STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

udy a ryzího kovu v dolech vytěţí, co se čistého stříbra vytaví, a jak o mnoho méně úředníciposílají do Prahy!Nejprve ţádali o nápravu. Ale ani horní úředníci, ani šepmistři a starší obce jichnevyslyšeli. Ano ještě přísně proti nim nastupovali. Kdyţ se horníci scházeli, aby porokovalio svých stíţnostech, rozháněl je městský rychtář se svými biřici nebo ţoldnéři z Vlašskéhodvora. Proto se havíři tajně smluvili a dohodli se, ţe pošlou posly ku králi, jenţ tenkrátemeškal v Uhrách na budínském hradě.Dychtivě v rozčilení čekali, s jakou se tito jejich důvěrníci vrátí. Doufaliť, těšiliť se, ţekrál, aţ o jejich strastech uslyší, dá alespoň všecko vyšetřit, aby se přesvědčil, aby právo měloprůchod.Poslové, jak tajně vyšli z Hor, rovněţ tak tajně se vrátili. Bylo večer, července měsíce,léta 1496.Kdekdo chvátal k Vlašskému dvoru, na prostranství před ním. Sběhli se tam všichnimuţové, kteří nebyli v dolech, i mnoho ţen. Mnozí se jiţ těšili, ţe páni ve dvoře uslyší divnénoviny, po těch ţe zkrotnou.Páni však nezkrotli, ale havíři také ne, ač noviny z Uher byly proti nim. Král pro ně nicneudělal, nic se jich neujal, vţdyť havířských poslů ani neslyšel. Nepustili jich k němu. Tobyla ta zpráva z Uher, které se nenadáli; a poslové doloţili, jak jsou všichni u Jeho Milostiočerněni, ţe jsou u krále v nelásce, ţe jim tam dvořané řekli, aby raději domů spěchali, abyneuvázli ještě u vězení.Poslové ani nedomluvili. Kolem jako kdyţ z čista jasna zabouří. Divoký křik zklamánía hněvu vyrazil ze všech hrdel. Sta, tisíce pěstí se zvedlo a hrozilo proti Vlašskému dvoru, natisíce hrdel ho klelo a spílalo, tam ţe jsou buřiči a lháři a zloději, ţe jen utiskovat a očerňovatdovedou.Kdyţ se na cimbuří hradní zdi ukázal důlní písař a chtěl k zástupům promluviti,zahlučela bouře nanovo a tak, ţe se písař narychlo vytratil. Ani sám mincmistr nepořídil.Kdyţ je ‘vyzýval, aby se rozešli, křičeli na něj, ať jim zjedná slyšení u krále, aby se jim stalopo právu, jinak ţe nechají hor, ať si páni v nich sami dolují.Všude po městě zavírali dveře a okenice, všude se lekali a trnuli a celou noc sotva kdooka zamhouřil.Bouřiliť havíři po celou noc, rojili se, chystali se na cestu, vyváděli ţeny i děti zpříbytků, sháněli, svolávali ty z tovaryšstva, kteří byli ještě v štolách a při horní práci.Ani královští úředníci, ani šepmistři nemohli jim zabrániti, nemohli jich rozehnati.Nestačiliť jejich zbrojní pacholci na tolik tisíc rozvášněných, pobouřených muţů. Ba starší153