládek a Klad. Ostatní pak tovaryšstvo se svými rodinaminastupovalo cestu zpátky do Hor, aby tam vyčkali, aţ bude jejich pře u krále vyjednána, jakjim slíbeno.Starší tovaryšstva brali se s Oňkem Kamenickým a jeho lidem k Poděbradům.Nejednou se ohlédli v tu stranu k Horám; před se hleděli nevesele. Nešliť s plnou důvěrou,neměli ţádné jistoty a byli v panské moci.Ale věřili, ţe bude rytíř ve svém slově státi.Kdyţ přibyli na Poděbrady, vykázal jim hejtman zámeckou ratejnu za obydlí a dal jevším potřebným slušně opatřiti. Zámeckým nádvořím se mohli volně procházeti. Ze zámkuvšak, do města, nesměli a nemohli. Svoditý most byl celý den vytaţen.155