STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

zanedlouho zel ve zdi veliký průlom. Neţli zapadlo slunce, hlaholil jásot vítězných bratří vdobytém Vlčinci.Pobořili ho, zaţehli; svítil jim celou noc a zaléval červenou září okolní lesy a chlumy.Hrad shořel a vše v něm, i čarovný hudec, jenţ svým uměním ho tak hájil.Zůstaly jen rozvaliny a ty pak ještě sloty a stromy hubily. Dnes uţ sotva je vidět.Vlčinec zarostl lesem, a kde kdysi zněly čarovné housle a houkaly Ţiţkovy tarasnice, šumíjen les.Tak bratr Ţiţka vojensky po Čechách táhl proti přátelům a spojencům krále Zikmunda.I poddávala se mu mnohá města a mnoha hradů zdobýval. Léta 1421 oblehl hrad Rabí vPlzenště. Toho hradu se jiţ jednou předtím zmocnil, ale neosadil ho. Nyní však, kdyţ vedl lidsvůj k útoku, tu jak z hradeb do nich stříleli, poraněn byl těţce šípem do oka, do jedinéhosvého zdravého oka. Zeman Sezema Kocovský neboli z Kočová byl prý tím střelcem, jenţsvou střelou zasáhl slavného vůdce. Neţ vypravuje se také, ţe Ţiţkovi do oka vletěla při tomútoku tříska z hrušky, do které se nepřátelská střela zaryla. Poranění bylo tak těţké, ţe Ţiţkaledva ţiv zůstal. I dal se vézt do Prahy na léčení a s ním tam jel Matěj Louda z Chlumčan,hejtman táborský, muţ učený, jenţ prý Ţiţku uloţil ve svém domě v Praze na Starém Městě,kdeţ říkali U Černého beránka. 91Lékaři tu vytáhli Ţiţkovi zástřel z oka, boţího světla mu však nevrátili. I byl slep naobě oči.Na hradě Rabí, kdeţ ho neštěstí stihlo, namalovali později na bráně obraz. Na tomtoobrazu nalevo bylo vidět Ţiţku v brnění, an jeda na koni s palcátem v ruce vede zbrojnýzástup útokem. Napravo pak namalována věţ s branou a na té věţi bylo vidět Kocovskeho,jak z lučiště šipku vystřeluje. Pod tím obrazem rozmluva napsána, kterou měl s Ţiţkou.„Ty-li jsi, bratře Ţiţko?“„Já jsem.“„Krejţ holého!“ 92Od té doby nemohl jiţ Ţiţka sám na koni lid svůj do bitvy vodit. Ale bitvy a boje řídilznamenitě jako předtím. Sedě vysoko na voze při veliké korouhvi, na níţ bylo znameníkalicha, dal se vozit. Ti pak, kteří při něm seděli, i jeho podhejtmané, zvláště milí a „věrní91 V rohu nynější Řetězové ulice, č. 243.92 Mínil tím, aby si Ţiţka chránil obličej, neb jinak byl všecek v brnění. Pod tento český nápis připsán pozdějilatinský, Ţiţkovi nepřející, jejţ sepsal Ladislav, arcibiskup ostřihomský a kancléř uherský, kdyţ na Rábí meškal:Zisska sub hac turri jaculo percussus, ocellum, qui tantum unus erat, perdidit atque operam. Caecus ut oppressitpatriamque fidemque, vehente Daemone (sic meritus) caeca Barathra petit.145