STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

poručenství svým milým, věrným Čechům, zvláště panu Viktorinovi z Poděbrad, jehoţ synoviJiříkovi byl prý kmotrem 95 , Kunšovi z Bělovic a Janu Bzdinkovi, aby pravdy boţí vţdy hájili.Za těch smutných chvil meškal při Ţiţkovi také Jan Laudát, jeho písař, a Michal Koudele zeŢitenic, jemuţ v náručí Ţiţka zemřel tu středu před sv. Havlem 96 , a to pod hruškou, jak o tomstará zpráva svědčí. Jiní však vypravují, ţe pod dubem, tak jako pod dubem se narodil.I sevřelo ţalostivé hoře srdce všech. Bradatí, otuţilí a hrdinští muţové přelévalitenkráte slzy, a lid Ţiţkův vzal sobě jméno sirotci, jako by jim otec umřel.Tělo mrtvého vůdce pohřbeno v kostele sv. Ducha v Hradci nad Labem. Odtud ostatkyjeho později převezeny do Čáslavi a tu ve farním kostele sv. Petra a Pavla uloţeny. Hrob jehobyl u jednoho pilíře kostelního blíţe postranního oltáře. 97Naproti tomu hrobu visel kamenný talíř. 98 O tom talíři vypravovali, ţe na něm JanŢiţka jídal; jiní zase povídali, ţe na něm míval Ţiţkův kněz svátost oltářní pod obojízpůsobou.Tak odešel bratr Jan Ţiţka z Kalicha, vítěz u Sudoměře, Vozíce, na Ţiţkově, u KutnéHory a Německého Brodu, na hoře sv. Gotharda u Hořic, u Malešova a jinde, tvůrcehusitského válečnictví, jemuţ se tolik měst a hradů poddalo a jenţ sám nikdy nebyl na hlavuporaţen, kdyţ bojoval „netoliko pro zákon boţí, ale zvláště také pro vysvobození jazykačeského a slovanského“. 99Kdyţ zemřel, kázali Hradečtí sobě ho namalovat na praporec na bílém koni v rytířskézbroji s palcátem v ruce, tak jako ţiv jsa jezdil. „A kdyţ se Hradečtí pod tou korouhví bili,nikdy jsou boje neztratili.“Ţádný z muţů v českých dějinách proslulých neutkvěl tak hluboko a ţivě v pamětilidu jako trocnovský hrdina. Také místo, kde skonal, zůstalo v paměti. Ţiţkovo pole 100 tomumístu říkali a říkají, a zůstávalo nezorané. Za pozdějších dob, kdy památka slavného hrdinyrůzně zkalena, chtěli to pole zorat. Zkusili to, kus uorali, ale nedoorali.95 Jiří z Poděbrad narodil se na den sv. Jiří (23. dubna) 1420.96 Dne 11. října 1424.97 Při kostech Ţiţkových v dřevěné rakvi byly uloţeny památnosti, také Ţiţkův palcát. Na hrobě poloţen kámens vytesaným obrazem Ţiţkovým. Latinský nápis, který však je původu pozdějšího, zněl: „Anno 1424. Die Jovisante festum Galii vita functus Joannes Ţiţka a Calice, rectorrerum publicarum laborantium in nomine et pronomine Dei. Hoc templo conditus est.“ Kdyţ r. 1522 kostel vyhořel a potom kopány základy k nové stavbě,uhodili přitom na ostatky Ţiţkovy. A tu ty památnosti v rakvi nalezené zmrhány. Jen palcát se zachoval a ten„palcát ţelezný prostřední, zdélí dvou pídi na řetízku, jako klaničník slove“ zavěšen nad hrobem Ţiţkovým.98 „Naproti tomu hrobu na jednom pilíři je talíř kamenný zdélí pídi a 4 prstů a zšíří pídi jedné a jednoho prstu atlouští jednoho prstu, visí na jednom článku řetězu, jako v kterém petlice bývá.“ V 16. stol. hrob Ţiţkův ozdobenmnohými nápisy jemu na počest sloţenými. Opodál hrobu Ţiţkova stál skládací oltář s obrazy Husa a Ţiţky. Narámcích těch obrazů byly oslavné latinské verše. Po bělohorské bitvě dal pan Vilém z Vřesovic, mincmistr naHorách Kutných, hrob slavného hrdiny a vojevůdce r. 1622 rozbíti a zkaziti.99 Tak sám praví ve svém Vojenském zřízení od r. 1423.100 U vesnice Ţiţkovo Pole, asi půl hodiny od Přibyslavi.148