STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

atří“ pan Viktorin z Poděbrad 93 , Jan Bzdinka a Kuneš z Bělovic, ti mu všechna poloţenípopisovali, kde skály a vrchy, kde les a luhy, kde oudolí, rovina nebo chlum. Všecko mu předbitvou zevrubně oznámili a také za bitvy, co se děje, jak je s nepřítelem.Ţiţka dle toho rozkazoval a – vítězil nad spojenci uherského krále v Čechách a naMoravě.Odtud pak jednoho času vypravil se přímo proti Zikmundu králi, a to léta Páně 1423na podzim, počátkem měsíce října.Zpraviv čtyři řady vozů a děl co mohl nejvíce, vydal se za hranice české koruny, přeshory do Uher. I hubil tu zemi, kudy táhl, a splácel Uhrům a jejich králi za nekřesťanskáukrutenství a násilí, jeţ byli v Čechách zvláště roku 1420 a jindy páchali, nešetříce ani ţen,ani nemluvňat.I pronikl Ţiţka Horní zemí, dolů aţ k Dunaji mezi Komárnem a Ostřihomem. Lidépřed ním všude utíkali a dobytek odháněli. Tak se stávalo, ţe nemíval zásob, zvláště masanazbyt. Na tom taţení přitrhl také do jedné vesnice při Dunaji nad Ostřihomem. Bylaopuštěna, prázdna, ani člověka tam nezastali. Stíhat jich nebylo moţná. Uprchliť všichni naloďkách a prámech na nedaleký ostrov v Dunaji. Tam také zahnali všechen svůj dobytek,zanechavše ve chlévech jen něco telat a mladých prasátek, jichţ by byli přes vodu na ostrovnedostali.Uhři na ostrově se těšili, jak všechen dobytek před Čechy zachránili; svou bezpečnostípak zbujněli. Volali z ostrova, houkali přes vodu do vsi, kývali po-směšně na Čechy a volalina ně, ať jen jdou k nim, tu ţe je dobytka dosti. Věděliť dobře, ţe husité nemají ani lodí, aniprámů.Ale Ţiţka jich nepotřeboval. Jinak vyzrál na Maďary. Poručilť za soumraku, aby bratřívzali telátka a vepříky, jeţ ve vsi našli, ty aby zavedli na břeh, na samý kraj, nad vodu, a tuaby je bili a vůbec se přičinili, aby telátka bečela a prasátka aby hodně pronikavě kvičela.I vydávala dobytčata nad Dunajem líbezné hlasy: bekot a kručení a kvičení, aţ ušibrněly.Zvuky ty zaléhaly přes vodu na ostrov a účinkovaly, zvláště na krávy a prasnice.Hnány pudem vzchopily se naráz a jako utrţené, v divém chvatu skákaly do vody. Uhřinadarmo na ně křičeli, kleli, marně je také honili. A nezabránili, ať kleli jak kleli a křičeli,také ostatním kusům, jeţ se hnaly do řeky, jak zhlédly těch několik prvních kupředuplovoucích. Řeka se hemţila dobytkem a kolem ve vodě i na břehu nad ní rozléhal se dobytčí93 Otec Jiříka krále.146