STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

abbi Lów byl za ni také vděčen a z vděčnosti způsobil svému králi a pánu nemalépřekvapení.Lówův dům vypadal nevzhledně. Byl starý a málo výstavný. Ale jakmile králs dvořany vstoupil nízkými dveřmi do síně, počal ţasnout. To nebyla síň obyčejného domu, tobyla uměle klenutá, malovaná a štukem zdobená místnost kníţecího paláce. A schody vedoucína mazhaus 69 , jinde dřevěné, leskly se mramorem, pokud jich nezakrývaly drahé koberce. Anevešli jimi na sousedský mazhaus, ale do nádherné síně, zdobené obrazy a vzácnýmičalouny. Postranními pak, otevřenými dveřmi bylo vidět do řad bohatých komnat a jedněmitaké na otevřenou galerii vlašského díla.Rabbi Lów, provázeje uctivě krále, uvedl ho s dvořany také do velké komnaty, kdebylo prostřeno, a prosil ho, aby ráčil přijmout jeho pohostinství. I zasedl král ke stolu a rabbiuctil jej a všechny průvodce jeho takovou hostinou, ţe vyrovnala se tabuli královské. Král,zabaven tím čarovným uměním, kterým si Lów svůj nevelký dům rozšířil a tak skvostněvyzdobil, zdrţel se tu drahnou dobu a odešel pak velmi spokojen. Přízeň svou a milost dal pakučenému rabínu nejednou najevo. A ten, aby se zachovala památka na návštěvu českéhokrále, dal na svůj dům vytesat lva vedle svého znamení, vinného hroznu.Ještě větší však div neţli ty hradčanské zjevy arciotců byl gólem, sluha Jehudy Lówa.Mocný rabbi si ho sám utvořil z hlíny; oţivil ho pak tím, ţe mu vloţil do úst šém 70 .Golem pracoval za dva. Posluhoval, vodu nosil, dříví štípal, zametal a vůbecvykonával všecky hrubší práce. Přitom nejedl, nepil a nepotřeboval odpočinku ani oddechu.Ale pokaţdé, kdyţ šábes nastával, v pátek podvečer, kdy všeliká práce měla přestat, vzal murabbi šém z úst; gólem naráz ztuhl, nehnul sebou a stál jako panák v koutě, mrtvá hlína, jeţ pošábesu ihned oţivla, jakmile rabbi vloţil do otvoru úst kouzelný šém.Jednou však Lów ben Bezalel, chystaje se do staré-nové synagógy zasvětit šábes,zapomněl na golema a nevyňal mu šém z úst. Ale rabbi jen vešel do modlitebny, jen začalţalm, a jiţ přiběhli za ním lidé z jeho domu i ze sousedství, všichni vyděšení, a s hrůzou,uřvaně, jeden přes druhého oznamovali, vykřikovali, co se děje, co se stalo, gólem ţe domazuří, ţe nesmí nikdo k němu, ţe by kaţdého zabil.Rabbi okamţik váhal; nastávalť šábes, ţalm jiţ začal. Všeliká práce, kaţdičké,sebemenší namáhání bylo od té chvíle hříchem. Ale ţalmu, jímţ se sobotní den zasvěcuje,ještě nedoříkal, nenastala ještě pravá chvíle šabesu. - Vstal a chvátal do svého domu. Ještě69 Největší, společná jizba či síň, z níţ vedly dveře do komor.70 Cedulka s hebrejským kouzelným nápisem.128