STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

před lety 110 od Němců městem tehda vládnoucích do dolů nemilosrdně a většinou za ţivavmetáni. I dobývali v starých dolích kosti těch Čechů, nejvíce v šachtě za Kouřimskoubranou, aby je poctivě pochovali. Tu také, div divoucí, nalezeno tělo, ač necelé, a to tělo měloprý tak čistou a líbeznou vůni jako výborná myrha.Z toho byl shon a pohnutí po všem městě a jedním hlasem o tom mluvili, ţe to tělospočívající jiţ léta letoucí v hluboké šachtě má tu vůni na znamení boţí milosti a ţe jistě jeChodkovo, Jana Chodka, někdy kouřimského faráře, který zmučen se svými kněţími byl semjako sta jiných Čechů uvrţen.Ten podivný nález stal se r. 1492; po tomto zboţném pohnutí nastalo záhy jinačívzrušení. Bouřky na Hory uhodily, a to z hlubin země, kde vřela nespokojenost, kde chudýčlověk dobýval těţkou prací bohatství a blahobyt bohatým a mocným. Lůno země vydávalotolik rudy, ţe královská komora mohla míti hojnost stříbra a lid dosti výdělku. Lakota všakněkolika lidí hřešila i na králi i na dělnících. Neposílaliť horní úředníci všechno stříbro doPrahy a havířům ještě na mzdě utrhovali.Hluboko v zemi, v pusté tmavé štole, kterou mrkalo zarudlé světlo čadícího kahanu,pracoval havíř v perkytli pilně a neúnavně, lámaje šliglemi 111 a fimolem 112 vzácnou rudu.Jindy konal klidně a stále těţkou tu práci. Nemělť hrubě starostí, ledaţe někdy v té samotě, všeru a v mrkavé záři maně ustal, ucho přiklonil, kdyţ znenadání se tím mrtvým tichem ozvalcizí hlas, volající ho jménem, táhle a smutně třikrát za sebou, nebo ţe se ohlédl, nevychází-li zhlubin tmavé štoly „kováříček“ 113 v havířském oděvu, s kahancem u pasu, se šliglemi v rukou,muţíček jiskrných oček, jenţ tuze rád kovkopy škádlil, ale také na dobrou rudu vodil.Teď měli havíři jiné starosti. Tvrdá panská křivda je hnětla, ţe jim úředníci za těţkou,klopotnou práci stále na mzdě utrhují. Jiţ sotva polovici bývalé mzdy dostávali, ač na prácijim nijak nepoleveno. Za tu skrovnou mzdu nemohli horníci jiţ náleţitě o své rodiny pečovati;leckdes uţ měli nouzi.I vřelo v srdcích všech. Stěţovali si navzájem a ţádný se netajil tím, nač při jídle myslí,na čem se rozhodoval, tak ţe nemůţe dále zůstati, ţe nemůţe a nesmí býti, aby oni chudli apáni úředníci a nákladníci 114 hor bohatli. Také o krále se starali. Viděliť a rozuměliť, co se110 Roku 1419 a 1420.111 Větší a menší kladívko (ţelízko a pemrlice).112 Fimol, ostrý ţelezný klín.113 Pídimuţík zvící lokte.114 Nákladníci sluli ti z měšťanů, kteří vlastním nákladem pavovali, tj. z hor těţili. Dobyté střfbro, později rudu,musili prodávati minci a hutím královským.152