STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

Dlouho tu však v poklidu neţil. Dostalť se do sporů s Jindřichem z Roţmberka,přemocným vladařem a pánem v těch jiţních končinách země, jenţ i samému králi brannoumocí se opřel. Ten pan z Roţmberka nedbal hrubě práv svých zemanských sousedů, a tak sestalo, ţe mladý vladyka trocnovský, dbalý své cti a své nezávislosti, chopil se zbraně a stal seopovědným nepřítelem krumlovského pána i budějovických Němců, s nimiţ měl také spor.Boj byl nerovný. Nezámoţný zeman nebyl s to, aby přemohl mocného pána a bohatékrálovské město. Mstil se, jak mohl, a kdyţ mu v tom zápase vypálili dvůr a zničili všechenmajetek, utekl se do lesů a bojoval nerovný boj dál, aţ se ho přátelé ujali a za něj se u králepřimluvili.A tak milostí krále Václava IV. dostal se léta Páně 1409 do Prahy ke dvoru a tu dvořil.Stal se komorníkem královny Ţofie. Po nějakém čase vydal se odtud do Polska, slouţitvojensky Polákům proti řádu německých rytířů. Dne 15. července léta Páně 1410 bojovals mnohými Čechy a Moravany v polském vojště u Tannenberka, kde němečtí rytíři byliukrutně na hlavu poraţeni.V té tannenberské bitvě bil se Ţiţka hrdinsky a tu mu prý oko vyťali. Kdyţ pak delšídobu pobyl v Polském království, vrátil se do vlasti a zase do Prahy ke dvoru královu. Jsasluţebníkem královny Ţofie, doprovázel ji často do Betlémské kap-le na kázání proslavenéhokazatele mistra Jana z Husince. Toho si trocnovský zeman velmi oblíbil i jeho učení. Jsa muţváţného smýšlení, souhlasil upřímně, kdyţ betlémský kazatel vytýkal všeliké nezřízenosti anešvary tehdejší společnosti, světské i duchovní.Proto pak hluboká lítost pojala Ţiţku nad neblahým osudem zboţného mistra, kdyţbyl do ukrutného vězení v Kostnici vsazen, kdyţ mu tam nohy a ruce okovány, aţ pak kpotupě a hanbě všeho národa do ohně byl uvrţen. S lítostí i hněv a rozhořčení vzplanulyv Ţiţkovi proti všem protivníkům Husovým, cizím i Čechům přirozeným. A proti těmtoobzvláště. I rozmýšlel si Ţiţka častěji tak ţalostnou smrt mistra Jana i přítele jeho mistraJeronýma Praţského. Nejednou dlouhý čas všechen smutně zamyšlen procházel se po nádvoříkrálovského hradu na Vyšehradě.Jednou ho tak zastal král Václav. Vida ho zamyšleného, ptal se ho, proč teskní.I odpověděl trocnovský Jan:„Milostivý králi, je mi líto, srdečně líto, ţe naši Čechové a věrní vůdcové taknelítostivě, proti glejtu 85 císařskému nespravedlivě byli upáleni. Kdoţ by tu mohl vesel být!“Načeţ král odpověděl:85 Průvodní list.139