STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

nedošel a jiţ slyšel temný hluk, dunivé rány. Kdyţ vstoupil, ostatní šli ze strachu kus za ním,spatřil ohavnost zpuštění: rozbité nádobí, rozlámané, zpřevrácené stoly, ţidle, truhly a lavice,rozmetané knihy. Tu jiţ dílo zkázy gólem dokonal. Té chvíle „pracoval“ na dvorku, kdeleţely jiţ slepice, kuřata, kočka i pes, vše pobito, a kde právě trhal ze země lípu hrubéhokmene. Byl všechen rudý a černé kudry mu lítaly kol čela i tváří, jak vyvracel strom jakobynějaký v plotě kůl.Rabbi šel přímo k němu; hleděl na něj upřeně a ruce měl vztaţeny. Golemem škublo,vyvalil oči, jak se ho mistr dotkl, a hleděl mu vyjeveně do očí, jakoby přikován mocným jehozrakem. A vtom mu sáhl rabbi mezi zuby a jedním hmátnutím vytrhl mu z úst čarovný šém.Golema jako by podťal. Naráz se svalil na zem a leţel bez vlády, jiţ jen jako hliněný panák,mrtvá hmota. Všichni ţidé kol, staří i mladí, vzkřikli radostně a plni teď odvahy přistoupili kpadlému golemovi a smáli se a spílali mu. Rabbi však, zhluboka si vydechnuv, nepromluvilani slova a kráčel zase do synagógy, kde za svitu lamp začal znovu říkat ţalm a zasvětil šábes.Posvátný den sobotní minul, ale rabbi Lów ben Bezalel nevloţil uţ golemovi šém do úst. Atak gólem nevstal, zůstal hliněným panákem a dostal se na půdu, pod střechu staré synagógy,kdeţ se pak rozpadl na kusy.Věky minuly a mnoho se změnilo v Ţidovském Městě. Tuhé odloučení přestalo, brányzmizely, město samo se zjinačilo, ulice, domy i obyvatelstvo.Jen stará-nová synagóga zůstala, jak bývala, nezměněná 71 a s ní mezi domy novějšívýstavnosti tichá „zahrada mrtvých“. Tu sešla se všecka přešlá pokolení bývalého, staréhoŢidovského Města, od nejdávnějších dob, kdy ještě prý nebylo Prahy 72 , aţ do času, kdy seghettu 73 uvolnilo i jeho obyvatelstvu, kdy se tu naposled odbýval kouře (pohřeb) a naposled sekadi 74 š modlili nad otevřeným hrobem.Ve stínu bezových stromů i keřů trčí spousta kamenných pomníků, prostých isloţitých, ploché desky vztyčené nebo k sobě skloněné v podobě střechy. A na všech různáznamení: hrozen, označující vůbec původ ţidovský, umývadlo, oznamující, ţe tu odpočívápotomek pokolení Leví, ruce, znamení rodu Aronova. A tu podoba panny, tam podoba lva,vlka, jelena a jiných dle jména neboţtíkova.71 Vpravdě pochází asi ze 13. století.72 Mnozí tak tvrdí dle nápisu na náhrobku Sáry, manţelky Josefa Kace kněze z pokolení Árónova, jak svědčíjméno Kac, zkrácené z Kohen Cedek – kněz ctihodný. Na dotčeném náhrobku je letopočet 606. Jiní však míní,ţe má býti 1606.73 Ţidovská čtvrť.74 Ţidům se hrubě uvolnilo za císaře Josefa II. Na starý ţidovský hřbitov pochovávali aţ do r. 1781. „Kadiš“,modlitba za zemřelé.129