STARÃ POVÄSTI ÄESKÃ ALOIS JIRÃSEK - Rodon
STARÃ POVÄSTI ÄESKÃ ALOIS JIRÃSEK - Rodon STARÃ POVÄSTI ÄESKÃ ALOIS JIRÃSEK - Rodon
vysmejčil, všecky „pavučiny“, mohutné bochy 90 , kýty a slaninu dal naloţit na vozy a vozil všes sebou, aby v čas potřeby měl pro sebe a bratří nutné zásoby.IIIBratr Ţiţka byl přísným mstitelem Husovým. Nejeden kostel, nejeden klášter i hrad jehoprotivníků vyţehl a vyvrátil bez milosrdenství. Ale dovedl se také ustrnout. Tak v Praze, kdyţpřitáhl se svým lidem ke klášteru sv. Anny, aby ho zničil. Tam padla před ním na kolena naprahu klášterní brány jeptiška, jeho příbuzná, a probůh prosila strýce, aby se smiloval nad ní,nad jejími sestrami řeholními a nad klášterem. Ţiţka se slitoval a smiloval a klášter sv. Annyzůstal.Hůře se dařilo velikému klášteru sedleckému u Kutné Hory. Ţiţka jej dal svému lidu vplen; poručil však, aby ušetřili nádherného kostela klášterního, jenţ byl veliký a stavbyvpravdě umělé. Neţ jeden z vojínu dostal se aţ pod krov a zaloţil tam. Tak chytl pak celýkostel. Jak se dým vyvalil a plameny vyšlehly, Ţiţka se hrozně zamračil; hned se dotazoval,kdo zapálil, aby se přihlásil, a slíbil mnoho zlata tomu, kdo tak učinil. A ţhář přišel apochlubil se. Tu poručil rozhněvaný vůdce, aby mu to zlato dali, aby je však nejprve roztavilia pak teprve aby mu ten roztavený drahý kov do hrdla nalili. Tak bylo Ţiţkovi líto tohokrásného kostela.Velkou nesnáz měl Ţiţka před hradem Vlčincem, který oblehl, kdyţ táhl k Ostaši hořeza Policí na Medhují, tam, kde Slezáci polické husity tak ukrutně mučili a pobili.Vlčinec hrad stál mezi lesy na vysokém ostrohu nad soutokem Medhuje a Ţďárskéhopotoka.Sám sebou byl pevný, nadto jej chránila jakási čarodějná moc, neboť se jeho zdí koulez kusů ani nechytila. Husité dobře mířili, děla jejich neúnavně houkala ve dne, často i v noci,aţ všecky lesy kolem hučely jako hřímáním, ale nic naplat. Koule se odráţely od bašt, hradebi věţe jako hrách.Nezbylo neţ ustát. Kdyţ se kusy odmlčely, zaslechli v Ţiţkově táboře hudbu z hradu.Někdo tam hrál na housle. Byl to hudec v okénku ve věţi, kterého tam i předtím, kdyţ stříleli,viděli, an hra. I poručil Ţiţka nejlepšímu střelci, aby naň vystřelil. Střelec vzal kuši, namířil,spustil – housle naráz umlkly a hudec zmizel od okna. A vtom uţ kázal Ţiţka, aby stříleli zevšech kusů do hradu; jen první koule dopadly, a jiţ se prášilo ze zdí, jiţ se sypalo kamení a90 Vepřové plece.144
zanedlouho zel ve zdi veliký průlom. Neţli zapadlo slunce, hlaholil jásot vítězných bratří vdobytém Vlčinci.Pobořili ho, zaţehli; svítil jim celou noc a zaléval červenou září okolní lesy a chlumy.Hrad shořel a vše v něm, i čarovný hudec, jenţ svým uměním ho tak hájil.Zůstaly jen rozvaliny a ty pak ještě sloty a stromy hubily. Dnes uţ sotva je vidět.Vlčinec zarostl lesem, a kde kdysi zněly čarovné housle a houkaly Ţiţkovy tarasnice, šumíjen les.Tak bratr Ţiţka vojensky po Čechách táhl proti přátelům a spojencům krále Zikmunda.I poddávala se mu mnohá města a mnoha hradů zdobýval. Léta 1421 oblehl hrad Rabí vPlzenště. Toho hradu se jiţ jednou předtím zmocnil, ale neosadil ho. Nyní však, kdyţ vedl lidsvůj k útoku, tu jak z hradeb do nich stříleli, poraněn byl těţce šípem do oka, do jedinéhosvého zdravého oka. Zeman Sezema Kocovský neboli z Kočová byl prý tím střelcem, jenţsvou střelou zasáhl slavného vůdce. Neţ vypravuje se také, ţe Ţiţkovi do oka vletěla při tomútoku tříska z hrušky, do které se nepřátelská střela zaryla. Poranění bylo tak těţké, ţe Ţiţkaledva ţiv zůstal. I dal se vézt do Prahy na léčení a s ním tam jel Matěj Louda z Chlumčan,hejtman táborský, muţ učený, jenţ prý Ţiţku uloţil ve svém domě v Praze na Starém Městě,kdeţ říkali U Černého beránka. 91Lékaři tu vytáhli Ţiţkovi zástřel z oka, boţího světla mu však nevrátili. I byl slep naobě oči.Na hradě Rabí, kdeţ ho neštěstí stihlo, namalovali později na bráně obraz. Na tomtoobrazu nalevo bylo vidět Ţiţku v brnění, an jeda na koni s palcátem v ruce vede zbrojnýzástup útokem. Napravo pak namalována věţ s branou a na té věţi bylo vidět Kocovskeho,jak z lučiště šipku vystřeluje. Pod tím obrazem rozmluva napsána, kterou měl s Ţiţkou.„Ty-li jsi, bratře Ţiţko?“„Já jsem.“„Krejţ holého!“ 92Od té doby nemohl jiţ Ţiţka sám na koni lid svůj do bitvy vodit. Ale bitvy a boje řídilznamenitě jako předtím. Sedě vysoko na voze při veliké korouhvi, na níţ bylo znameníkalicha, dal se vozit. Ti pak, kteří při něm seděli, i jeho podhejtmané, zvláště milí a „věrní91 V rohu nynější Řetězové ulice, č. 243.92 Mínil tím, aby si Ţiţka chránil obličej, neb jinak byl všecek v brnění. Pod tento český nápis připsán pozdějilatinský, Ţiţkovi nepřející, jejţ sepsal Ladislav, arcibiskup ostřihomský a kancléř uherský, kdyţ na Rábí meškal:Zisska sub hac turri jaculo percussus, ocellum, qui tantum unus erat, perdidit atque operam. Caecus ut oppressitpatriamque fidemque, vehente Daemone (sic meritus) caeca Barathra petit.145
- Page 93 and 94: O STARÉ PRAZEPraha!To jméno samo
- Page 95 and 96: „A nezajde Praha! Zůstane, bude!
- Page 97 and 98: co by místo pochvaly a cti měl sm
- Page 99 and 100: Také z Velvar jich poslali na cel
- Page 101 and 102: Rotlev v něm bydlil v jizbách a k
- Page 103 and 104: králem stanul, a kdyţ odcházel,
- Page 105 and 106: A jiţ byli v pasti.Nic nebylo, jen
- Page 107 and 108: řekou zelenaly se břehy křovím
- Page 109 and 110: Té chvíle ještě dal si povolat
- Page 111 and 112: domech i v sousedských jizbách, v
- Page 113 and 114: A všechen sloţitý stroj šel dob
- Page 115 and 116: I stál slepý a chorý, před čas
- Page 117 and 118: Dalibor ujal, oni pak ţe se mu rá
- Page 119 and 120: touha po volnosti i výkřiky hněv
- Page 121 and 122: Neţ i nevěřící do ní přichá
- Page 123 and 124: „Dát nesmím nic,“ odepřel pi
- Page 125 and 126: A pak uţ nemohl své mrzutosti ani
- Page 127 and 128: Tu teprve se hnul rabbi a kráčel
- Page 129 and 130: nedošel a jiţ slyšel temný hluk
- Page 131 and 132: Kostlivec ho zase převezl a kněz
- Page 133 and 134: Chmurná byla také zahrada za dome
- Page 135 and 136: zaslechl za sebou šramot. Ulekl se
- Page 137 and 138: Jen s černou miskou a bílým tola
- Page 139 and 140: Dlouho tu však v poklidu neţil. D
- Page 141 and 142: I vrátili se všichni v úplném p
- Page 143: naráz, nebo náhlou a prudkou bole
- Page 147 and 148: hlas: bučení, bečení, mekot i k
- Page 149 and 150: Dobytek, jenţ byl v pluhu zapraţe
- Page 151 and 152: KUTNOHORŠTÍ HAVÍŘIZa Ţiţky se
- Page 153 and 154: udy a ryzího kovu v dolech vytěţ
- Page 155 and 156: Ještě se pomocné houfy na úpat
- Page 157 and 158: Hejtman, drţe list v rukou, oznám
- Page 159 and 160: Tou dobou byla jiţ poprava na Kři
- Page 161 and 162: vzaly za své za velkého poţáru.
- Page 163 and 164: Vícekráte pak bílé paní nespat
- Page 165 and 166: Bílá paní se jiţ dlouho nezjevi
- Page 167 and 168: Konečně tu len zasili. Vyrostl, r
- Page 169 and 170: Chodům dodán rozsudek, ţe se jej
- Page 171 and 172: Těţká byla chůze do Trhanova; z
- Page 173 and 174: musili mu nadháněti zvěř v těc
- Page 175 and 176: v Hornotrenčínsku 135 , a s ním
- Page 177 and 178: ostlo husté trní a hloţí. A na
- Page 179 and 180: Časem se také jinde zdrţoval, v
- Page 181 and 182: s puškou na plecích. A kdyţ za z
- Page 183 and 184: Vypravivši hojný a bohatě vystro
- Page 185 and 186: jejich bezboţnost.“ A Sibyla vyk
- Page 187 and 188: Kde ta velká bitva bude, svítí s
- Page 189 and 190: „Co liter, tolik králů. Toť js
- Page 191 and 192: skrýši schová, ale všechny ty v
- Page 193 and 194: Ty vojny potrvají dotud, dokud neb
vysmejčil, všecky „pavučiny“, mohutné bochy 90 , kýty a slaninu dal naloţit na vozy a vozil všes sebou, aby v čas potřeby měl pro sebe a bratří nutné zásoby.IIIBratr Ţiţka byl přísným mstitelem Husovým. Nejeden kostel, nejeden klášter i hrad jehoprotivníků vyţehl a vyvrátil bez milosrdenství. Ale dovedl se také ustrnout. Tak v Praze, kdyţpřitáhl se svým lidem ke klášteru sv. Anny, aby ho zničil. Tam padla před ním na kolena naprahu klášterní brány jeptiška, jeho příbuzná, a probůh prosila strýce, aby se smiloval nad ní,nad jejími sestrami řeholními a nad klášterem. Ţiţka se slitoval a smiloval a klášter sv. Annyzůstal.Hůře se dařilo velikému klášteru sedleckému u Kutné Hory. Ţiţka jej dal svému lidu vplen; poručil však, aby ušetřili nádherného kostela klášterního, jenţ byl veliký a stavbyvpravdě umělé. Neţ jeden z vojínu dostal se aţ pod krov a zaloţil tam. Tak chytl pak celýkostel. Jak se dým vyvalil a plameny vyšlehly, Ţiţka se hrozně zamračil; hned se dotazoval,kdo zapálil, aby se přihlásil, a slíbil mnoho zlata tomu, kdo tak učinil. A ţhář přišel apochlubil se. Tu poručil rozhněvaný vůdce, aby mu to zlato dali, aby je však nejprve roztavilia pak teprve aby mu ten roztavený drahý kov do hrdla nalili. Tak bylo Ţiţkovi líto tohokrásného kostela.Velkou nesnáz měl Ţiţka před hradem Vlčincem, který oblehl, kdyţ táhl k Ostaši hořeza Policí na Medhují, tam, kde Slezáci polické husity tak ukrutně mučili a pobili.Vlčinec hrad stál mezi lesy na vysokém ostrohu nad soutokem Medhuje a Ţďárskéhopotoka.Sám sebou byl pevný, nadto jej chránila jakási čarodějná moc, neboť se jeho zdí koulez kusů ani nechytila. Husité dobře mířili, děla jejich neúnavně houkala ve dne, často i v noci,aţ všecky lesy kolem hučely jako hřímáním, ale nic naplat. Koule se odráţely od bašt, hradebi věţe jako hrách.Nezbylo neţ ustát. Kdyţ se kusy odmlčely, zaslechli v Ţiţkově táboře hudbu z hradu.Někdo tam hrál na housle. Byl to hudec v okénku ve věţi, kterého tam i předtím, kdyţ stříleli,viděli, an hra. I poručil Ţiţka nejlepšímu střelci, aby naň vystřelil. Střelec vzal kuši, namířil,spustil – housle naráz umlkly a hudec zmizel od okna. A vtom uţ kázal Ţiţka, aby stříleli zevšech kusů do hradu; jen první koule dopadly, a jiţ se prášilo ze zdí, jiţ se sypalo kamení a90 Vepřové plece.144
Change language