STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

hlas: bučení, bečení, mekot i kvičení, aţ pak vše přehlušil veselý křik Ţiţkových lidí, kdyţzmáchaný, vodou lesklý dobytek snadno ulovený vedli a hnali do leţení k planoucím ohňům.Aţ do té chvíle se Uhři Ţiţkovi hrubě nebránili a nikde mu valně nepřekáţeli. Chtěliť,aby se ubezpečil, aby se pustil hodně hluboko do země, kdeţ by ho pak přemoci osuli a jejpotřeli.Neţ on, porozuměv tomu, ţe není dobře dále se pouštět, obrátil zase vozy k moravskézemi.Ale tu mu nastalo těţké taţení. Hnaloť se za ním velké uherské vojsko samých jezdců,jeţ mělo mnoho děl. Doráţeli naň ze všech stran a hleděli mu, kde mohli, do tábora bít. Zlemu také dělali, kdyţ řeky se svými přecházel. Neţ slepý vůdce zmařil svým důvtipem všeckyjejich nástrahy, všude je odbil, aţ se šťastně dostal do Moravy.Tato uherská výprava byla jedním z nejslavnějších kusů válečných, které kdy Ţiţkavykonal, neboť jak jest počal bojovat, toto taţení bylo mu nejtěţší. „Ale Pán Bůh mu pomohlz Uher vytáhnout.“Kdyţ se Moravou vrátil do Čech a přes Litomyšl za Vysoké Mýto přitáhl, poručil, abyzarazili. Nastávaloť poledne, čas odpočinku a oběda. Sám byl také unaven. Tu bratří, chtějícemilému vůdci nějakou libost učinit, upravili mu místečko, kde by mohl pohodlně odpočinouta pojíst.Kaţdý vojín nabral do své helmice hlíny, jednou i několikrát, a vysypal ji na tomvybraném místě. Sta a sta helmic hlíny se tu nakupilo, a neţli chvíle minula, vypínal se tupahoreček navrchu rovný. Sem pak Ţiţku zavedli a tu poobědval. Po obědě táhlo vojsko dále.Chlumek však z hlíny nasypaný nerozmetali; ten zůstal a zachoval se tu aţ po dnešní den a podnešní den říkají mu všude po okolí Ţiţkův stůl. 94IVKdyţ Ţiţka táhl vojensky na Moravu, oblehl celou Přibyslav město i hrad. Tu se v leţeníroznemohl nemocí morovou od hlíz. Dlouho však nestonal. Vida, ţe více nevstane, učinil94 Při silnici z Luţe do Nových Hradů je vesnice Bílý Kůň. Nedaleko před tou vesnicí odbočuje silnice do Vys.Mýta. Mezi oběma silnicemi, novohradskou a vysokomýtskou, vzdáli několika set kroků stojí Ţiţkův stůl,zemitý násep trávou porostlý, základu kruhového, přes metr vysoký, asi 8 metrů široký. Svršek je skoro úplněrovný. Kolem „stolu“ je nehluboký příkop s náspem. Na vnějším okraji příkopu je řada švestkových stromů, napokraji pak náspu druhá, takţe obě řady stromů tvoří dvojnásobný věnec kolem Ţiţkova stolu. Hospodáři tohotopozemku chovají jej odedávna u váţnosti. Věří také, a víra ta je stará, ţe by neštěstí stihlo toho, kdo by seŢiţkova stolu rušivě dotkl.147