STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

města i páni ve Vlašském dvoře i měšťané byli rádi, ţe se tovaryšstvo klidí; báliť se, ţenastane krveprolévání a ţe město vyhoří.Jako by temné proudy se valily, tak hrnuli se havíři za ranního šera kutnohorskýmiulicemi pod praporcem, se svým náčiním, mnozí se zbraní, ven k bráně, a všichni zpívalihlasem, aţ se okna třásla, píseň: „Věrní křesťané, silně doufejte o Kristově večeři.“ Zpívali ji,ač dle nařízení králova nebylo dovoleno ji zpívati pod ztrátou hrdla.Havíři táhli z města, na šest tisíc jich bylo, táhli, aţ se zastavili na vrchu Špicberku meziMalínem a Kaňkem. Tu se utábořili a tu hned jak jim starší nařídili, kopali příkop kolemsvého leţení a vyhazovali násep.Na Horách Kutných se ztišilo, ale neuspokojili se tam. Strach z horníků zůstal a strach,ţe velká pohroma stihne doly, ţe zůstanou bez dělníků. A páni ve Vlašském dvoře i šepmistřibyli popuzeni tou hornickou opováţlivostí. Chtěli je k práci donutit, chtěli je také ztrestat apokořit. I psali, rychle psali a listy pečetili, královští úředníci i šepmistři, a listy jízdnímposlům dali, kteří na bystrých koních je roznášeli v různé strany.IIMinul den, druhý, třetí a potom opět den, a horníci pořád tábořili ve svém okopu nachlumu. Pořád čekali, ţe páni z Hor za nimi sem pošlou jednat, aby se vrátili, aby se zas ujalidíla, ţe za to nabídnou nápravu. Nikdo však nepřišel, nikdo se na cestě neukazoval. Jiţ nastalvečer pátého dne. Na náspu kolem leţení stály stráţe, mladí havíři ozbrojení; bděli a hlídali.A v táboře bratří z tovaryšstva, zvláště starší, usínali v starostech. Tušili, ţe horníciněco strojí, a počítali, ţe se jiţ dlouho na chlumu neudrţí; docházely zásoby. Pozdě usnuli,noci však nepřespali.Strhlť se k ránu pokřik. Stráţe z valu „vzhůru“ volaly, ţe se blíţí nějaký veliký houf.Jak starší vyběhli na valy, zhlédli v ranním šeru temný zástup pěších i jízdních. Přicházeli odpůlnoci, od Kolína.Vtom z jiné strany valu voláno, ţe je vidět jiný houf, ţe jde jim do boku, od Čáslavi.Jen dořekli, a jiţ se vyvalil z města, z Hor, početný zástup, havířům směrem zrovna do zad, az tohoto zástupu zaléhalo bubnování a polnice hlas, a praporec se nad ním vnášel, tak jakonad oněmi, kteří přicházeli ze sousedních měst.Jiţ bylo zřejmo, ţe všichni táhnou na tovaryšstvo, ţe je zatahují a skličují ze všechstran. Dostaliť čáslavští a kolínští měšťané z Hor hrozné zprávy o havířích, jak se chystají namordy, ţe chtějí zničiti šachty a všechny doly.154