STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

Dobytek, jenţ byl v pluhu zapraţen, onemocněl a zdechl.A tak zůstalo Ţiţkovo pole ladem. Aţ na něm bezový keř vyrostl. Rostl, vyrůs-tal ašířil se tak, ţe hospodář toho pozemku chtěl jej vyhubit. Ale jen zakopli, a jiţ se motykasmekla a kopla do nohy dělníkovy. Vzali sekeru. Jak zasekli, sjela sekera z topůrka a zranilatoho, jenţ do keře sekl. A tak bezový keř zůstal. 101 V obecné paměti zachovalo se také místo utrocnovského dvora, kde Ţiţka se pod dubem narodil. Ten dub stál věky a lid jej choval vpoctivosti. Později, po bělohorské bitvě, byl Ţiţka lidu vyličován jako ukrutný divoch akrveţíznivec.Neţ to v lidu zůstalo, ţe byl bojovník nepřemoţený, jako síly nadpřirozené. Tu síluhledali i v místě, kde se narodil, v dubu samém. Chodili si tam pro ni, uřezávali větve z tohostromu, vysekávali štěpiny z kmene, aby měli na topůrka k sekerám a kladivům. Věřiliť, ţebudou mít pádnější, mocnější rány a ţe více v díle vydrţí. Kdyţ pak dub sešel a z kmenezůstal jen pahýl 102 , putovali sem kováři i venkované a zatloukali do něho hřeby. Byliťpřesvědčeni, ţe tím nabudou síly a statnosti. Zároveň však i ten pahýl hubili, odnášejíce zněho na topůrka k řemeslnému náčiní. Tak ostatek mocného dubu hynul, aţ jen pařez zbyl. Akdyţ i ten zetlíval, chodili sem lidé pro třísky, aby alespoň těmi upevnili a zarazili topůrka vsekyrách a perlicích.Teď uţ není po dubu ani památky. Všecky stavby, jmenovitě kláštery a hrady, jeţ unás zašly válkami, zvláště pak třicítiletou, padly Ţiţkovou silou. Tak lid věřil a namnoze věří.A kde nějaký starý val, třeba z dob pradávných, ten je také z Ţiţkových časů.Tak o starých valech v okolí Luze si vypravují, ţe byly Ţiţkovy. Navštívíš-li ohromnénáspy u Kopidlna a zeptáš-li se lidí v jejich sousedství bydlících, co vědí o tom pradávnémohrazení, uslyšíš: „To jsou staročeské šance, a to kdyţ Ţiţka bojoval.“ I místa, kde za svýchtaţení stanul, odkud útok počal i kde odpočíval, zapamatoval si lid a dobře v paměti dochovalod pokolení do pokolení.U Rychmburka je rybník Spálinec. Ten se proto tak jmenuje, ţe v těch místech prý dalŢiţka upálit mnichy v podlaţickém klášteře zajaté. V Rychmburce samém mají Ţiţkovuskálu. Je to strmé skalisko zrovna proti hradu, od něho jen úzkým oupadem oddělené. Ţiţkadal prý střední část té skály vyhloubit, tu pak postavil své kusy a dal odtud mocně pálit dohradu, v jehoţ zdi jsou podnes dvě kamenné koule z husitských děl. Daleko odtud, naseverozápadě našeho království u Blšan, je pahorek podnes Ţiţkův jmenovaný, poněvadţ prýtu kdysi trocnovský vůdce leţel táborem. A za hranicemi nynějších Čech, v hrabství101 V těch místech byl postaven Ţiţkův pomník, na němţ jsou vyryta jména Ţiţkových vítězných bitev.102 Stalo se po roku 1650. Starý dub od pasáků vyţehnutý se tenkráte skácel.149