STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

naráz, nebo náhlou a prudkou bolestí poplašeni vzpínali se, z řady vyráţeli a jiné, zadnějšíplašili, takţe se šik rozvrátil a všechen houf upadl v zmatky a nepořádek.Často také klamal Ţiţka své protivníky tím, ţe dal koním své jízdy podkovy obráceněpřikovat, aby nepřítele zavedl v opačný směr a na nepravou stopu. Nejvíce však se proslavil asobě pomohl svými vozy, kterými v čas potřeby hradil své selské, většinou pěší vojsko.Ţiţka naučil svůj lid vozy ty, válečné i spíţní, pořádat a šikovat, strhovat a těsně sráţetkolo na kolo v mocnou hradbu, jak bylo potřeba dle počtu a síly nepřátel nebo dle polohybojiště, v různých podobách prý a znameních, sedlákům známých, jako v podobě motyky,hrábí, kosy a podobných. Kdyţ pak bylo zle, dal, stál-li na vrchu, část pícních vozů naplnitkamením a vřadit je mezi jízdu do předního zástupu, tak aby nebyly od nepřítelezpozorovány. A kdyţ nepřítel pod vrchem dole se chystal k útoku, rozestoupila se jízda naŢiţkův rozkaz, aby měly vozy, jeţ byly mezi nimi točeny, volno, a pak těţké ty vozy plnéhrubého kamení spuštěny dolů. Jely, jely, kola čím dále tím prudčeji se točila, vozy drnčely,třásly se, hřměly v divoké síle, aţ půda se chvěla. Nikdo jim nemohl čelit, nikdo jich zastavit,jely, aţ dojely, aţ se zřítily s rachotem a vrazily do nepřátelského šiku. Drtily, proráţely,kácely, zabíjely, a kdyţ i samy se převrhly, děsně hubily i ve svém pádu. A neţli se nepříteljen vzpamatoval, jiţ poručilŢiţka svému lidu hnát útokem, jakoţ se také stalo u Malešova proti Praţanům létaPáně 1424.Ţiţka sám jezdil na bílém koni; byl toho času muţ jiţ starší, postavy prostřední, alesporé, ramenatý, kulaté, široké tváře, s klípcem přes levé oko, hnědých vousů krátcepřistřiţených. V čas boje v odění jezdil, maje velitelský palcát v ruce. Jinak nosil kulatoučepici koţešinou lemovanou, zpod níţ mu padaly vlasy aţ ke tmavému kloku či plášti bezrukávů, pod nímţ měl sukni. A na nohou škorně.Kdyţ jel obklopen svými podhejtmany, kráčel před ním kněz, nesa v proštípí 89dřevěnoumonstranci. Kněz ten byl v komţi, jakoţ všichni Ţiţkovi knězi je nosili a v ornátech mšeslouţili; nerad měl, ţe táborští knězi přisluhovali v obyčejné sukni a ve škorních, bez komţe.Proto prý jim říkal ševci, a oni zas přezděli jeho kněţím pláteníků.Mnohých měst a hradů dobyl, ale všude všechnu kořist popřál bratřím. Sám sinenechal nic, toliko prý „pavučiny“. Říkával prý v dobytém místě, ať si jdou bratří po kořisti,on ţe bude toliko pavučiny smejčit. To byly v komínech kýty, uzené maso. To všecko89 Tyč rozštípená.143