V Tobě jest naše první vzpomínání. Tys hlava a srdce vlasti. Tvá sláva a Tvé pokořeníbyly slávou i pokořením všeho národa. Milá jsi a drahá všem věrným Čechům. Od věkůstojíš, máti našich měst, a věkové Ti přidávali krásy.Spanilá jsi a nádherná v slunečné záři, kouzelná jako z pohádky, jako líbezný sen vesvitu měsíce; a věkové Tebou hovoří, aţ trne srdce.Nuţ sbohem! Buď zdrávo, ty sídlo našich králů!Půjdemeť opět dále, do jiných končin, po stopách věků, naslechnout jejich ohlasu vestarých zvěstech.Buď zdráva, matičko Praho! Zlatá, slovanská Praho!O ŽIŽKOVINejprve dolů na jih české země.I.Hle, v těch stranách tichý kout, osamělý trocnovský dvůr u malé vísky! 83 Kolem luka,pole, dubový les a černé lesíky, za nimiţ v dáli, k západu slunce promodrávají se krumlovskéhory.Stůj a viz ten zemanský dřevěný dvůr omšených střech ve stínu stromů. Tu trávilmladý svůj věk hrdina a vojevůdce našeho národa. A tam jeho rodiště!Za dvorem opodál, za rybníčky, vedle pole na kraji lesa nad volným svahem stávalmohutný dub, a pod tím dubem se narodil. V létě, o ţních, kdyţ trocnovská zemanka šladohlédnout na ţence. Tu spatřil světlo světa její syn Jan, jenţ pak byl vůlí a duchem silný jakoten dub. 84I rostl a prospíval na těle v trocnovském dvoře a v osamělém jeho okolí. Za jinošskýchlet dán prý do Prachatic, i tehda českého města, do škol, do těch škol, do kterých také chodil zHusince chudý synek Jan. Ten denně tam chodil podél Blaníce řeky a často, unaven,odpočíval na jejím břehu na skalnatém balvanu, jejţ tu vidět podnes.otci.Kdyţ Jan řečený Ţiţka dospěl do muţského věku, podědil trocnovský dvůr po svém83 Dnešního dne stojí úplně o samotě. Vesnička Trocnov dávno jiţ zanikla.84 V těch místech vystavěl Konrád Fischer, probošt kláštera borovanského (1677–1701), kapličku sv. JanaKřtitele, která však během času vzala za své. Sotva několik kamenů po ní zbylo. Kaplička měla dvojí nápis:latinský a český. Obojí byl na Ţiţkovu potupu. Latinsky zněl: „Hic locus olim exosus nativitate Zizcae nunc exasse nativitati Joanis Baptistae consecratus.“ A český: „Jan Ţiţka z Trocnova slepej, zlé paměti, tu se narodil.“Dnes v těch místech zasazeny jsou dub a lípa.138
Dlouho tu však v poklidu neţil. Dostalť se do sporů s Jindřichem z Roţmberka,přemocným vladařem a pánem v těch jiţních končinách země, jenţ i samému králi brannoumocí se opřel. Ten pan z Roţmberka nedbal hrubě práv svých zemanských sousedů, a tak sestalo, ţe mladý vladyka trocnovský, dbalý své cti a své nezávislosti, chopil se zbraně a stal seopovědným nepřítelem krumlovského pána i budějovických Němců, s nimiţ měl také spor.Boj byl nerovný. Nezámoţný zeman nebyl s to, aby přemohl mocného pána a bohatékrálovské město. Mstil se, jak mohl, a kdyţ mu v tom zápase vypálili dvůr a zničili všechenmajetek, utekl se do lesů a bojoval nerovný boj dál, aţ se ho přátelé ujali a za něj se u králepřimluvili.A tak milostí krále Václava IV. dostal se léta Páně 1409 do Prahy ke dvoru a tu dvořil.Stal se komorníkem královny Ţofie. Po nějakém čase vydal se odtud do Polska, slouţitvojensky Polákům proti řádu německých rytířů. Dne 15. července léta Páně 1410 bojovals mnohými Čechy a Moravany v polském vojště u Tannenberka, kde němečtí rytíři byliukrutně na hlavu poraţeni.V té tannenberské bitvě bil se Ţiţka hrdinsky a tu mu prý oko vyťali. Kdyţ pak delšídobu pobyl v Polském království, vrátil se do vlasti a zase do Prahy ke dvoru královu. Jsasluţebníkem královny Ţofie, doprovázel ji často do Betlémské kap-le na kázání proslavenéhokazatele mistra Jana z Husince. Toho si trocnovský zeman velmi oblíbil i jeho učení. Jsa muţváţného smýšlení, souhlasil upřímně, kdyţ betlémský kazatel vytýkal všeliké nezřízenosti anešvary tehdejší společnosti, světské i duchovní.Proto pak hluboká lítost pojala Ţiţku nad neblahým osudem zboţného mistra, kdyţbyl do ukrutného vězení v Kostnici vsazen, kdyţ mu tam nohy a ruce okovány, aţ pak kpotupě a hanbě všeho národa do ohně byl uvrţen. S lítostí i hněv a rozhořčení vzplanulyv Ţiţkovi proti všem protivníkům Husovým, cizím i Čechům přirozeným. A proti těmtoobzvláště. I rozmýšlel si Ţiţka častěji tak ţalostnou smrt mistra Jana i přítele jeho mistraJeronýma Praţského. Nejednou dlouhý čas všechen smutně zamyšlen procházel se po nádvoříkrálovského hradu na Vyšehradě.Jednou ho tak zastal král Václav. Vida ho zamyšleného, ptal se ho, proč teskní.I odpověděl trocnovský Jan:„Milostivý králi, je mi líto, srdečně líto, ţe naši Čechové a věrní vůdcové taknelítostivě, proti glejtu 85 císařskému nespravedlivě byli upáleni. Kdoţ by tu mohl vesel být!“Načeţ král odpověděl:85 Průvodní list.139
- Page 6 and 7:
IIVšem pak nastala těţká, lopot
- Page 8:
Dědina v ohradě plotů, sněhem z
- Page 11 and 12:
Posadivše ho na stolici nad hrobem
- Page 13 and 14:
S největší však oddaností vzhl
- Page 15 and 16:
Na těch schodech stály kněţny.
- Page 17 and 18:
Všude po stolech stavěli veliké
- Page 19 and 20:
Všichni kol strnuli nad divokou ř
- Page 21 and 22:
však a opatrně, neboť snadno je
- Page 23 and 24:
Zatím jako by země dala suchému
- Page 25 and 26:
Jezerkou často meškali, tam, kde
- Page 27 and 28:
„Slyšte, stateční vladykové a
- Page 29 and 30:
A v poţárů záři krvavý boj -
- Page 31 and 32:
DÍVČÍ VÁLKAIKdyţ Libuše odeš
- Page 33 and 34:
i všecko okolí ozývalo se radost
- Page 35 and 36:
Jejich vladyka však čile naslouch
- Page 37 and 38:
sešel se valný sněm. Tam kdyţ u
- Page 39 and 40:
U Březových dolů netušil nikdo
- Page 41 and 42:
ozptýlení se vrátivší znovu bu
- Page 43 and 44:
I vybral poselstvo několika vladyk
- Page 45 and 46:
Chlumčanska, páté ţupy v lučan
- Page 47 and 48:
IVStrach padl na praţského kníţ
- Page 49 and 50:
Všem v čele jel hrdý Vlastislav
- Page 51 and 52:
Dědina v šeru ještě spala a tma
- Page 53 and 54:
I Neklaň mu věřil a svěřil op
- Page 55 and 56:
Zhrozil se kníţe, odvrátil tvá
- Page 57 and 58:
A byli rádi Cechové, ţe slyšeli
- Page 59 and 60:
Ptali se všude a všude pak ţasli
- Page 61 and 62:
Tentokráte nevěděli, kdo je, ani
- Page 63 and 64:
nezvěděl. Ale králi pak nešlo z
- Page 65 and 66:
putoval sám tmavou nocí, zahalen
- Page 67 and 68:
nazejtří, jak vojsko vytrhne, vza
- Page 69 and 70:
A pěší umdlévali, zastavovali s
- Page 71 and 72:
To bylo léta 1260, kdy český kr
- Page 73 and 74:
„Děkujte Bohu! Velebte ho, jako
- Page 75 and 76:
potácel se v bouři a divoké vlno
- Page 77 and 78:
zhynulých. Jediný ţivý tu byl:
- Page 79 and 80:
Devět dní a nocí plavali na lese
- Page 81 and 82:
zelených vln, jeţ na slunci hrál
- Page 83 and 84:
Tu oni, uchytivše ho, vedli ho př
- Page 85 and 86:
OPATOVICKÝ POKLADIMladý klerik ř
- Page 87 and 88: nezatajíte. A já vám slibuji, ţ
- Page 89 and 90: IILéta letoucí minula po smrti Ka
- Page 91 and 92: Tenkráte se jiţ nesháněl po vel
- Page 93 and 94: O STARÉ PRAZEPraha!To jméno samo
- Page 95 and 96: „A nezajde Praha! Zůstane, bude!
- Page 97 and 98: co by místo pochvaly a cti měl sm
- Page 99 and 100: Také z Velvar jich poslali na cel
- Page 101 and 102: Rotlev v něm bydlil v jizbách a k
- Page 103 and 104: králem stanul, a kdyţ odcházel,
- Page 105 and 106: A jiţ byli v pasti.Nic nebylo, jen
- Page 107 and 108: řekou zelenaly se břehy křovím
- Page 109 and 110: Té chvíle ještě dal si povolat
- Page 111 and 112: domech i v sousedských jizbách, v
- Page 113 and 114: A všechen sloţitý stroj šel dob
- Page 115 and 116: I stál slepý a chorý, před čas
- Page 117 and 118: Dalibor ujal, oni pak ţe se mu rá
- Page 119 and 120: touha po volnosti i výkřiky hněv
- Page 121 and 122: Neţ i nevěřící do ní přichá
- Page 123 and 124: „Dát nesmím nic,“ odepřel pi
- Page 125 and 126: A pak uţ nemohl své mrzutosti ani
- Page 127 and 128: Tu teprve se hnul rabbi a kráčel
- Page 129 and 130: nedošel a jiţ slyšel temný hluk
- Page 131 and 132: Kostlivec ho zase převezl a kněz
- Page 133 and 134: Chmurná byla také zahrada za dome
- Page 135 and 136: zaslechl za sebou šramot. Ulekl se
- Page 137: Jen s černou miskou a bílým tola
- Page 141 and 142: I vrátili se všichni v úplném p
- Page 143 and 144: naráz, nebo náhlou a prudkou bole
- Page 145 and 146: zanedlouho zel ve zdi veliký průl
- Page 147 and 148: hlas: bučení, bečení, mekot i k
- Page 149 and 150: Dobytek, jenţ byl v pluhu zapraţe
- Page 151 and 152: KUTNOHORŠTÍ HAVÍŘIZa Ţiţky se
- Page 153 and 154: udy a ryzího kovu v dolech vytěţ
- Page 155 and 156: Ještě se pomocné houfy na úpat
- Page 157 and 158: Hejtman, drţe list v rukou, oznám
- Page 159 and 160: Tou dobou byla jiţ poprava na Kři
- Page 161 and 162: vzaly za své za velkého poţáru.
- Page 163 and 164: Vícekráte pak bílé paní nespat
- Page 165 and 166: Bílá paní se jiţ dlouho nezjevi
- Page 167 and 168: Konečně tu len zasili. Vyrostl, r
- Page 169 and 170: Chodům dodán rozsudek, ţe se jej
- Page 171 and 172: Těţká byla chůze do Trhanova; z
- Page 173 and 174: musili mu nadháněti zvěř v těc
- Page 175 and 176: v Hornotrenčínsku 135 , a s ním
- Page 177 and 178: ostlo husté trní a hloţí. A na
- Page 179 and 180: Časem se také jinde zdrţoval, v
- Page 181 and 182: s puškou na plecích. A kdyţ za z
- Page 183 and 184: Vypravivši hojný a bohatě vystro
- Page 185 and 186: jejich bezboţnost.“ A Sibyla vyk
- Page 187 and 188: Kde ta velká bitva bude, svítí s
- Page 189 and 190:
„Co liter, tolik králů. Toť js
- Page 191 and 192:
skrýši schová, ale všechny ty v
- Page 193 and 194:
Ty vojny potrvají dotud, dokud neb
- Page 195 and 196:
Co rok jediný steh. Aţ udělá po
- Page 197:
veliké zkormoucení pro ten zoufal