STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

I vrátili se všichni v úplném pořádku aţ k Novoměstské radnici, kdeţ se rozešli. Zbraňa zbroj si nesli domů a krále nepohněvali. K tomu jim trocnovský zeman dopomohl svouvtipnou radou a řečí. A tu Ţiţka vzat je od Praţanů na slovo.Ještě více pak po smrti krále Václava roku 1419.Byly tehda zlé, těţké časy, neboť veliké mnoţství nepřátel spiklo se proti českémunárodu.Všech nejhorší byl Zikmund, uherský král, bratr někdy Václava krále, kterýţ Zikmundveřejně řekl, ţe by za to uherskou zemi chtěl dát, by v české zemi Čecha nebylo niţádného.Tenkráte, kdyţ běţelo o zhoubu našeho království a o vyhlazení českého jazyka,povstal ten znamenitý Čech z řádu zemanského, velmi udatný, jednooký Jan Ţiţka zTrocnova, jenţ se pak psával z Kalicha.Ten z boţí milosti povstal vzhůru a táhl vojensky polem na nepřátele svého národa, ina ty, kdoţ byli s nimi zajedno a byli nepřáteli mistra Jana Husa, a na ty, kdoţ nepřijímali podobojí.Všude proti nim volal do zbraně, ať všichni, kteří mohou pro starost a mladost, jsouvzhůru na kaţdou hodinu. Volal a povzbuzoval, aby si nikdo nezasteskl v ten čas protivenství,aby se všichni statečně postavili a nepočítali, ţe jsou malí proti velkým, nemnozí protimnohým, neodění proti oděným.Základ jeho vojska byli sedláci a s nimi potíral v častých bitvách a bojích obrněnérytíře a cvičené ţoldnéře. A pole nikdy neztratil. Ale nejen silou, jeţ rostla nadšením, a svýmuměním vůdcovským, neţ i lstí hubil své nepřátele.Tak léta 1420 v březnu táhl z Plzně do Tábora nedávno zaloţeného se vším lidemsvým, jehoţ bylo nanejvýše čtyři sta se sestrami a práčaty 86 . Vozů bojovných měl jenomdvanáct a jízdných koní devět. A tu ho stíhali páni, kteří byli ve sluţbách uherského krále, zedvou stran. Jedni od Písku za ním pospíchali a páni z Plzeňska od Strakonic, jeţ vedl velikýmistr strakonický. 87Kdyţ Ţiţka Štěken protáhl a táhl k Sudoměři krajinou lučinatou mezi mnohýmirybníky, dohonili ho páni, takţe nemohl dále ustupovat a jejich přesile uniknout. Byloť muv patách dva tisíce samých jízdných, a všichni v dobrém, těţkém odění. Strach a hrůza šlaz těch „ţelezných pánů“. Ţiţka však mysli nepozbyl. S nevalným svým houfcem, ozbrojenýmnamnoze jenom cepy, ustoupil za rybník, jenţ slul Škaredý a jenţ byl tenkráte spuštěný, išikoval se tu a vozy přitočil k vysoké hrázi.86 Výrostkové, kteří z ručních praků stříleli.87 Řádu svatojánského.141