STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

Všude nápisy hebrejským písmem, stručné i rozvláčné, hlásající jméno i rod, rok úmrtíi zprávy o zesnulém. Čteš jména různá a podivná: hebrejská, německá a ze starší doby, ze 16.věku, kdy ţidé se více hlásili k našemu národu, i mnoho jmen českých. Tu Krása ţidodpočívá, tam Čech, Černý, tu Sladká ţidovka, Čárka, Mámila, Libuše, Sláva, tam Nezamysl,Máta, Vlk, vedle Dobruška a jiní a jiné.Za starodávna, kdy se tu ještě pochovávalo, kladli ţidé na pomníky, ale vţdy tajně,různé peníze, milodar chudým, kteří se styděli přihlásit se o podporu nebo almuţnu. Teď leţína některých pomnících kamínky, tu hojněji, tam u menším počtu, ale všecky jsou tu naznamení úcty. Kdo z věřících hrob navštíví, poloţí kamének, a hromádky jich praví, kdo ţijev paměti dále a komu se ţehná: „Secher Zaddik livrocho. 75 “Všecka pokolení bývalého Ţidovského Města se tu sešla: chudí, bohatí, zapomenutí ive svém pokolení slovutní. Tu odpočívá učený rabbi Abigdor Karo 76 , skladatel ţalozpěvu ovelikém pobití za krále Václava IV, tu odpočívá Mordechai Maizl, syn Šalumův, velikýdobrodinec svých souvěrců, i slavný Jehuda Lów ben Bezalel 77 a jiní přední muţové ţidovskéobce.Všichni odpočívají ve stínu vonného křoví a nic neruší jejich spánek. Aleje tu jeden,jenţ nedošel ani v „zahradě mrtvých“ lehkého odpočinutí, a zboţné „Šalom alechem“ 78 bezúčinku vane přes jeho opuštěný hrob.Ten ţid se v mládí odcizil svému rodu. Přijalť křesťanskou víru a stal se i knězem. Bylkaplanem u Sv. Víta. Neţ pak, kdyţ se blíţila jeho poslední hodinka, rozpomněl se na svůjpůvod a zatouţil odpočinout v „zahradě mrtvých“ na Ţidovském Městě. Bylať tam taképochována mladá ţidovská dívka, kterou kdysi za mládí miloval. I skonal jako ţid, a ţidé hopochovali, jak si přál, poblíţe hrobu milé mu dívky. Neţ poklidu, kterého jistě měl zaţivamálo, nedošel ani v hrobě. Kaţdé noci vstal z hrobu a musil k Vltavě, kdeţ na něj čekalalodice a příšerný veslař kostlivec.Tmou i za měsíčního svitu, jak byly noci, jezdili na druhý břeh. Tam zpronevěřilýkněz vystoupil a jeho veslař ho vyprovodil odtud nahoru na hrad, do kostela sv. Víta. Tam ţidkněz usedl k varhanám a hrál; kostlivec měchy šlapal. Kostelní, prosebné písně, kající ţalmynesly se ztichlou a šerou prostorou chrámovou. Kněz těmi vroucími zvuky lkal a Boha prosil,aby mu bylo odpuštěno. Nevyslyšány však vyznívaly dojemné, ţalostné prosby. Neţli odbilahodina s půlnoci na svatovítské věţi, ztichly varhany a smuten se vracel varhaník dolů k řece.75 Budiţ poţehnána paměť spravedlivého.76 Zemřel roku 1439.77 M. Maizl zemřel roku 1601, rabbi Löw roku 1609.78 Pokoj vám!130