STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

„Milý Jene! Zdaliţ to můţeme jiţ opravit? Víš-li ty k tomu jakou cestu, oprav to. Mýťtobě toho rádi přejeme.“I vzal prý Ţiţka krále za slovo, řka, ţe tak učiní. A také učinil.IITenkráte byli skoro všichni Praţané, jakoţ i většina národa, zaníceni pro učení mistra JanaHusa, a také pro to, aby svátost oltářní byla přijímána pod obojí zpusobou. Kdyţ faráři vpraţských kostelích odpírali podávat pod zpusobou chleba a vína, tu rytíř Mikuláš z Husí včele velikých zástupů předstoupil před krále Václava na ulici poblíţe kostela sv. Apolináře aprosil ho, aby větší počet kostelů byl odevzdán těm, kteří přijímají pod obojí.Král se toho náramného shluku lekl, Mikuláše z Husince z Prahy vypověděl,novoměstskou radu osadil novými konšely, Praţanům pak nařídil, aby všecku svou zbraň azbroj, oštěpy, sudlice, kuše, plechy, lebky a štíty, všecko vše přines-li na den sv. Martina naVyšehrad a tam aby tu zbraň před králem poloţili.Konšelé se toho rozkazu náramně ulekli. Báliť se, ţe by král, kdyby neposlechli, krutěse rozhněval. A zbraň odevzdat a tak své moci umenšit také nechtěli. Neţ v té nesnázi JanŢiţka dobře poradil, a to aby konšelé svolali plnou obec a tu oznámili, ţe to nařízení není odnich, nýbrţ od krále, zároveň aby všem radu dali, ať jeden kaţdý se oděje ve svou zbroj a pakať jdou společně, u valném houfu k Vyšehradu. Tu pak, aţ je král uvidí, ţe jim zajisténeporučí, aby zbroj svlékli a zbraň pomítali. Tak se také stalo.Na den sv. Martina šli všichni Praţané v plné zbroji na Vyšehrad, a Jan Ţiţka, sámtaké rytířsky ozbrojen, vedl je jako jejich polní vůdce. Kdyţ všichni stáli pod praporci vesvém odění, ve zbrani na nádvoří, aţ se od jejich řad a šiků na slunci blýskalo, a král všechenuţaslý a znepokojen na ně z okna hleděl, pobídli konšelé Trocnovského:„Bratře, mluv!“A on, vystoupiv z šiku před krále, mluvil:„Milostivý králi! Zde stojíme, tvoji poddaní, kaţdý ve zbroji a se zbraní, tak jakoţ jsinám ráčil poručit, abychom ji přinesli. Tuje, tuji máš, milostivý pane náš, a nyní rač rozkázat,kam s ní. Kamkoli nás ráčíš poslat, proti kaţdému nepříteli, půjdeme s radostí a budeme TvéMilosti a tohoto království zmuţile, aţ do krve vylití hájit.“Král, tím upokojen, usmál se a pravil:„Ty, bratře, dobře mluvíš. Obrať tedy lid, věřím vám, ať jde kaţdý, jak přišel, dosvého příbytku.“140